Alex (21): Spolubydlící si bez dovolení půjčuje moje věci a rozbila mi fén za 12 tisíc. Teď vypráví, že jsem hysterka

V koupelně to smrdělo jako v dílně po autogenu a mně se v tu chvíli chtělo regulérně brečet. Na poličce ležel můj fén, na který jsem si šetřila měsíce z brigád, protože má několik nástavců a stojí téměř půlku mé výplaty. Byl rozbitý. Sandra ho prostě vzala, i když má svůj křáp, a nějakým záhadným způsobem ho odrovnala.

„Hele, on prostě přestal foukat,“ vyhrkla ze sebe a v jejím hlase nebyla ani stopa po omluvě, spíš takový ten otravný tón oběti, které právě někdo zkazil ráno. V hlavě mi šrotovalo, kolik hodin jsem musela stát za barem, abych si tuhle věc mohla dovolit, zatímco ona si klidně dál patlala na obličej můj drahý krém, jako by se nechumelilo. Tohle nebyl první incident, byla to právě už ta poslední poslední kapka v poháru, který už dávno přetékal humusem.

Pavlína (44): Kamarádka mi chtěla zničit rande. Můj objev pošpinila jen proto, že jí dal košem

Vůně spálených tisícovek a falešná solidarita

V našem bytě 3+1 to takhle funguje od začátku. Já jsem ta „divná“, co si hlídá věci, a ona je ta „free spirit“ duše, která věří v absolutní sdílení – tedy hlavně mých věcí. Když jsem jí tehdy v koupelně řekla, že ten fén stál dvanáct tisíc a že chci, aby mi ho zaplatila, podívala se na mě, jako bych jí právě oznámila, že hodlám jíst malé děti.

Prý jsem materialistka a dělám scény kvůli kusu plastu.

V jejím světě se peníze zřejmě líhnou v automatu na lístky u šaliny, protože mi s klidem oznámila, že teď nemá, protože „musela zaplatit ten veganský workshop v Jeseníkách“. Stála tam v mém županu, který si samozřejmě „jenom půjčila“, a mně v tu chvíli došlo, že slušnost je v tomhle vztahu naprosto jednostranná záležitost. Cítila jsem, jak mi v zátylku pulzuje krev, jako by mi tam někdo bušil rezavým kladivem.

Liběna (42): Dceřina kamarádka je u nás jako doma. Nechci dělat osamělé puberťačce náhradní rodinu

Hra na city a prázdnou peněženku

Nejhorší na tom není ta finanční ztráta, i když dvanáct litrů není zrovna kapesné na odpoledne. Nejvíc mě vytáčí ta psychologická masáž, kterou Sandra spustila hned druhý den.

Najednou jsem byla v našem společném kruhu známých ta „hysterka z Brna“, co řeší peníze víc než lidské vztahy.

V kuchyni, kde na stole ještě teď hnije zbytek jejího avokáda a skvrna od levného červeného vína se vpíjí do ubrusu, mi začala vysvětlovat, že ona má teď těžké období a já ji vlastně šikanuju. Bylo to totální psycho.

Chtěla jsem se jen bránit tomu, aby mi někdo rozebíral život pod rukama, a skončila jsem jako hlavní padouch v jejím vymyšleném dramatu. A to jsem jen chtěla zaplatit za to, co ona zničila! Každý večer, když jsem slyšela, jak cvaká zámek u vchodových dveří, měla jsem křeče v břiše z úzkostí. 

Petra (37): Moje nejlepší kamarádka začala chodit s mým exmanželem. Tajím, že mě to trápí

Pokoj jsem si začala zamykat 

Teď už to došlo tak daleko, že si připadám jako vězeň ve vlastním pronájmu. Můj pokoj je teď v podstatě skladiště. Mám tam zamčenou kosmetiku, boty, i ty blbé kapsle do kávovaru, protože jinak by do rána zmizely v jejím bezedném žaludku.

Je to ponižující.

Každé ráno si v pokoji balím taštičku do koupelny, abych si mohla vyčistit zuby vlastním kartáčkem, který Sandra minule použila na čištění svých tenisek, protože „vypadal tak šikovně“. Když se pokusím nastavit hranice, odměnou mi je jen pasivně-agresivní mlčení nebo třískání dveřmi od lednice, ze které se line nezaměnitelný odér prošlého tofu.

Ten byt, který měl být mým útočištěm po práci, se změnil v minové pole.

Matěj (33): Věřil jsem, že jsme si souzeni. Pak ale můj pes napadl její kočku a náš sen o společném bydlení se rozplynul

Mám ji z bytu vyhodit?

Včera jsem ji viděla, jak se v chodbě pokouší dostat do mého pokoje. Jen tak „zkoušela kliku“, prý jestli nemám půjčovací nabíječku. Ten její pohled, když zjistila, že jsem si nechala namontovat přídavný zámek, byl k nezaplacení – směs uražené pýchy a čisté nenávisti.

Nevím, jak dlouho to takhle vydržím.

Smlouva mi končí až za půl roku a majitel, starý pán, co jezdí v rozpadlém kombíku a slyší jen na každé třetí slovo, odmítá cokoliv řešit. Sedím teď v té zakouřené non-stop herně, kam jsem utekla před dusnem v bytě, piju pivo a v hlavě mi šrotuje jen jedna věc: jestli mi těch dvanáct tisíc za ten klid vlastně stálo, nebo jestli jsem jenom moc slabá na to, abych ji prostě vyhodila i s těmi jejími ezoterickými olejíčky a špinavým prádlem z balkonu.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].