
Katka je mámou pětileté Julinky a musí se vyrovnat s tím, že její dcera odjíždí k moři s tátou a jeho novou partnerkou. Už teď řeší, zda dokáže potlačit spalující žárlivost na „tetu“, která bude svědkem prvních velkých zážitků jejího milovaného dítěte...
Julinka je můj poklad. Je jí pět let a je to úžasná, bystrá holčička. Miluju ji a problém je v tom, že její otec ji také miluje. Když jsme se začali bavit o rozvodu, obešlo se to kupodivu bez hádek a naschválů. Už roky jsme byli manželé jen na papíře, a tak Marek bez problémů souhlasil, že mi nechá byt a vezme si jen své milované auto, které si po nocích vlastnoručně vypiplal. I když mě na vteřinu napadlo, že bych mohla dělat potíže a chtít auto prodat, nakonec jsem to nechala být. Chtěla jsem mít ten rozchod hlavně rychle za sebou.
I já bych si chtěla zařídit život
Nejde o to, že bych Marka nenáviděla, prostě nám to nevyšlo a city vyprchaly. On už má jinou a já také občas někoho potkám, i když u mě jde spíš o nezávazné románky. Jenže když pomyslím na tu jeho novou partnerku, všechno se ve mně sevře. Nemůžu se smířit s tím, že tahle cizí ženská bude vídat moje dítě, dávat Julince večeři a chodit s ní na procházky. Právě kvůli tomu jsme se nakonec u soudu přece jen chytli. Marek totiž nejdříve žádal o výhradní péči a argumentoval tím, že má stabilnější příjem, a později navrhoval střídavou péči po čtrnácti dnech.
Představa, že bych svou dceru dva týdny neviděla, byla pro mě nepřijatelná. Naštěstí jsem u soudu uspěla s praktickým argumentem. Marek se odstěhoval na okraj Prahy, zatímco Julinka chodí do školky kousek od mého bytu v centru. Soud uznal, že dojíždění přes celé město a vstávání před šestou ráno by pro dítě nebylo dobré. Skončilo to tedy tak, že Marek má dceru o víkendech a občas v týdnu. Jenže jsem nedomyslela jednu zásadní věc: svátky a prázdniny. Dělit se o tyhle dny pro mě bylo nesmírně těžké, ale to nejhorší nás teprve čeká.
Je těžké si na to zvyknout
Marek mi nedávno oznámil, že kupuje zájezd do Řecka a bere Julinku s sebou. Hledala jsem tisíc důvodů, proč by neměla jet – že je tam moc vedro nebo že se bude bát letadla. Jenže dcera mi tyhle argumenty sama vzala z ruky. Když se jí táta zeptal, jestli chce letět, začala nadšením skákat. Marek ji vzal na letiště v Ruzyni, ukázal jí letadla zblízka a Julinka rezolutně prohlásila: „Mami, já tam strašně moc chci!“ Marek mě ujistil, že je otec a že se o ni v případě nemoci nebo stesku dokáže postarat sám.
Vylétají za necelý měsíc a poletí všichni tři. To mě bolí nejvíc. Nedokážu snést pomyšlení, že ta druhá žena bude u toho, až Julinka poprvé uvidí moře, palmy nebo mořské potvory. Že to ona ji bude uklidňovat v letadle a prožívat s ní radost z prvního letu. Zatímco já budu doma, ona s ní bude procházet antické památky a kupovat jí zmrzlinu. Rozumem sice vím, že se Julinka bude mít dobře, ale ta představa cizí osoby po boku mého dítěte je pro mě k nepopsání bolestivá.
Cítím velkou žárlivost
Moje dcera si „tetu Janu“, jak jí říká, bohužel oblíbila. Nadšeně mi vypráví, jak spolu pekly cukroví nebo navlékaly korálky. Nemůžu proti té ženě říct ani slovo, protože se k Julince chová skvěle a Marek jako otec funguje na jedničku. Přesto v sobě dusím hroznou žárlivost a nenávist k někomu, kdo za nic nemůže.
Vím, že bych měla být ráda, že má dcera dva milující domovy, ale v hloubi duše cítím jen zlost. Vím, že těch čtrnáct dní, co stráví v Řecku, probrečím steskem a závistí, že mou holčičku objímá někdo jiný. Nejraději bych ji měla jen pro sebe.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




