Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jitka je zoufalá ze své rodinné situace. Jejímu manželovi totiž začalo vadit, že se její postava po dvou dětech změnila. A přeje si, aby podstoupila plastickou operaci prsou. Jenže Jitka má z jakéhokoliv zákroku panickou hrůzu. Teď má navíc strach, že ji v případě odmítnutí manžel opustí...
Zažila jsem to, co mnoho jiných maminek. Moje tělo se po porodu dvou synů změnilo. I když jsem nebyla štíhlá jako na začátku našeho vztahu, byla jsem hrdá, co vše jsem zvládla. Že jsem mohla oba chlapce kojit déle než rok. A pár kilo navíc a trochu povislá prsa jsem neřešila. Jenže mého manžela už to nějakou dobu tiše trápilo.
Jeho návrh mi vyrazil dech
Jednoho večera, když jsme leželi v posteli, se na mě Pavel vážně podíval. Až jsem dostala strach. „Jitko, musím s tebou o něčem mluvit. Koukám na tvoje tělo a myslím, že bys měla zvážit plastiku prsou. Už prostě nejsou, co bývaly,“ řekl naprosto upřímně.
Chvíli jsem na něj jen mlčky a nevěřícně hleděla. A myslela si naivně, že je to vtip, kterému se oba zasmějeme. Jenže jeho kamenný výraz tomu nenasvědčoval. Došlo mi, že to myslí vážně. A jeho slova mě pořádně ranila. Je pravda, že náš intimní život sice v poslední době ochladl, ale nikdy by mě nenapadlo, že příčinou mohou být moje „povadlá prsa“. Nikdy dříve se takto nevyjádřil a netušila jsem, že mu můj vzhled tolik řeší a moje nedostatky mu tak vadí. Vím, že to není jako dřív, ale pořád si připadám jako přitažlivá žena.
Nekašlu na sebe, občas cvičím a dbám na zdravější stravu, jen to prostě není jako tehdy, když jsem byla svobodná a měla spoustu času jen pro sebe. Vždyť i on se za ta léta změnil. Jeho poznámka byla neuvěřitelně bezcitná a musela jsem se ozvat.
„To snad nemyslíš vážně, Pavle,“ vydechla jsem roztřeseně. „Měla jsem za to, že mě miluješ takovou, jaká jsem.“
On jen lhostejně pokrčil rameny. „Samozřejmě, že tě mám rád, ale věř mi, bylo by to pro nás oba lepší. Budeš mě zas víc vzrušovat a uvidíš, jak ti to zvedne sebevědomí.“
Mám strach z operací
Jeho slova mě vážně bolela, ale doufala jsem, že tím jeho nátlak skončí. To jsem se ale spletla. Následující dny a týdny se Pavlovy narážky na má prsa stávaly stále častějšími a já nevěděla, co si počít. Vím, že je to to dnes celkem běžné a podstupuje to spousta žen. Ale já mám celoživotní strach z jakýchkoliv operací. Jako malá jsem si jich několik zažila a ty vzpomínky jsou stále živé.
Děsila mě představa narkózy i náročného a podle mě naprosto zbytečného zákroku. Vzpomněla jsem si také na známou, která měla po plastice vážné komplikace. Navíc se mi umělá prsa nikdy nelíbila. Nechápala jsem, proč bych měla podstupovat takové riziko. Moje prsa mi nepřipadala tak ošklivá, ale Pavel to bohužel viděl jinak.
Skončilo to krutým ultimátem
Pavel na mě ale neustále naléhal. Tvrdil, že dnes je to rutinní zákrok, a dokonce už má od kamaráda kontakt na vynikajícího chirurga. Celou operaci by prý také zaplatil. Byla jsem šokovaná jeho odhodláním a tím, co všechno je ochotný pro má prsa udělat. Když jsem ale na něj vysypala svoje argumenty, proč do toho nechci jít, strašně jsme se pohádali. Dlouho jsem ho neviděla tak rozčíleného. Všechno završil šokujícím oznámením:
„Jitko, říkám ti narovinu. Jestli s těmi prsy něco neuděláš, bude mě to mrzet. A naše cesty budou muset rozejít.“
Nemohla jsem uvěřit tomu, co říká. „Ty bys mě opustil jen proto, že odmítám plastickou operaci? To jsi opravdu takový ubožák?“
Zhluboka se nadechl. „Není to jen o operaci. Je to o tom, že se o sebe přestáváš starat a vzdaluješ se mi. Nechci o tebe přijít, ale musíš na sobě zase začít pracovat.“
Vůbec jsem ho nepoznávala. Nechápala jsem, proč je tím tak posedlý. To, že mě posílá na operaci, bylo samo o sobě zraňující, ale hrozba rozchodem? To mě naprosto srazilo na dno.
Nevím, jak se rozhodnout
Teď máme doma dusno a mě v hlavě neustále zní Pavlova slova. Je mi moc líto, kam se náš vztah dostal. Láskyplný vztah, ve kterém jsme si byli vždy oporou, je najednou plný podmínek a ultimát. A místo aby si vážil toho, že máme krásnou a zdravou rodinu, řeší jen má prsa. Jak kdyby to bylo to nejdůležitější na světě.
Vůbec nevím, jak se mám zachovat. Jsem pod tlakem a vůbec se mi to nelíbí. Když podstoupím operaci, abych ho neztratila, bude to proti všemu, v co věřím. A zradím sama sebe. Zároveň manžela pořád miluji a nechci rozbít naši rodinu. Opravdu netuším, co je správné.
Názor vztahové koučky
Příběh Jitky otevírá citlivé téma podmíněné lásky a tlaku na změnu těla v partnerském vztahu. Proměna ženského těla po porodech je přirozená, a není selháním ani zanedbáním péče o sebe. Pokud je partnerova náklonnost spojována s požadavkem na chirurgický zákrok, vztah se dostává do nerovnováhy, kde jedna strana nese odpovědnost za spokojenost té druhé.
Ultimátum v podobě „operace, nebo rozchod“ představuje silný nátlak a může oslabovat sebeúctu i pocit bezpečí. Jitčina obava z operace má navíc reálný základ v jejích dřívějších zkušenostech, a nelze ji zlehčovat. Rozhodování pod tlakem strachu ze ztráty partnera vede často k potlačení vlastních hranic a potřeb.
Z terapeutického hlediska by bylo vhodné u Jitky práci směřovat k posílení vědomí vlastní hodnoty nezávislé na vzhledu, k upevnění schopnosti jasně vymezit své tělesné a osobní hranice, a k rozlišení mezi partnerským kompromisem a nátlakem. U manžela by pak bylo přínosné zaměřit se na porozumění tomu, jak jeho požadavky a ultimáta působí na partnerku, na převzetí odpovědnosti za vlastní nespokojenost a na hledání způsobu, jak o svých potřebách mluvit bez podmiňování vztahu změnou jejího těla.
Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
