Tomáš (44): Chtěl jsem rodině dopřát pohádkové Vánoce. Tajně jsem si vzal půjčku

Nevím, kdy jsem uvěřil, že nejdůležitější v životě je „dobře vypadat“. Možná tehdy, když mě moje máma neustále srovnávala se synem od sousedů, jeho vilou a dvěma auty v garáži.

Já měl s Anežkou dvě děti a bydleli jsme v podnájmu. Ačkoliv bylo všechno v pořádku, neustále jsem měl pocit, že by to mělo být lepší. Když Anežka navrhla, abychom Vánoce pojali skromněji a prostě si užili čas spolu, automaticky jsem souhlasil. Věděl jsem ale, že to udělám jinak. O týden později jsem si bez jejího vědomí vzal rychlou půjčku. Jen dvacet tisíc korun. Chtěl jsem si koupit iluzi dokonalých svátků.

Martina (44): Nechápu chování mojí kamarádky. Každý rok si bere půjčku na vánoční dárky

Vánoce ve velkém stylu

Stromeček sahal až ke stropu a děti nadšeně rozbalovaly hromady dárků. Moje máma byla dojatá, Anežka se usmívala, i když si až příliš podezřívavě prohlížela dárky a stůl plný jídla. Jako by nevěřila, že si to můžeme dovolit. Já předstíral, že je všechno přesně tak, jak má být.

„Tomáši, ty ses snad dal na kariéru Ježíška,“ smála se matka. Předstíral jsem, že je to kompliment. Večer, když už všichni spali, se mě Anežka tiše zeptala, jestli jsme to s výdaji nepřehnali. Zalhal jsem, že jsem měl něco našetřeno. Přimhouřila oči, ale neřekla nic.

Martina (46): Manžel nás kvůli Vánocům žene do maléru. Chce si vzít půjčku na dárky

Vánoce na dluh

O pár dní později dělala Anežka pořádek a v předsíni našla obálku. „Tomáši… co to je?“ zeptala se a v ruce držela dopis od úvěrové společnosti. Ztuhl jsem. Pokusil jsem se zalhat, že je to jen nějaká reklama, ale ona mi ukázala splátkový kalendář s měsíční splátkou 2 500 korun.

Naštvaně se mě zeptala, jestli jsem si vzal půjčku. Vychrlil jsem ze sebe, že jsem jen chtěl, aby děti měly hezké Vánoce a máma si zase nestěžovala, že šetříme na každé maličkosti. „A co já? Přece jsme se domluvili, chceme raději skromné Vánoce, ale bez dluhů,“ řekla tiše. V tu chvíli se mezi námi rozhostilo mrazivé ticho.

Františka (41): Už druhé Vánoce nemáme peníze na dárky. Naše děti se cítí ochuzené

Tichá domácnost

Od té hádky jsme s Anežkou mluvili spolu jen o dětech a nákupech. Žádné výčitky, žádné otázky, jen prázdný pohled plný zklamání. Jednoho večera volala máma, aby ještě jednou poděkovala za „pohádkové svátky“ a zmínila, jak se s Anežkou mám dobře. „Ano, mami… stálo to za to,“ odpověděl jsem a rychle hovor ukončil. To tíživé ticho v našem bytě bylo k nesnesení a začínalo mi zvonit v uších.

Po třech týdnech mlčení jsem to už nevydržel. Večer jsem si sedl na postel a počkal, až Anežka vyjde z koupelny. Přiznal jsem, že jsem to pokazil, a nejen s tou půjčkou. Vysvětlil jsem jí, že se neustále snažím být někým – tím chlapem, co všechno zvládá a dělá dojem na matku, na okolí. Zapomněl jsem být někým pro ni. Bál jsem se, že zklamu ji i děti, ale hlavně sám sebe.

Alice (36): Tchyně nám půjčila dvacet tisíc na Vánoce. Teď má pocit, že je může strávit s námi

Spolu to zvládneme

„Víš, co jsem chtěla já?“ přerušila mě. „Teplo domova. Pravdu. Sedět spolu u stolu a dát dárky třeba jen dětem, ale bez dluhu. Chtěla jsem jen být s rodinou, ne s tvou snahou ukázat všem....“ Podíval jsem se do jejích unavených očí a zašeptal: „Promiň.“

V lednu se do naší domácnosti vrátil normální život. Anežka mi sice ještě neodpustila, ale už jsme spolu začali mluvit. Přestal jsem předstírat, že jsem někým jiným, a dluh jsme spláceli společně. Já si bral směny navíc, ona si odepřela novou bundu.

Jednoho večera mě na stole čekal čaj a rukou napsaný plán splátek. „Do dubna to zvládneme, pokud se budeme držet tohoto plánu,“ řekla klidně. „Ale nepočítej s tím, že na to jen tak zapomenu.“ Věděl jsem, že si její důvěru musím znovu zasloužit. Děti sice stále vzpomínají, že to byly ty nejlepší Vánoce, ale vím, že letošní už musí být jiné. Bez dluhů a přetvářky.

Klaudie (28): Přítel věří, že jsem si na vánoční dárky pro něj našetřila. Pravda je ale jinde

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].