
Zatímco Niky jako studentka obracela každou korunu, její přítel Filip si užíval exotické dovolené bez ohledu na její prázdnou peněženku. Místo aby slevil ze svých nároků nebo jí nabídl pomoc, raději odletěl sám posílal jí fotky z pláží. Jednoho dne Niky došla trpělivost...
Když mi bylo dvacet, odstěhovala jsem se od rodičů do spolubydlení s kamarádkou a začala bydlet a starat se o sebe sama. Byl to pro mě obrovský krok a ledacos v mém životě změnil.
Nedokázala jsem nic ušetřit
Musela jsem začít chodit do práce a vydělávat, abych se uživila. Musela jsem najednou začít platit nájem, u rodičů jsem doteď bydlela zadarmo, kupovat si jídlo a vařit si, nakoupit si nábytek a tak podobně. Protože jsem k tomu ještě chtěla studovat, nemohla jsem pracovat na plný úvaze, a tak jsem měla jen zkrácený a tím pádem i poměrně málo peněz. I tak se mi dařilo každý měsíc jakž takž s penězi vyjít, moc se mi ale nedařilo šetřit a spořit. Každý měsíc jsem končila s pár korunami na účtu.
Když jsem začala pracovat v květinářství nedaleko mojí školy, seznámila jsem se Filipem. Právě tam kupoval květiny pro svou maminku a potřeboval poradit. Po tom, co jsem mu vytvořila krásnou kytici na míru, mě pozval na kafe. Netrvalo to ani několik týdnů a začali jsme spolu chodit.
Můj nový přítel velmi rád cestoval
Nejprve bylo naše soužití bez problémů, jak se blížilo naše první společné léto, začal vyplouvat na povrch první nešvar. Filip miloval cestování, jezdil někam alespoň jednou za čtvrt roku a nikdy na svých výletech nešetřil. Když mi řekl, ať jedeme do tropů moři, nejprve jsem s radostí souhlasila, pak jsem ale zkontrolovala svůj bankovní účet.
„Asi si to nebudu moct dovolit, Filipe,“ řekla jsem mu zklamaně, když chtěl objednat letenky, „mám našetřeno sotva pár tisíc a v mém bytě bude potřeba vymalovat... a také mám málo směn v práci…“
„No, co se dá dělat,“ pokrčil rameny, „budu muset letět sám.“
A jak řekl, tak udělal. Na deset dní odletěl do Karibiku a posílal mi rozzářená selfíčka od krásného moře, z lodí a výletů, s drinky a v letní košili. Já jsem si je všechny smutně zobrazila v práci. Bylo mi líto, že tam nemohu být s ním, upřímně jsem na něj žárlila. Když se, celý opálený a vysmátý, vrátil, doufala jsem, že se podobná situace už nebude opakovat. On ale za pár dní přišel s dalším bláznivým nápadem.
Mrzelo mě, že musím zůstat doma
„U nás ve firmě nově nabízí speciální volno,“ řekl mi, když mě vyzvedl u mě doma, „a tak jsem se rozhodl, že vyrazím do Vietnamu. Vždy jsem se tam chtěl podívat, poznat místní kulturu... Nechceš jet se mnou?“
„Nemám peníze, nepamatuješ?“ zaúpěla jsem podrážděně a zbytek cesty s ním nemluvila. Doufala jsem, že si to rozmyslí, že z nějakého soucitu ke mně se mnou zůstane v Čechách, když si ale ještě ten večer začal balit batoh, došlo mi, že ne. A za týden opět odjel a nechal mě doma samotnou a smutnou.
Celá situace se opakovala znova na podzim, když si udělal eurovíkend nejprve v Budapešti a pak v Londýně. Nedokázala jsem našetřit ani na jeden z těchto výletů, rozbila se mi doma pračka a musela jsem si pořídit novou, což vysálo všechny mé naspořené finance.
„A není ti to hloupé? Jezdit pořád beze mě a nechávat mě doma?“ zeptala jsem se ho naštvaně, když jsem unavená přišla z práce a sledovala, jak si balí kufr a připravuje doklady.
„A proč? Nemáš na to peníze a já ano… tak co, co mám podle tebe dělat? Sedět na zadku doma a nudit se, když mohu objevovat svět?“ zeptal se mě uraženě a já nevěděla, co odpovědět.
Nedokázala jsem se smířit s tím, že si užívá
„Víš, jak mě to ubíjí? Taky bych ráda někam jela, připadám si takhle úplně… k ničemu…“ odpověděla jsem a bylo mi do breku. Opravdu jsem si vedle něj připadala hrozně, že si vůbec neužívám života, že se dřu abych se vůbec uživila, zatímco on si jezdí po dovolených, nakupuje drahé hotely a letenky… také mi vadilo, že se mi odmítá přizpůsobit a že nikdy nevím, kdy mě zas opustí. Přišlo mi, jako kdyby to dělala naschvál, jako kdyby se mi do očí vysmíval.
A tak, zatímco mi posílal veselé video z nějakého neznámého mrakodrapu bůh ví kde, jsem si zabalila všechny věci, co jsem u něj v bytě měla a zanechala mu na stole rozchodový dopis. Všem v mém okolí to přišlo unáhlené, že nemám k rozchodu reálný důvod, já to tak ale cítila. Rozhodla jsem se, že vedle sebe potřebuji partnera, který mi bude k dispozici a hlavně bude ve stejné fázi života, jako já. S Filipem jsme každý byli úplně jinde a jeho životní tempo jsem zatím nebyla schopna dohnat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




