Hanka (20): Moje spolubydlící na koleji se zdála být fajn. Pak si ale do pokoje nastěhovala svého přítele a začalo peklo

Příběhy o lásce: Moje spolubydlící na koleji se zdála být fajn. Pak si ale do pokoje nastěhovala svého přítele a začalo peklo
Zdroj: Freepik

Hanka se přestěhovala na kolej do nového města. Velmi se těšila na studentský život, který ji na koleji čeká... pak se ale seznámila se svou spolubydlící Terezou.

Alena Stárková
Alena Stárková 13. 10. 2025 10:00

Pocházím z Prahy, ale na vysokou školu jsem se rozhodla jít do Ostravy. Protože mám pouze brigádu a můj příjem není úplně závratný, rozhodla jsem se nehledat si byt, ale jít bydlet na kolej. Byl mi přidělen pokoj s jednou další slečnou.

Na kolej jsem se těšila

Na život na koleji jsem se upřímně těšila. Na střední jsem nikdy neměla moc kamarádů, nechodila jsem na party a do klubů a sociální život s vrstevníky mě obecně poněkud minul, takže jsem si to měla v plánu na vysoké pořádně vynahradit. Těšila jsem se i na svou spolubydlící. Představovala jsem si, že budeme nejlepší kamarádky, že si budeme rozumět a že život na koleji bude skvělý. Když jsem se s ní ale blíže seznámila, všechny moje představy o spokojeném soužití se vytratily.

Moje spolubydlící se jmenovala Tereza. Na první pohled vypadala fajn, byla pořádná, v pokoji uklízela a byla na mě hodná. Neshledala jsem na ní nic zvláštního až do momentu, kdy jsem si všimla, že na jejím umyvadle byly dva kartáčky a pánský sprchový gel. V poličce v pokoji měla vedle svého fénu mužský holicí strojek a v botníku na chodbě vedle jejích balerínek ležely velké kopačky. Když jsem se jí po několika dnech zeptala, komu tyto mužské věci patří, její odpověď byla nečekaná.

Prý s ní bydlí ještě přítel

„Ty jsou Kristiána, mého přítele,“ řekla mi, jako kdyby to bylo úplně jasné, „většinu týdne tady se mnou bydlí. Domů to má daleko a nemá dost peněz na to, aby si platil vlastní kolej. Tak jsme tu spolu.“

„Spolu?“ zamrkala jsem nechápavě a rozhlédla se po pokoji, „jako… tady? V téhle místnosti?“

„No jasně, kde jinde asi,“ protočila očima, jako kdybych byla naprosto hloupá. Nechápala jsem, jak to myslí, vždyť to byl pokoj nás dvou, nebyla tu třetí postel a další člověk, natož muž, tu rozhodně být neměl. O tom, že toto pravidlo Terezu vůbec nezajímá, jsem se přesvědčila hned následujícího dne.

Když jsem přišla ze školy, na pokoji kromě Terezy byl i Kristián. Ležel na její posteli, ládoval se nějakým jídlem a koukal na něco na počítači. Ten den už neodešel a pak strávil i noc. Bylo mi to extrémně nepříjemné, byl to pro mě cizí člověk, ale nechtěla jsem dělat problémy a rozhodla se to přečkat. Jenomže Kristián neodešel ani následující den, ani ten potom.

Vlezl do koupelny, když jsem se sprchovala

Terezin přítel s námi v malém pokoji prakticky žil. Používal naši sprchu, v pokoji se hromadilo jeho oblečení a jiný jeho nepořádek. Byl hlučný, neustále si s Terezou buďto hlasitě povídal, nebo nadával na hru, co hrál na počítači. Nemohla jsem se v pokoji ani v soukromí převléct, začal používat moje poličky a přišlo mi, že co je s námi, mizí mi jídlo. Nejhorší ale byly noci, kdy jsem spala se sluchátky v uších a dekou přes hlavu ve strachu, že uslyším vzdechy a nebo jiné důkazy o tom, co spolu na druhé straně pokoje dělají.

Vrcholem pro mě bylo, když jsem se jednoho dne sprchovala a najednou se prudce otevřely dveře.

„Obsazeno,“ zapištěla jsem a pokusila se zakrýt. Dovnitř vešel Kristián jenom v trenýrkách. Líně se na mě podíval, jak se nahá a vyděšená krčím ve sprchovém koutě, a pokračoval dál do koupelny.

„Promiň, snad ti tu nevadím,“ řekl jen, a než jsem se nadála, začal si v umyvadle vedle mě čistit zuby. Byla jsem naprosto vyděšená a konsternovaná, že jsem jenom jako zmražená stála a sledovala, jak naprosto ignoruje jakékoliv moje soukromí.

Ten večer jsem se rozhodla Terezu konfrontovat.

Prý mi do toho, že tam bydlí, nic není

„Opravdu jsem se to snažila přetrpět, ale takhle to dál nejde,“ začala jsem na ni naléhat hned, jak přišla, „nemůžu tady žít s tebou a tvým přítelem. Cítím se tu nekomfortně.“

„Mojí bývalé spolubydlící to nevadilo,“ odsekla, „a hlavně, tobě do toho, co já si tu dělám a koho tu mám, nic není.“

„Je, když mě to přímo ovlivňuje,“ rozhodla jsem se jen tak nedat, „Terezo, dneska přišel do koupelny, když jsem se sprchovala a úplně mě ignoroval! Vůbec nedodržuje moje soukromí, bylo mu jedno, že tam stojím celá nahá.“

Rozhodla jsem se odstěhovat sama

„On ale nemá kde jinde bydlet. Zůstane tu a jestli s tím máš problém, odejdi ty,“ ukončila náš rozhovor ostře, zvedla se a už se na mě ani nepodívala. Ačkoliv jsem to nechtěla nechat jen tak, rozhodla jsem se, že jednodušší bude se s ní nehádat. Ještě ten večer jsem si zabalila všechny věci do krabic a hned další den začala se stěhováním. Nevěděla jsem, kam půjdu, kde budu bydlet a byla jsem i připravená bydlet ve svém autě, zkrátka kdekoliv, kde nebudou oni dva. Od té doby jsem si dávala velký pozor, s kým budu bydlet. Už jsem rozhodně nechtěla sdílet pokoj s nevítaným mužem, který narušoval i moje nejosobnější soukromí.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Kuchař Filip Sajler o konci pořadu Kluci v akci, vážné autonehodě manželky i vaření pro Brada Pitta

Kuchař Filip Sajler o konci pořadu Kluci v akci, vážné autonehodě manželky i vaření pro Brada Pitta

Související články

Další články