Tomáš (37): Manželka mě před přáteli ponižuje a vysmívá se mi. Zastání jsem nečekaně našel u tchyně

Vůbec nevím, kdy se to zlomilo a kdy jsem pro svou vlastní ženu přestal být důležitým partnerem. Pracuji z domova jako programátor, zavřený mezi kódy a algoritmy, zatímco Karolína kolem mě proplouvá bez jediného pohledu. Pokud už promluví, jsou to jen strohá oznámení o tom, že došlo mléko nebo že mám mluvit tišeji, protože ji bolí hlava. Vytratila se mezi námi jakákoliv blízkost a zůstalo jen chladné spolubydlení, ve kterém se cítím čím dál víc neviditelný.

Eva (40): Chci náš vztah zachránit v poradně, ale pro manžela je to nepřijatelné ponížení

Kdysi byla mým štítem

Nebylo to tak ale vždycky. Vzpomínám si, jak mě Karolína kdysi bránila před svou matkou Renatou, která mou práci u počítače považovala jen za neperspektivní koníček. „Mami, nech toho, Tomáš je to nejlepší, co mě potkalo,“ říkala tehdy rezolutně a pod stolem mě držela za ruku, aby mi dodala odvahu. Tehdy jsem pro ni byl někým, za koho stálo za to bojovat.

Dnes je to ona, kdo do mě uštěpačně rýpe, a já jen tiše sedím a nechávám se zasahovat jejím jedem, zatímco se naši společní přátelé baví na můj účet.

Ivan (42): Myslel jsem, že jsem skvělý táta i manžel. Teď dělám své ženě chůvu, aby mohla trávit noci u milence

Veřejně mě ponížila

Nejhůř mi bylo minulý týden na večeři u známých. Karolína tam s dramatickými gesty vyprávěla historku o tom, jak jsem se ztrapnil před instalatérem, protože jsem v rozpacích zapomněl vlastní jméno. Celá společnost se popadala za břicho a Michal se málem zalknul vínem.

„Aspoň je jasné, kdo u nás doma nosí kalhoty,“ prohlásila Karolína vítězoslavně a pozvedla skleničku na přípitek. Cítil jsem se jako cvičený pes, kterého majitelka předvádí pro pobavení ostatních. Když jsem se později doma pokusil ozvat, že mě takové vtipy bolí, jen si odfrkla, že jsem nudný patron bez špetky nadhledu a že jsem prostě ztratil chlapské koule.

Klára (42): Manželův křik v autě nesnesu. Raději budu chodit pěšky, než se nechat pořád ponižovat

Marný pokus o rozhovor

Protože moje slova Karolína vždycky odrazila nebo překroutila, rozhodl jsem se jí napsat dopis. Seděl jsem nad ním do hluboké noci a snažil se vysvětlit, jak moc se v našem vztahu cítím osamělý a průhledný.

Když se Karolína vrátila domů, předstíral jsem spánek a pozoroval ji škvírou ve dveřích. Viděl jsem, jak papír rozbaluje, s povzdechem ho přelétne očima a se slovy: „To je ale trapné divadlo,“ ho zmuchlala a hodila do koše. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už nekřičím o pomoc na někoho, kdo by mě chtěl zachránit.

Natálie (33): Tchyně mi dala ponižující dárek. Podle manžela šlo o vtip, ale mě to urazilo

Nečekané setkání mě nakoplo

Pár dní nato jsem v lékárně náhodou potkal svou tchyni. Renata mě hned zarazila s tím, že vypadám hrozně sešle a nešťastně. Pozvala mě na kávu do nedaleké cukrárny a poprvé za ta léta se na mě nedívala s opovržením. Přiznala se mi, že svou dceru v poslední době nepoznává, že Karolína zatvrdla a je zlá na celé okolí. „Myslím, že ji něco vnitřně sžírá a ty jsi jen snadný terč,“ vysvětlovala mi u šálku espressa. Podle ní nebyla chyba ve mně, ale v tom, že Karolína nedokáže přijmout mou dobrotu a klid, který dříve tolik oceňovala.

Odcházel jsem z toho setkání s podivným pocitem. Poprvé po mnoha měsících jsem se díky své tchyni, která mě dřív nemohla vystát, cítil aspoň trochu jako člověk, který má svou hodnotu. Došlo mi, že problém možná není v tom, že bych byl nedostatečný, ale v tom, že Karolína už dávno kráčí po úplně jiné cestě a já jsem pro ni jen připomínkou něčeho, co už nechce žít. I když mě ta prázdnota v našem bytě dál děsila, poprvé jsem pocítil, že v tom všem nejsem úplně sám.

Klára (28): Za život v přepychu platím slzami a nekonečným ponižováním

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].