​Zora (42): Jsem v šoku z chování mého syna. Napadl spolužačku a já vůbec nevím, co si počít

Změn v chování syna jsem si všimla už před nějakou dobou. Zavřel se do sebe, často býval podrážděný, trávil hodiny na mobilu a jakmile jsem se k němu přiblížila, hned ho schovával. Říkala jsem si, že je to puberta. Že se možná trápí. Že ho musím nechat být, ale zároveň mu být nablízku. Balancovala jsem mezi tím, kdy mluvit a kdy mlčet.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (52): Chlapi si během krize většinou koupí drahé auto. Můj manžel se zamiloval do fiktivní postavy a zničil náš vztah

Můj syn to nemohl udělat

Pak mi jednoho odpoledne zavolal neznámý muž. Mluvil klidně, ale jeho slova mě úplně ochromila. „Váš syn fyzicky napadl mou dceru.“ Chtěl s ní jít ven, ona odmítla, a on ji chytil za ruku, nepustil a výhružně na ni hulákal. Začala křičet. Její otec naštěstí zasáhl. Nikdo se vážně nezranil. Oznámil mi, že zatím nezvažuje zapojení policie, ale že si musím syna uklidnit.

Zamrazilo mě. Seděla jsem v kuchyni a snažila se pochopit, co se vlastně stalo. Tohle přece nemůže být můj syn. Ten citlivý kluk, co mi kdysi brečel na rameni, když jsme našli zraněného ježka. Jenže poslední rok to už nebyl on. A já nevěděla, kde přesně jsem ho ztratila.

Vychovávala jsem ho sama. Jeho otec o něj odmalička nejevil zájem. Snažila jsem se, co mi síly stačily. Zkoušela jsem s ním mluvit. Jenže jakmile jsem to načala, zabouchl dveře pokoje. Po pár dnech jsem zkusila jinak, klidněji, bez výčitek, ale měl nasazený ten výraz, jako že ho to vůbec nezajímá.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (25): Přítel mě požádal o ruku, ale já ho odmítla. Dala jsem přednost svému snu a nelituji

Prohledala jsem mu telefon

Pak jsem mu zkusila prohledat telefon. Cítila jsem se strašně. Ale už jsem nevěděla, co jiného dělat. Našla jsem tam účty, které sdílely nenávistné příspěvky proti ženám, posměšná videa o „feministkách“ a muže, kteří mluvili o tom, jak si ženy zaslouží být potrestané, když nechtějí hodné kluky.

Seděla jsem nad tím a bylo mi fyzicky zle. Cítila jsem vinu, vztek, smutek, všechno najednou. Nejhorší na tom je, že nemám nikoho, s kým bych to mohla sdílet. Jeho otec se neozval roky. Kamarádky to neberou vážně, jedna mi řekla, že kluci přece občas blbnou.

Jenže já mám doma někoho, kdo by mohl ublížit další dívce. A já nevím, jak to zastavit. Nechce se mnou mluvit, nechce pomoct. Já jsem tu sama a každou noc přemýšlím, kde se to v něm vzalo. A jestli to vůbec dokážu změnit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (33): Táta se po mámině smrti začal chovat divně. Když jsem zjistila proč, byla jsem v šoku