
Denisa se stěhovala do Prahy a sháněla novou spolubydlící. Nakonec se nastěhovala k Sáře, jenomže její city rychle z přerostly v něco jiného...
Celý život jsem bydlela na malé vesnici daleko na Moravě, chtěla jsem ale změnit svůj život a rozhodla se přestěhovat do do Prahy. Neměla jsem ale dost peněz na zaplacení obrovských nájmů, a tak jsem se rozhodla pro spolubydlení. Našla jsem si přes inzeráty mladou slečnu s bytem v centru Prahy, která právě hledala spolubydlící, a rozhodla se jí napsat.
Moje city začaly přerůstat kamarádství
Jmenovala se Sára a byla o tři roky mladší než já. Hned od chvíle, kdy jsme se poprvé setkaly, jsem věděla, že si budeme úžasně rozumět. Sára byla velmi vtipná, přátelská a neskutečně krásná. Skoro okamžitě jsme se domluvily a já se k ní nastěhovala.
Brzy jsme se staly velkými kamarádkami, trávily spolu spoustu času a udělaly si krásnou společnou domácnost. Moje city k Sáře se ale velmi rychle začaly měnit a já si uvědomila, že se do ní začínám beznadějně zamilovávat. Líbilo se mi na ní snad všechno, to jak se chovala, jak vypadala, jaká byla… každý den moje city k ní sílily.
Jednoho dne v práci jsem se rozhodla, že jí musím říct, co k ní cítím. Už jsem to dál nemohla vydržet, každý náš společný den byl sice krásný ale zároveň mě hrozně ubíjel, protože jsem ji nemohla mít tak, jak jsem si přála. Posbírala jsem tedy veškerou svou odvahu, koupila květiny, o kterých jsem věděla, že je má ráda, a vydala se domů.
Zjistila jsem, že má přítele
Už ve chvíli, co jsem vkročila do dveří, jsem ale věděla, že můj plán je překažen. Z jejího pokoje jsem kromě jejího hlasu slyšela ještě jeden, mužský. Pomalu jsem přišla ke dveřím a zaklepala. Když se ozvalo dále, vešla jsem dovnitř. Sára ležela na posteli a vedle ní seděl nějaký muž, kterého jsem nikdy neviděla.
„Ahoj,“ pozdravila jsem je a automaticky schovala kytici za záda.
„Ahoj, Deniso,“ usmála se na mě Sára a pak ukázala na muže vedle sebe. „Tohle je Fred, můj přítel. Ještě jsi ho, myslím, neviděla. Tohle je Denisa, moje nová spolubydlící.“
Snad nikdy jsem se necítila tak smutně. Bylo mi do pláče a v krku se mi udělal obrovský knedlík, skoro jsem ani Freda nepozdravila zpátky, když na mě zamával. Sára si všimla, že schovávám něco za zády.
„Co to máš?“ zeptala se a já prudce zamrkala, abych zahnala slzy.
„Koupila jsem ti kytky, které máš ráda. Dám je v obýváku do vázy. Mějte hezký večer, nebudu vás rušit.“
O tom, co k ní cítím, jsem jí neřekla
Rozhodla jsem se, že Sáře o mých citech neřeknu. Nechtěla jsem ji uvádět do rozpaků, když byla zadaná. Doufala jsem, že se mi je podaří potlačit a přes Sáru se přenesu, ale nestalo se tak. Naopak, měla jsem pocit, že jsem do ní čím dál víc zamilovaná. Pokaždé, když u nás byl Fred, musela jsem z bytu odejít, protože jsem nesnesla to pomyšlení, že ji může mít a já ne.
Přítel ji podváděl
Fred a Sára se po půl roce toho, co jsme byly spolubydlící, rozešli. Sára zjistila, že ji Fred podvádí, byl to opravdu ošklivý rozchod a byla z něj úplně zdrcená. Každý den se vracela domů s pláčem, skoro nejedla, byla jako duch. Snažila jsem se tu pro ni co nejvíc být, nechávala jí na ledničce povzbuzující vzkazy, vařila její oblíbená jídla a brala ven, aby se odreagovala. Jednoho večera jsem ji překvapila lístky do letního kina na její oblíbený film.
„Nevím, co bych bez tebe dělala,“ skočila mi kolem krku a pevně mě objala. „Jsi ten nejlepší člověk, kterého jsem potkala!“
Když jsme spolu pak večer seděly a koukaly se na velké plátno, zaklepala mi na rameno a naklonila se ke mně.
Konečně jsem se jí přiznala
„Deniso, víš, přemýšlela jsem,“ začala potichu, „od té doby, co jsem se rozešla s Fredem, jsem si uvědomila, že on toho pro mě za celou dobu vztahu neudělal tolik, co ty za posledních pár týdnů.“ Nikdy se ke mně nikdo nechoval tak, jako ty…„
Srdce se mi divoce rozbušilo. Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem měla potřebu učinit vyznání, co jsem v sobě už tak dlouho držela. Prudce jsem se k ní naklonila a bez přemýšlení ji políbila.
„To protože se mi hrozně líbíš, Sáro.“
Do konce filmu jsme si už nic neřekly, obě jsme zpracovávaly, co se právě stalo. Když jsme jely taxíkem domů, celou cestu jsme se držely za ruce. Právě toto rande v kině obě považujeme za začátek našeho vztahu. Netrvalo to dlouho a shodly jsme se, že city, které k sobě máme, mají do přátelství daleko. Nemohla jsem tomu uvěřit, když mi vyznala lásku. Po tolika měsících jsem se konečně dočkala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].