
Iveta toužila po vztahu, který si vysnila do posledního detailu. Aby si ho udržela, byla ochotná změnit úplně všechno, práci, zvyky i samu sebe. Jenže osud má občas jiný scénář, než jaký si představujeme.
Celých deset let jsem byla ta druhá. Aleš se odmítal rozejít se svou ženou. Prý ji dávno nemiloval, ale zůstával kvůli dceři, která by prý rozchod psychicky nezvládla. Často si stěžoval, že mu manželka bere celou výplatu a sotva má na nájem. Tvrdil, že je v pasti. Já žila v bludném kruhu čekání, výmluv a planých slibů. Přesto jsem byla ochotná udělat cokoli, jen aby se to konečně změnilo.
Přála jsem si, aby se mnou konečně začal žít
Chtěl, abych změnila práci. Prý se za mě stydí, protože dělám rukama. Jako kosmetička jsem se cítila šťastná; tu profesi jsem milovala. Ale pro Aleše to nebylo dost. Toužil, abych dělala něco intelektuálnějšího, aby mě mohl představit bez rozpaků. A tak jsem se kvůli němu začala měnit.
Přihlásila jsem se na kurzy, vzali mě na úřad a po nocích jsem si dodělávala školu. Byla jsem vyčerpaná. Plat na úřadě byl směšný. Aleš mi finančně nijak nepomáhal, jen měl neustálé požadavky. Přesto jsem to všechno podstoupila. Věřila jsem, že když se změním, konečně se ke mně nastěhuje a začneme spolu žít jako pár.
Pořád sliboval, že od ní odejde
Aleš byl poměrně vysoko postavený politik a rozhodně netrpěl nouzí. Přesto měl potřebu mě předělat k obrazu svému. Chtěl, abych působila reprezentativně, abych ladila s jeho veřejným obrazem. „Když odejdu k tobě, musíš být na jiné úrovni než teď. Aby mě nikdo nepomlouval,“ opakoval po našich tajných schůzkách.
Postupně začal ovlivňovat i můj okruh blízkých. Každý z mých přátel musel projít jeho pomyslným sítem. Nakonec mi zůstala jen jedna kamarádka, kterou jsem ani neměla moc ráda. Podle něj totiž nikdo jiný nebyl dost reprezentativní. Kdyby se někdo z mého okolí dostal na veřejnost, mohl by ohrozit jeho kariéru. Neustále mi sliboval, že když změním tohle nebo tamto, konečně odejde od manželky. Ale roky plynuly a nic se nezměnilo.
Oznámil mi, že čeká další dítě
Jednoho dne za mnou přišel s oznámením, že jeho žena je těhotná. Zůstala jsem stát jako opařená. „Vždyť přece říkáš, že s ní nespíš?“ vyhrkla jsem v šoku. Pokrčil rameny a s klidem odvětil: „Občas musím. Jinak by doma nastalo peklo.“ Čekali druhé dítě a mně začalo docházet, že možná nikdy neopustí svou roli manžela.
Na jedné společenské akci jsme se náhodou potkali. Právě tam jsem poznala jeho kolegu Vaška. Na první pohled mě nijak zvlášť neokouzlil, ale byl pozorný a snažil se o mou přízeň. Netušil, že mám s Alešem vztah a právě toho jsem chtěla využít. Opětovala jsem mu pozornost, chtěla jsem v Alešovi vyvolat žárlivost.
To se nakonec povedlo. Aleš se snažil mě od Vaška odradit všemi možnými způsoby. Jenže Vašek mi ve volných chvílích volal, posílal drobné dárky, které mě těšily. A hlavně, vzal mě na víkend, kde jsme se nemuseli skrývat. Poprvé po dlouhé době jsem se cítila volná. A začalo mi být s Vaškem... prostě dobře.
Netušila jsem, že mě čeká ještě jedno překvapení
Aleš za mnou chodil, kdykoli se mu zachtělo a mně začalo docházet, že už to takhle dál nechci. Když jsem mu to řekla, vztekle mi hodil klíče od bytu na stůl. „Mohla jsi být někým, kdybys zůstala se mnou,“ procedil mezi zuby a odešel.
Jako by to nestačilo, krátce nato jsem zjistila, že jsem těhotná. A nevěděla jsem, s kým. Trápila jsem se celé dva měsíce. Nechtěla jsem jít na potrat, i kvůli svému věku. Nakonec jsem se rozhodla zariskovat a svěřila se Vaškovi, že čekám dítě. Dodnes s jistotou nevím, kdo je otcem mého syna. Ale vím jedno: nechci přijít o muže, který mě má konečně rád takovou, jaká jsem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].