
Kristýna si v práci našla kamarádku Beátu. Protože zrovna řešila krizi s bydlením, Beáta jí nabídla pomoc. Brzy se ale ukázalo, že má postranní úmysly...
Přestěhovala jsem se do nového města, abych mohla studovat svou vysněnou vysokou školu. Protože ale byl život daleko od rodiny velmi nákladný, musela jsem si najít práci a vedle studia ještě pracovat. Tak jsem se seznámila s Beátou.
Bydlela jsem na hrozné koleji
Beáta byla o pár let starší než já, i tak jsme si ale báječně rozuměly. Měly jsme podobný smysl pro humor a stejné záliby, a protože jsme si v práci byly věkově nejblíže, staly se z nás velmi rychle nejlepší kamarádky.
Kvůli škole jsem nemohla pracovat na plný úvazek, a tak jsem neměla moc peněz. Nemohla jsem si dovolit bydlet sama, takže jsem si pronajala pokoj na koleji. Nic horšího jsem ale nikdy nezažila. Byl zde nepořádek, rozpadlý nábytek, zima a vlhko. Pokoj jsem sdílela se dvěma dalšími dívkami, se kterými jsem si vůbec nerozuměla, a každý den, co jsem zde musela trávit, pro mě byl utrpením. Často jsem si na to Beátě stěžovala.
„Připadám si tam jak ve vězení… hned jak si něco našetřím, zkusím si najít něco svého,“ svěřila jsem se jí jednou, když jsme společně seděly na obědě.
„To mě hrozně mrzí, zní to přímo strašně,“ soucitně mě pohladila po rameni. Pak bylo chvíli ticho a já viděla, jak usilovně přemýšlí. Po chvíli se na mě otočila.
Nabídla mi, ať se k ní přestěhuji
„A co kdybys bydlela u mě a mého přítele?“ zeptala se z ničeho nic, „máme v bytě jeden pokoj navíc, co používá jako pracovnu… je to sice malý prostor, ale postel, skříň a stůl by se tam vešly…“
„To nemyslíš vážně,“ zamrkala jsem a oči se mi rozzářily, „to bys pro mě udělala? Samozřejmě bych vám platila nájem, cokoliv… hlavně, abych mohla vypadnout z té hrozné koleje.“
„Samozřejmě, však jsme kamarádky,“ usmála se na mě. Slovo dalo slovo a já jsem do týdne vypověděla smlouvu na koleji a přestěhovala se k Beátě. Její přítel Vítek mě přivítal s otevřenou náručí, pomohl mi se všemi věcmi a dokonce mi sestavil skříň.
„Věřím, že se ti u nás bude líbit,“ mrkl na mě, když jsme konečně dostěhovali poslední kufry. Opravdu jsem se na soužití s nimi těšila, působili jako moc fajn pár. Beáta byla hlavně moje nejlepší kamarádka, tak co by se mohlo pokazit?
V noci mi někdo zaťukal na dveře
První týdny našeho soužití byly opravdu skvělé. Vařili jsme si, dívali se společně na filmy, hráli deskovky. Myslela jsem si, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, se přestěhovat… jednoho dne se ale stalo něco, co mě zcela rozhodilo.
Byla už skoro půlnoc a já se chystala ke spánku, když mi někdo zaklepal na dveře. Po chvíli dovnitř nakoukl Vítek. Hned jsem si všimla, že na sobě má jen župan.
„Spíš?“ zeptal se mě a když jsem tiše odpověděla, že ne, rukou mě pobídl, „tak pojď se mnou. Něco jsme si pro tebe s Beátou připravili.“
Přišlo mi to zvláštní a cítila jsem v sobě narůstající pocit neklidu, i tak jsem se zvedla a následovala ho. Odvedl mě až k nim do ložnice, odkud se linula tichá hudba a svítilo červené světlo. Když jsem vešla dovnitř, spatřila jsem Beátu, jak leží jen ve spodním prádle roztažená na posteli.
Chtěli, ať se přidám k jejich hrátkám
Celý pokoj byl osvícený červeně, na posteli ležely okvětní lístky růží, prádlo Beáty bylo krajkové a svůdné a na nočním stolku bylo připraveno víno a další pomůcky, které by se hodily nějakým milencům. Vyděšeně jsem začala couvat zpět ke dveřím.
„Kristýnko, jen se neboj,“ pobídla mě Beáta a svůdně se natáhla. „Tohle jsme připravili pro tebe… Chtěli bychom, aby ses k nám dnes v noci konečně přidala. Ani nevíš, jak dlouho po tom už pobídl: “Tak čem to mluvíš?„ zalapala jsem po dechu překvapeně a couvala k východu dál. Pak jsem najednou zády narazila do Vítka.
„Už od momentu, co jsem tě viděla v práci, jsem věděla, že tě chci,“ vysvětlila mi Beáta, „a když jsem o tobě řekla Vítkovi, hned navrhl, že by ses k nám hodila. Že by ses mohla přidat do našeho vztahu.“
Nemohla jsem tomu uvěřit. Cítila jsem, jak mě Vítek pohladil po bocích a udělalo se mi mdlo.
„Myslela jsem, že jsi mě tu ubytovala, abys mi pomohla,“ zašeptala jsem vyděšeně, „a ne, abyste se mnou mohli spát. Promiňte, ale tohle opravdu nepůjde.“
Začali ke mně být zlí a chladní
Vysmýkla jsem se Vítkovi, oběhla ho a spěchala do svého pokoje, kde jsem se zabouchla. Skryla jsem se pod peřinu a doufala, že už za mnou ani jeden z nich nepřijde. Každý krok na chodbě způsobil, že se mi rozbušilo srdce strachem. Tu noc jsem nezamhouřila oka.
Můj vztah s Beátou i Vítkem se od toho momentu změnil. Začali ke mně být chladní, skoro mě nezdravili, v bytě se mi vyhýbali. Beáta mi oznámila, že můj nájem bude vyšší a že chce zaplatit za nábytek, který mi poskytli. Cítila jsem se v jejich přítomnosti v nebezpečí, každou noc jsem se bála, aby za mnou znova nepřišli a nepokusili se mě přemluvit, ať se stanu součástí jejich trojky.
Jednoho dne, když jsem přišla domů ze školy, na mě oba čekali v obýváku. Měli na tvářích vážné výrazy a pobídli mě, ať si k nim přisednu.
„Špatně jsme se pochopili, Kristýno,“ začala Beáta rázným hlasem, „mysleli jsme, že pro nás budeš vhodnou spolubydlící… vhodnou partnerkou… ale to ty očividně nejsi.“
„Proto si myslíme, že by bylo vhodné, aby ses odstěhovala,“ doplnil ji Vítek a propaloval mě rozčileným pohledem.
Z bytu mě vyhnali
A tak jsem se ještě během toho dne zabalila a přestěhovala se zpátky na kolej. Najednou jsem za plesnivé zdi, hlučné spolubydlící a vrzající postel byla ráda. Nikdo po mně nechtěl věci, které jsem dělat nechtěla, nikdo mě do ničeho netlačil a nenutil. Dodnes je příhoda s Beátou a Vítkem jedna z nejděsivějších v mém životě a dávám si opravdu pozor, s kým bydlím.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




