
Ivana se celý život vyrovnávala s tím, že matka měla více ráda její sestru Katku. Když měla Ivana děti, matka o ně nejevila moc zájem nebo měla neustále nějaké připomínky, že děti nejsou vychované. Dítě její sestry je naopak to nejkrásnější a nejhodnější stvoření pod sluncem...
Jednu dobu jsem uvažovala, že kvůli své matce budu muset zajít k psychologovi. Nedávala jsem emoce, které jsem v sobě měla, a neuměla jsem s nimi pracovat. Tížily mě, bolel mě kontakt s matkou, a trápila jsem se.
Moje máma mi v životě dost ublížila
Pak jsem potkala Jirku, vdala se, omezila jsem kontakt s mámou, a duše se mi částečně uzdravila. Jenže potom se nám narodily dvě děti, a bolest se vrátila. Matka svá vnoučata nechtěla vídat, a když už jsme se viděly, poslouchala jsem komentáře o tom, jak jsou děti nevychované, že mají špatnou povahu a že jako matka stojím za prd. Matka si své monology užívala. Bylo vidět, že je ráda za další metu.
Psychicky mě týrala jako dceru a teď může komentovat i to, jak špatná matka jsem. Nechtěla jsem dětem brát jejich babičku, a tak jsem matku jednou za čas pozvala na oběd a na návštěvu. „To jsem si myslela. Budeš důslednější máma. Zklamala jsi mě. Dětem je pět, a když prohrají v pexesu, vztekají se. Ale to je tou tvojí výchovou. Jsi neschopná a tvoje děti nevychované,“ hodnotila moje máma.
Jsem dospělá a vše zvládnu
Máma se celý život viděla v mé sestře Katce. Je pravda, že Katka byla od přírody hezčí než já. Prostě měla jiskru v oku, krásné husté vlasy a štíhlou postavu. Já byla hezká, ale obyčejná. Já jsem byla studijní typ. Katku škola nebavila. Ale s mamkou měly hezký vztah. Neustále si povídaly nebo spolu trávily čas. Já byla mimo. Máma moji společnost nevyhledávala, a když jsem s nimi chtěla jít třeba do kina, máma se mi vysmála, že bych návštěvou kina ztratila čas na učení a mohlo by se stát, že bych nebyla nejchytřejší ve třídě.
Katka dlouho nemohla najít partnera, se kterým by založila rodinu. Už jsem si dokonce začala myslet, že Katka zůstane svobodná a bezdětná. Nakonec rok před čtyřicítkou Katka oznámila, že je těhotná, a začalo peklo. „Kačence to těhotenství tak sluší. Ty jsi, Ivano, vypadala jako vorvaň. Ale Kačenka je krásná,“ hodnotila matka.
Nejlepší vnouče na světě není moje dítě
Před dvěma měsíci Katka porodila syna. Je to zlatíčko. Hodné miminko. Když je vzhůru, tak kouká. Hodně spinká. Skoro nikdy nepláče. Je to miláček. Ráda se s ním chodím pomazlit. Bohužel pokaždé narazím na matku, která nezapomene dodat něco na mou adresu. „Tvoje děti byly nesnesitelné. Furt brečely. Bolela mě z toho hlava. Proto jsem k tobě ani nechodila,“ sekla mi matka.
„Ale Kačenka už jako dítě byla hodná a usměvavá, a její miminko to vše zdědilo. Je to brouček. Miluju ho, a když jsem doma, tak se mi po něm stýská,“ pohladila matka Katku po vlasech. Pokaždé, když vidím matku, cítím se jako spráskaný pes. Co si tahle osoba dovolí, to mi rozum nebere. Moje matka je totálně nesoudná a asi ani nevnímá, co za zlo z té pusy vypouští.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




