Dana (44): Syn pohrdá ženami. Jsem z toho nešťastná i vystrašená

Nikdy bych nevěřila, že budu řešit něco takového. Adam byl vždycky citlivý kluk, chytrý, trochu uzavřený, ale laskavý. S manželem jsme mu věnovali čas, podporovali ho ve škole i ve sportu, nikdy jsme s ním ani navzájem s manželem neměli žádné velké spory. A přesto dnes sedím v kuchyni a přemýšlím, kde se v mém synovi vzala obrovská hořkost a nevraživost vůči ženám, kterou neumím pochopit. Když slyším, jak mluví o spolužačkách, svírá se mi žaludek.

Mirka (49): Každodenní strach o syna mě ničí. Často domů přichází až ráno a nedá mi vědět

Začalo to nenápadně

Nejdřív jsem si myslela, že jde jen o důsledky zklamání, o němž vím díky náhodě. Před dvěma lety jsem si vyslechla rozhovor Adama s kamarádem, kterému se svěřoval. Jakási dívka, do níž byl asi hodně zamilovaný, ho odmítla. Milovala někoho jiného, jednoduše s ním nechtěla chodit. Adam to nesl velice těžce. A přibližně v té době začal o dívkách mluvit dost nelichotivě, ale asi to byla souhra náhod, nebo poslední kapka poháru, který víc a víc přetékal a kterému jsem úplně nerozuměla…

Časem se ale jeho výroky na adresu dívek zostřovaly. Naprosto běžně tvrdil: „Všechny holky jsou stejné prodejné ubožačky; chtějí jen frajery s penězi a svaly. Co má chlap v hlavě a jaké má srdce, je jim jedno.“ Což ještě patřilo mezi ty jemnější komentáře! Manžel se vždy ohradil, opakoval mu, že svět takto rozhodně nefunguje, zastával se žen i vztahů, ale Adam vždy jen protočil oči.

Blažena (59): Mám strach o našeho syna. Znepokojuje mě, jaký život vede

Doma je milý, venku jiný

Paradox je, že k nám s manželem se chová slušně. Nejenže doma i pomáhá, ale občas mě i obejme! „Mami, ty jsi jiná,“ řekl mi nedávno. „Ty za ně nemůžeš.“ Čímž zřejmě myslel jiné ženy a dívky. Kde se v něm ta nenávist vůči ženám vzala? Syn je dle mého pohledný, vždy se dobře učil, sportoval… Je naše jediné dítě, hodně jsme se mu věnovali – nevyrůstal jako někteří jeho vrstevníci jako „dříví v lese“.

Stále víc jsem si začala všímat i toho, kolik času tráví zavřený u počítače ve svém pokoji. Dřív chodil na kroužky, teď nechodí nikam. Několikrát jsem zaslechla útržky rozhovorů a komentářů z videí, která sledoval, a bylo mi z toho úzko. Obvykle v nich nějaký muž, asi někdo populární, mluvil velmi pohrdavě o ženách. Jednou jsem se neudržela a nesouhlasila – vždyť jsem také žena! „Aspoň někdo říká nahlas pravdu,“ sykl s takovou nenávistí v hlase, že jsem se lekla.

Ljuba (58): Náš jediný syn se dostal na samé dno. Jednoho osudného dne jsem ho našla na ulici

Mám o něj strach

S manželem jsme o tom ten večer dlouho mluvili. Shodli jsme se, že takto jsme ho rozhodně nevychovali. Že musel něco ošklivého zažít, anebo se chytil nedobrých přátel. Nikdy jsme o ženách nemluvili špatně, doma jsme se k sobě chovali vždy hezky. Vůbec nechápu, co se v Adamovi děje. Když jsem mu navrhla, že by si o všem mohl promluvit s psychologem, odbyl mě: „Nejsem blázen, jsem naprosto realistický. Proboha, rozhlídni se, v jakém světě žijeme!“

Nechci z toho udělat katastrofu, ale zároveň nemohu ignorovat, kam jeho postoje směřují. Je mu osmnáct, je zcela jistě heterosexuál, ale žádnou přítelkyni ještě neměl, protože si ho „žádná nezaslouží“ – ano, to řekl! Nevím, zda to moc neprožívám, možná je to jen fáze, ale nahání mi strach, jak moc nás ženy považuje za méněcenné.

Vojtěch (45): Po rozvodu jsem nedokázal najít cestu k synovi. Všechno změnil výlet do hor

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].