Filip (37): S bývalou jsme Vánoce trávili v tropech. Tenhle rok jsem se tam vrátil sám, ale bylo to o ničem

Minulý rok jsme trávili s přítelkyní Vánoce v tropech. Slunce, teplo, moře a pocit, že jsme to vymysleli líp než všichni ostatní. Letos už spolu nejsme, ale já se rozhodl, že doma sedět nechci. Řekl jsem si, že pojedu znovu na stejné místo. Stejný hotel, stejná pláž, stejné bistro na rohu. Chtěl jsem si dokázat, že to zvládnu i sám. Že Vánoce nejsou o tom, s kým jsem, ale kde a jak.

Jirka (52): Rodinné setkání na horách je pro všechny velký stres, přesto ho organizuji každý rok

Plánoval jsem to dlouho

Rezervaci jsem udělal už někdy v září a neřešil jsem, co by se mohlo do té doby stát. Třeba potkám někoho nového? Třeba tam nebudu chtít jet? Bylo mi to jedno. Byl jsem smutný a chtěl jsem být pryč a zároveň blízko místu, kde jsme s přítelkyní byli ještě šťastní. Nebo se tak aspoň cítili.

Let byl klidný. Taxík mě vyložil před známou recepcí, kde se nezměnilo skoro nic. Usmíval jsem se, jako by mě čekalo něco dobrého. První den jsem se procházel po pláži, koupal se, dal si pivo v baru a připadal jsem si zvláštně lehký. Možná až podezřele.

Michal (27): Vánoční nákupy mě děsí. Chtěl jsem je mít rychle z krku a dopadlo to pořádným trapasem

Potřeboval jsem to uzavřít

Další dny byly pomalejší. Ráno jsem se budil dřív, než bylo potřeba. Snídaně mi chutnala míň, než jsem si pamatoval. Všude kolem byly páry, rodiny, všichni se smáli a vypadali šťastní. Všechno přesně tak, jak to má o Vánocích být, jen jsem měl pocit, že se mě to netýká. Fotil jsem si věci, které bych nejradši poslal přítelkyni, a pak mi docházelo, že už vlastně nemůžu. Že je někde jinde s někým jiným.

Na Štědrý den jsem šel na pláž později než obvykle. Slunce zapadalo, moře bylo klidné a já si uvědomil, že jsem celý den s nikým pořádně nemluvil. Nevadilo mi to. Aspoň jsem si to myslel. Večer jsem si dal jednoduchou večeři a vrátil se do pokoje. Otevřel jsem si láhev, lehl si do postele a díval se do stropu. Pak jsem si zavolal s rodinou.

Pak nastalo ticho a já jen poslouchal hluk z chodby. Smích cizích lidí, zavírání dveří, kroky. Došlo mi, že jsem neodjel proto, abych si Vánoce užil. Odjel jsem, abych nemusel být doma sám. Konečně jsem si přiznal, že mi bývalá fakt chybí a že tomu nikam neuteču.

Tomáš (44): Chtěl jsem rodině dopřát pohádkové Vánoce. Tajně jsem si vzal půjčku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].