Antonín (31): Moje žena miluje podzim až moc. Začal jsem nesnášet dýně a skořici

Myslel jsem si, že Katka do mého života vnese barvy. První týdny po svatbě byly skutečně jako z pohádky. Brzy se však začaly objevovat věci, které náš vztah změnily. Začalo to nenápadně – svíčkou s vůní jablka a skořice, pak přibyla váza se sušeným listím a nakonec dorazily dýně. Nejprve jedna, potom čtyři a za chvíli byl celý parapet obsazený oranžovými koulemi.

Katka nadšeně nosila domů další a další „poklady pro navození atmosféry“ a smála se mým obavám, že z našeho bytu udělá zelinářství. Tehdy jsem nad tím mávl rukou, ale časem mě ta její „roztomilost“ začala dusit. Zjistil jsem, že moje žena podzim nejen miluje, ona podzimem žije.

Luboš (39): Manželka řeší kila navíc. Místo hubnutí tlačí na mě, abych přibral

Manželka je posedlá dýněmi

Pamatuji si ten večer naprosto přesně. Vrátil jsem se unavený z práce a snil jsem jen o tichu a dobré večeři. Mezi dveřmi mě však uvítal pach skořice a rozzářená Katka ve svetru s javorovými listy. Oznámila mi, že právě začíná pro své followery na Instagramu natáčet video o vaření dýňové polévky. 

Nadšeně mi podala kostkovanou zástěru. Když jsem odmítl s tím, že nemám sílu a chci si jen odpočinout, její úsměv zmizel. Obvinila mě, že jsem chladný a nemám pochopení pro její vášeň. „Vášeň? To už je posedlost!“ vybuchl jsem. „Všude jsou dýně a listí, nemůžu si ani lehnout na gauč!“

Začali jsme se hádat. Katka tvrdila, že se snaží vytvořit krásný domov, já jsem oponoval, že romantika není o hraní divadla pro Instagram. Nakonec uraženě prohlásila, že mě nepoznává a nechápe, proč ji odmítám přijmout takovou, jaká je.

Petr (55): Manželka po třiceti letech manželství vyžaduje romantiku. Vůbec nechápu, co se děje

Začal jsem nenávidět podzim

Druhý den byla situace ještě horší. Když jsem se vrátil z práce, náš byt připomínal výstavu v obchodě s dekoracemi. Na stole ležel věnec z žaludů, na parapetu stála řada oranžových svícnů a na zdi visela girlanda ze světýlek ve tvaru malých dýní. Katka mi nadšeně ukazovala v mobilu, kolik „lajků“ dostaly fotky našeho bytu. „Našeho? To jsou tvoje dekorace,“ odsekl jsem. „Cítím se tu jako v muzeu podzimu.“

Znovu jsme se pohádali. Nechápala, proč zlehčuji to, co ji dělá šťastnou, a tvrdila, že to dělá i pro mě. Já jsem se ale ve vlastním bytě cítil jako cizinec. Každá dýně a každá svíčka pro ni byla kouskem jejího srdce. Pro mě to byla hradba, která nás oddělovala.

O víkendu přišla s dalším „geniálním“ nápadem – půjdeme si do parku udělat podzimní fotky. Když jsem odmítl, začala mě přesvědčovat, že manželství je přece o podpoře. To byla poslední kapka. „Podpora? Tomu, co děláš, se říká divadlo! Já nechci být tvoje rekvizita!“ vykřikl jsem. V očích se jí objevily slzy. „Už pomalu nenávidím podzim!“ pokračoval jsem zoufale. „Nenávidím ty dýně, svíčky a listí! Vždyť já se z práce nevracím domů, ale do tvého ateliéru!“

Katka se na mě nevěřícně podívala a zašeptala: „To znamená, že nemůžeš žít se ženou, která miluje podzim?“ Než jsem stihl odpovědět, s pláčem utekla do ložnice a práskla dveřmi.

Martin (41): Manželka je šílená hysterka. Myslím, že schválně přehání, aby mohla být matkou v domácnosti

Svěřila se mi

Po několika dnech mlčení jsme si konečně sedli ke stolu, abychom si promluvili. Katka se mi svěřila, že její posedlost podzimem pramení v dětství. Její rodiče se neustále hádali a doma vládl chaos. Podzim byl jediným obdobím, kdy se všechno zklidnilo. Maminka pekla jablečné koláče, pálily se svíčky a doma bylo teplo a pohoda. „Snažím se vytvořit něco takového i pro nás,“ zašeptala.

Její upřímnost mě zasáhla. Chápal jsem její motivaci, ale nic to neměnilo na tom, že se doma cítím jako komparzista. „Já ale nechci předstírat,“ namítl jsem. „Neumím se radovat z dýní, když se dusím jejich vůní.“ Oči se jí znovu zalily slzami. „Milujeme se, ale neumíme se navzájem podpořit v tom, co je pro nás důležité,“ konstatovala smutně.

Když jsem se ženil, nikdy by mě nenapadlo, že roční období může zničit manželství. Teď už vím, že nejde o dýně nebo svíčky. Jde o to, že moje žena žije ve světě, ve kterém se cítím jako cizinec. Ona sní o dalším dokonalém snímku v listí a já toužím po obyčejném večeru bez Instagramu. Dívám se na všechny ty dekorace a vidím zeď, která mě od ní odděluje. Možná jsem příliš racionální, možná jen neumím vstoupit do jejího světa. Vím ale, že láska by neměla způsobovat, že se člověk cítí jako vetřelec ve vlastním bytě. Zamiloval jsem se do ní, ne do podzimu. A pokud jsou ty dvě věci neoddělitelné, pak jsem se možná zamiloval špatně.

Další příběhy ze života →

Jáchym (36): Manželka pro nás připravila romantickou večeři. Místo vášně jsem se ale dočkal trpkého přiznání

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].