
Ivo má svou manželku rád, ale nedává společné dovolené. Když někam jedou, je to pro něj utrpení. Začíná to už balením, protože jeho manželka si myslí, že v kempu potřebuje celou svou garderobu a kosmetickou výbavu.
S manželkou se chystáme na dovolenou. Jako každý rok zamíříme do kempu na Šumavu. Měl bych být nadšený – jedeme na celé dva týdny a ten kraj miluju – jenže je tu jeden háček: za ta léta jsme se na dovolených pohádali víc než za celý zbytek roku dohromady.
Když jsme spolu začínali cestovat, naivně jsem si myslel, že si konečně odpočinu, vyspím se do růžova a budu dělat, co mě baví. V klidu, bez stresu, bez povinností. Jen ticho, voda, les a žena, kterou miluju. Už po pár výletech mi došlo, že realita má k mému snu sakra daleko...
Manželka dělá z balení kufrů vědu
Potíže začínají už při balení. Pár dní před odjezdem mě manželka pošle do sklepa pro ty největší kufry a pustí se do balení téměř celé své skříně. Ten nepořádek, co při tom vznikne, je neuvěřitelný! Náš byt vypadá jako po výbuchu. Mám pocit, že se stěhujeme, ne že jedeme na dovolenou.
Na co to všechno proboha potřebuje? Dovolená má být odpočinek od městského shonu, návrat k jednoduchosti a přírodě. Žádné obleky – stačí šortky, volné tričko a tenisky. Místo brašny na notebook vezmu prut a podběrák. Ale ona? Sbalí si všechny své nejhezčí šaty. A ještě před odjezdem vyrazí do obchodního centra, protože „nemá co na sebe“. Umíte si to představit? Skříň praská ve švech a ona brečí, že nemá co na sebe. Když pak vidím ty účty, chce se mi brečet taky.
A ta kosmetika... Chápu opalovací krém a mléko po opalování. Ale pudry, stíny, make-upy, rtěnky, laky, parfémy, fény, žehličky a desítky dalších věcí, o kterých ani nevím, k čemu jsou? Jednou jsem se jí zeptal, pro koho se tam vlastně líčí – pochybuju, že ryby nebo komáři u rybníka ocení její stylové šaty a řasenku.
Zuřila! Prý ničemu nerozumím, že i v kempu se chce cítit dobře a mít u sebe všechno, co běžně používá. Jinak by si to tam neužila. Snažím se nehádát, fakt jo. Ale když ji vidím balit, vře to ve mně. Obzvlášť když pak většina těch věcí zůstane celou dovolenou netknutá. Tak proč je vůbec tahat? „Kdyby náhodou...“ říká mi manželka. Ach jo...
To není dovolená, ale peklo
Dobře, kufry jsou nacpané, nějakým zázrakem se to všechno vejde do auta. Dorazíme na místo. Já bych si nejradši po cestě jen poležel a odpočinul si. Ale moje drahá? Ta je plná energie! Hned chce prozkoumat okolí, jít se koupat, půjčit si loďku a večer vyrazit do restaurace nebo někam tančit. Když jí řeknu, že jsem unavený a že přece máme před sebou celé dva týdny, vybuchne. Prý jsem lenoch a důchodce. Prý jsme sem nejeli a neutratili tolik peněz jen proto, abych ležel. A že pokud si chci jen schrupnout, měl jsem zůstat doma. Snažím se nerozčílit, ale většinou marně. A máme tu první hádku dovolené...
Co je ale zvláštní – druhý nebo třetí den se to otočí. Já jsem konečně vyspalý, připravený na výlety, a ona má najednou špatnou náladu. Všechno jí vadí, stěžuje si, že ji bolí hlava, a že kvůli mně ji to vlastně už celé přestalo bavit. Nechce jít nikam, a už vůbec ne na ryby, protože je tam zima, vlhko a komáři.
Miluju rybaření
Nechápu, jak někomu může vadit rybaření. Vždyť je to ta nejlepší věc na světě! Dřív jsem ji zkoušel zapojit, myslel jsem, že ji to chytne. Ale rychle jsem to vzdal. Nedokázala tiše sedět, pořád mluvila. Najednou si vzpomněla na všechny naše problémy a chtěla je probírat – přímo tam u vody. Řekl jsem jí, že dovolená není vhodná chvíle na vážné debaty. Rozčílila se. Prý jsme celý rok zaneprázdnění a nikdy nemáme čas si pořádně promluvit.
Zklidnila se až ve chvíli, kdy ji ostatní rybáři požádali, ať mluví potichu, a naznačili, že by měla odejít, protože jim plaší ryby. Smrtelně se urazila, ale aspoň jsem měl na chvíli klid.
Takže jo, brzy zase vyrážíme. Už jsem jí přinesl ze sklepa ty zatracené kufry. Ještě pár dní a začne to nanovo. Bože, jak ty dva týdny s manželkou přežiju?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].