Martin (41): Manželka je šílená hysterka. Myslím, že schválně přehání, aby mohla být matkou v domácnosti

Jít do školky je běžné a pro dítě potřebné. To je můj názor a nenechám si ho nikým vzít. Děti potřebují děti a v určitý moment jim rodiče přestanou stačit.

Markéta (38): Jsem učitelka matematiky a děsím se návratu do práce. Poslední ročník mě úplně vyčerpal

Čtyři roky doma se synem je moc

Jsem obyčejný chlap. Vydělávám si rukama a moje výplata nedosahuje astronomických výšin. Stačí k zajištění bydlení a výdajů, a jsme rádi, když něco zbude na dovolenou. Asi i to je důvod, proč jsem zásadně proti tomu, aby zůstala manželka ženou v domácnosti. Lada po tom touží. Chce být doma a starat se o dům a zahradu.

Chce být plně k dispozici synovi a zajistit zázemí naší rodině. „Lásko, nevzala sis milionáře. Promiň. Jsme normální rodina, kde oba dospělí chodí do práce. Z jednoho platu celý život nejde žít. Rozhodně ne z toho mého. Těším se, až přineseš domů výplatu a budeme se mít líp než teď,“ klidně jsem vysvětloval manželce.

Lada (52): Syn tvrdí, že má léčitelské schopnosti. Přestal kvůli tomu dokonce chodit do práce

Rozdílné názory jsou důvodem našich hádek

Lada je doma ráda. Miluje péči o svou rodinu. Je skvělá máma našeho syna. Neustále se mu věnuje. Já mám každý den teplou večeři a Lada mě obskakuje. Ale rád se toho vzdám. Rád uvařím večeři čtyřikrát do týdne a klidně i vyluxuji. Hlavně ať jde manželka do práce. Ať domů nosíme výplatu dva. Jsem nervózní z toho, když jsem výdělečný jen já. Stačí pitomá angína a jsem bez peněz.

Banka se neptá, zda máme na zaplacení hypotéky. Myslel jsem, že Lada půjde do práce, když budou synovi tři roky. Ale zlomila mě. Zůstala doma do jeho čtyř let. Od září má syn nastoupit do školky a teď přes léto mu platíme soukromou školku. Stále se to vyplatí. Lada pracuje v kanceláři a výplatu má pěknou. Jenže je to dost psychicky náročné. Lada každý den prochází hodinovou psychickou krizí, způsobenou odlukou od syna.

Miroslav (50): Dcera si našla nového přítele. Když jsem zjistil, kdo to je, spadla mi brada

Podivnému chování manželky nerozumím

Ráno manželka odveze syna do školky a jede do práce. Já pracuji od šesté ranní. Nejdéle v sedm čekám manželčin telefonát, kde už dva měsíce poslouchám to samé. „Martine, já to nezvládnu. Zase brečím. Nedávám odloučení. Cítím, že bych měla ještě zůstat doma. Cítím, že to potřebuje nejen syn, ale i já. Vždyť se okrádáme o to nejcennější. Uskromníme se,“ pláče manželka.

Těžce se mi to poslouchá. A ještě hůř žije. Lada se přestěhovala k synovi do pokojíčku a spí s ním v noci. Prý aby cítil, že je milován. Lada nechce, aby měl syn trauma z toho, že chodí do školky. Já si myslím, že je to normální. Děti potřebují ke hraní děti. V určitou fázi jim rodiče kamaráda nenahradí. Myslím si, že Lada přehání. Že to hrotí a neumím rozeznat, nakolik je její stesk pravý a nakolik manipulace, aby dosáhla svého a zůstala ženou v domácnosti.

Další příběhy ze života →

Kateřina (28): Tchyně se mnou nemluví. Já chci, aby syn jedl zdravě, ona by do něj nejraději cpala řízky a vepřo knedlo zelo