Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Martin věděl, že letošní Vánoce budou jiné už ve chvíli, kdy mu dcera oznámila, že svátky stráví tisíce kilometrů od domova. Měl přijít o tradiční štědrovečerní stůl a předvánoční shon. S řešením přišla nakonec manželka – Vánoce budou slavit dvakrát.
Když jsme se letos rozhodovali, jak strávíme Vánoce, bylo mi jasné, že to nebude tak jednoduché jako dřív. Dřív to znamenalo mít stromeček už dva týdny před Štědrým dnem, kapra ve vaně, bramborový salát podle receptu mojí mámy a pohádky, které jsem znal nazpaměť. Jenže letos nám do toho vstoupila dcera a její exotická dovolená.
Měli to být první Vánoce bez dcery
Oznámila nám to s úsměvem a lehkostí, jako by říkala, že si skočí do obchodu pro rohlíky. „Na svátky letím do Thajska,“ řekla a zapíchla vidličku do štrúdlu. V hlavě se mi okamžitě rozsvítil nápis: Vánoce bez dcery.
Nakonec to byla moje žena, kdo přišel s řešením. „Oslavíme Vánoce na dvakrát,“ řekla prostě, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Nejprve s dcerou, ještě před jejím odletem, a pak znovu, na Štědrý den, tak jak se sluší a patří. Přikývl jsem, ale v duchu jsem si říkal, jestli se Vánoce dají takhle rozdělit, aniž by ztratily něco ze svého kouzla.
Generální zkouška Vánoc
První Vánoce tedy přišly už týden před Štědrým dnem. Stromeček jsme ozdobili trochu uspěchaně, ale o to pečlivěji. Dcera vytáhla ozdoby z dětství – papírové řetězy, které kdysi lepila ve škole, a křehké skleněné koule, jež přežily snad všechna naše stěhování. Zapálili jsme svíčky, pustili koledy a já měl zvláštní pocit, jako bych se ocitl na generálce něčeho velmi důležitého.
Večeře byla slavnostní, přestože ve skutečnosti byl obyčejný pracovní den. Kapr chutnal stejně jako vždy, salát taky, ale smích u stolu byl hlasitější. Dcera nám vyprávěla o svých plánech, o moři, slunci a palmách. Poslouchal jsem ji a snažil se nemyslet na to, že až se bude na pláži opalovat, my si zopakujeme štědrovečerní večeři.
I druhé Vánoce měly své kouzlo
Když jsme si předali dárky, byl jsem překvapený, jak dojemné to bylo. Věděli jsme, že tohle je náš společný vánoční okamžik, který si musíme zapamatovat. Když dcera druhý den odjížděla na letiště, objímal jsem ji o něco déle než obvykle.
Pak přišel skutečný Štědrý den. Dům byl tichý. Stromeček stál na stejném místě, ale zdál se menší. Znovu jsme připravili štědrovečerní večeři, znovu prostřeli stůl, znovu zazvonil zvoneček. Něco chybělo a něco přebývalo. Více klidu, více prostoru na přemýšlení.
Po večeři jsme si s manželkou sedli ke stromku a otevřeli dárky. Bez nedočkavého šustění papíru, bez smíchu. Přesto to nebylo smutné. Bylo to jiné. Jako tichá verze známé písně.
Věra (52): Vánoce o samotě jsem vůbec slavit nechtěla. Nečekaná návštěva mi ale přinesla nové štěstí
Daleko a přece tak blízko
Na druhý den jsme si s dcerou zavolali. Ukazovala nám palmy ozdobené světýlky a smála se. Uvědomil jsem si, že Vánoce nejsou o datu v kalendáři ani o přesném počtu lidí u stolu. Jsou o tom, že na sebe myslíme, i když jsme každý na jiném konci světa.
A tak jsme letos měli Vánoce dvakrát. Jedny trochu uspěchané, plné očekávání. Druhé klidné a tiché. Dohromady ale daly přesně to, co jsem od Vánoc vždycky chtěl: pocit, že jsme rodina.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
