Luboš (32): Moje manželka rozhazuje naše společné peníze. Jsme stále v minusu a nevím, co s ní mám dělat

Příběhy o životě: Moje manželka rozhazuje naše společné peníze, jsme stále v minusu a nevím, co s ní mám dělat
Zdroj: Freepik

Manželství Luboše a Jany vypadalo idylicky. Když spolu začali žít, tak se dohodli na kapesném a na společném účtu. Nějakou dobu do fungovalo, ale od jisté chvíle se, kvůli nákupní horečce Jany, neustále dostávají do finančních problémů.

Šárka Schmidtová
Šárka Schmidtová 19. 07. 2025 15:00

Jana je evidentně finančně negramotná, což mě mrzí, že to musím říct. Ale její utrácení nezná mezí. Ne že by nakupovala dnes a denně, to ne, ale všechno, co vidím na výpisu z banky, jsou drahé, luxusní a zbytečné položky. A já jsem zatím nenašel způsob, jak tomu zabránit.

Pořádně se rozjela

Vážil jsem si toho, že máme s Janou společný účet. Jinde to tak nebývá. Všechno jsme měli hezky rozdělené a naplánované: každý měsíc jsme si nechávali malou část z výplaty pro sebe na obědy, kadeřníka, hospodu, radost a zbytek šel na společný účet na nájem, elektřinu, auto, školku a nákupy. Vzal jsem na sebe funkci „pokladníka“, někdo se musel postarat o to, aby bylo všechno včas a řádně zaplacené.

Předpokládal jsem, že takové ty běžné záležitosti, jako kosmetiku nebo punčocháče, si bude Jana platit ze svého. Pokud šlo o oblečení, sukni, kabát, neměl jsem nic proti tomu, aby to brala z našeho společného účtu. Sice potřebovala, jako ženská, víc než já, ale vrásky mi to nedělalo.

Jenže ona najednou začala pojímat jinak. Společný účet byl podle ní pro společné dobro. Jenže „dobro“ bylo nejen to, že bude mít pořád něco nového na sebe, ale i to, že syn přece nebude chodit do státní školky, kde jsou bacily, takže ho bez mého vědomí přehlásila do soukromé za desítku měsíčně. Hračky pro něho taky nakupovala bez rozmyslu. A jídlo? To nejdražší, co bylo k mání, bio a luxus si u nás podávaly dveře.

Nepoznával jsem ji

Nepoznával jsem v ní tu ženu, kterou jsem před lety potkal. Připadala mi skromná, moc si nevyskakovala, vážil jsem si toho, že má dobře placenou práci a že může leccos – po narození syna – udělat z domova. Jenže jako kdyby se přes noc změnila. Když byl kluk ještě batole a nikam moc jsme nechodili, stačilo jí mnohem méně než dnes. Jakmile mu byly tři roky a nastoupil do školky, jako bych žil s úplně jinou ženou.

„Nemám co na sebe,“ ohlásila mi. Chápal jsem to, byla víceméně doma, tak proč jí nedopřát nákup hadříků? Jenže se z toho vyklubal nákup za deset tisíc. Dobrá, sáhl jsme do úspor. A pak, během dalších měsíců, nastala ta smršť, o které jsem se už zmínil.

Nejdřív jsem se jen divil. A pak jsem začal sčítat. „Hele, jsme zase v mínusu,“ řekl jsem Janě u večeře.

„Fakt?“ odpověděla a kousla si do avokáda. „To je divný. Já jsem nic extra nekupovala.“

Jenže já jsem to podle výpisů viděl jinak. Taxík – 320 Kč. Hračkářství – 1 890 Kč. Bio obchod – 1 240 Kč. A tak dál a tak dál…

Bojím se na výpis z banky vůbec podívat

Pár dní jsem ji nechal s tím, že třeba půjde do sebe, ale kdepak. A tak jsem si řekl, že to asi budu muset nějak řešit. Nejdřív jsem to zkoušel v klidu: „Kdybys třeba jezdila tramvají, nemuseli bychom každý měsíc sahat do rezervy,“ navrhl jsem jí a vyslechl jsem si uraženou odpověď: „Promiň, že se nechci táhnout s dítětem a dvěma taškama tramvají jako socka!“

Zlom přišel v březnu. Byla akce na luxusní odrážedla. Jana koupila tři, jedno domů, druhé k babičce a třetí do parku na hřiště. A samozřejmě je přivezla taxíkem. Když jsem je uviděl, neřekl jsem nic a sebral jsem se a šel na pivo. Které jsem si, samozřejmě, zaplatil ze svého. A na výpis z banky jsem se radši ani nepodíval.

Když jsem přišel domů, seděla v kuchyni. „Víš, že bychom mohli být v klidu, kdybys byl trochu míň skrblík?“ řekla tiše.

A já jsem na to odpověděl: „Víš, že bychom mohli být v klidu, kdybys byla trochu víc zodpovědná?“

Od té doby spolu nemluvíme. Jana dál utrácí s tím, že já to zase nějak zalepím a já se bojím na výpis z banky vůbec podívat. Jakmile se pokusím s mírnou diskusi, je ihned oheň na střeše. Mám-li být upřímný, vůbec nevím, co s tím a s ní mám dělat.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová

Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová

Související články

Další články