Zuzana (46): Moje matka i tchyně kazí dceru. Já ji učím šetřit, ony jí tajně cpou tisíce do kapsy

Moje dcera Simona si brzy nebude vážit peněz, protože jich má doslova nadbytek. Samozřejmě má kapesné, které by jí mělo stačit na drobné nákupy, ale od obou babiček dostává další peníze – a mně se to vůbec nelíbí.

Alena (56): Moje dcera chodí na terapii a já se doma hroutím pod tíhou viny

Malá královna, co má všechno

Ačkoli mám partnera, Simonu vychovávám víceméně sama. Tomáš jezdí s tirákem a skoro pořád je na cestách. Nikdy jsem si nestěžovala, docela jsem si na takový způsob života – být spolu občas – zvykla. Doufala jsem, že budu mít ještě další dítě, ale nepodařilo se, a protože už mi je přes čtyřicet let, přestali jsme s partnerem osud pokoušet.

Simonka je moje všechno. Nedávno se ale přihlásila puberta a s ní přišly i starosti, i když jiné, než jsme mívali my – žádní kluci, ale – peníze. A to mě děsí. Moje dcera chce jen luxusní oblečení, nejdražší boty, nejnovější telefon. Když jí řeknu, že na to nemáme, protočí oči.
„Mami, všechny holky to mají. Tak proč ne já?“
Snažím se jí vysvětlit hodnotu peněz, ale jako bych mluvila do zdi. Pak přijde víkend u babiček – a Simona se vrací s plnou peněženkou. Moje matka i tchyně pokaždé nějakou tu tisícikorunu podstrčí. Nebo i víc.

Milan (70): Tvrdě jsem dřel, abych vydělal peníze. Dětem je nedám, chci z nich vychovat silné a samostatné lidi

Dvě babičky proti mně

Snažila jsem se to řešit s partnerem, ale moc ho to nezajímalo, dokonce se obávám, že mu vyhovuje, že ten nejnovější telefon nemusí kupovat on. Že se babičky postarají. A tak jsem vystartovala na ně. Klidně, bez emocí.
„Prosím vás, nedávejte Simoně pořád peníze. Učím ji, že si má věcí vážit,“ začala jsem zvolna na procházce v parku, kde jsme se sešly. „A ani ten nový telefon nebyl nutný, vždyť ten minulý má jenom dva roky.“

Moje máma se okamžitě urazila: „Neříkej mi, co mám dělat, je to moje jediné vnouče a chci jí udělat radost!“
A tchyně se jen usmála aodotkla rozšafně: „Ty jsi byla vždycky přehnaně přísná.“ Ničeho jsem nedosáhla, ještě mi obě dvě vyčetly, že držím Simonku moc zkrátka, že přece může jít do kina, kdy chce a koupit si tam klidně popcorn za stovku nebo dvě… A neuvažovat nad tím, zda je to drahé a nutné.

Luboš (32): Moje manželka rozhazuje naše společné peníze. Jsme stále v minusu a nevím, co s ní mám dělat

Snad se nad sebou zamyslí

Jsem přesvědčena, že mi doma roste ne hodná a skromná holka, ale problém. Protože Simona si zvykla, že když něco chce, někdo jí to koupí. Když jí něco odmítnu, ví, kam jít. A bez mrknutí oka mi na moje odmítnutí: „…tohle nepotřebuješ,“ vpálí: „Koupí mi to babička!“

Jenže já nechci, aby z mojí dcery vyrostl člověk, který si myslí, že všechno je samozřejmé, že vždycky dostane všechno, co chce, co si zamane.

Probrala jsem to s kamarádkou psycholožkou a pokusila se doma o smír. Sedla jsem si se Simonou ke stolu a zkusila se s ní domluvit.

„Víš, že tě miluju, že jo?“ začala jsem zvolna. Přikývla.
„Ale bojím se o tebe. O to, jak budeš jednou žít. Peníze nejsou samozřejmost, věř mi.“

Pak jsem jí předložila účty: Kolik stojí nájem, jídlo, elektřina. Koukala na mě a nejsem si jistá, že ji to nějak zvlášť zaujalo. Puberta, já vím. Ale věřím, že se aspoň malinko nad sebou zamyslí, až bude zase chtít něco, bez čeho „nemůže žít“. Nic jiného mi totiž nezbývá.

Marie (33): Zloději nám nevzali peníze, ale klid. Od pokusu o vloupání se v našem bytě cítím jako v pasti

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].