Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Eva se potýká s vážnou krizí v manželství, kterou odstartovala nevěra jejího muže. Zatímco ona v párové terapii vidí naději na záchranu vztahu, on ji kategoricky odmítá...
Když jsem se rozhodla, že musím vyhledat odbornou pomoc, věděla jsem, že je to nevyhnutelné. Naše manželství bylo plné napětí už léta, ale moment, kdy se mi manžel přiznal k nevěře, byl tou poslední kapkou. Pochopila jsem, že musím jednat.
Doporučila mi párovou terapii
Byl to pro mě šok, ale s ohledem na děti a všechno, co jsme spolu prožili, jsem se rozhodla jeho selhání přejít. Pavel se omluvil kyticí a poukazem na víkendový pobyt ze slevového serveru. Bylo to sice hezké a pár týdnů se dokonce snažil být pozorný jako na začátku našeho vztahu, ale moje ztracená důvěra a pochybnosti tím nezmizely. Pro Pavla to byl zřejmě jen jednorázový úlet, který si tímto způsobem vyžehlil, a život šel dál, jako by se nic nestalo. Zpočátku jsem si naivně myslela, že to zvládnu sama, ale neustálý stres se začal projevovat na mém psychickém i fyzickém zdraví.
Rozhodla jsem se proto navštívit terapeutku. Probraly jsme spolu všechno možné, od mého dětství až po současnost, ale hlavní téma bylo vždy naše manželství. Terapeutka mi nakonec jasně řekla, že bez párové terapie se nikam dál neposuneme. Bez zapojení obou partnerů to prý nemůže mít dobrý výsledek. Cestou domů jsem o tom neustále přemýšlela a vnímala to jako naši velkou a možná i poslední šanci. Zároveň jsem se ale bála, jak na to Pavel zareaguje.
Mému nápadu se vysmál
Znám jeho skeptické názory na psychology, kouče a motivační literaturu. Všechny tyto věci odsuzuje a nechápe, jak na tom někdo může vydělávat. Svěřila jsem se ještě kamarádce, která mi dala tip na skvělou párovou poradnu. Prý jim to s manželem zachránilo vztah, a tak mě povzbudila, abych se pokusila Pavla přesvědčit.
Když byly děti o víkendu na narozeninové oslavě, cítila jsem, že nastal ten správný čas. „Pavle, musím s tebou mluvit. I když se tváříme, že je vše v pořádku, není. Máme mezi sebou nevyřešené věci, které bychom neměli potlačovat. Co kdybychom zkusili párovou terapii? Myslím, že by nám to mohlo pomoct,“ začala jsem opatrně. „Kamarádce to s jejím mužem zachránilo manželství,“ dodala jsem s nadějí v hlase.
Manžel se však jen ironicky zasmál. „To si vážně myslíš, že půjdu k nějakému cizímu člověku, abych mu tam vykládal o svých pocitech, řešil náš intimní život a ponižoval se?“ odvětil. „Už jsi z těch hloupých příruček a návodů na šťastný život úplně zblblá,“ pokračoval s neskrývaným pohrdáním. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že nejde o ponižování, ale o práci na našem vztahu.
Jsem bezradná
Nechtěl ale nic slyšet. „Myslíš, že to vyřešíš tím, že se v tom budeme neustále pitvat? Nech to už být, vždyť nám to přece nějak funguje,“ uzavřel debatu. Nemohla jsem uvěřit, jak rozdílně to vnímáme. Pro mě jeho ‚nějak funguje‘ nebylo řešením. Jen jsme přežívali vedle sebe a já jsem toužila po něčem víc. Chtěla jsem, aby to mezi námi bylo zase hezké, abychom k sobě znovu našli cestu. Abychom se jen tak objali, dali si pusu a nefungovali jen jako rodiče, ale i jako partneři.
Je mi jasné, že to nikdy nebude jako na začátku, ale věřím, že společným úsilím bychom mohli náš vztah výrazně zlepšit. Jeho hrdost a neochota otevřít se někomu cizímu tomu ale brání. Musím to zvládnout kvůli dětem.
Čas plyne a já se cítím čím dál víc bezradná. Jeho lhostejnost a odmítání cokoli řešit mě ničí. Nevím, jak dlouho ještě vydržím žít v tomto napětí a tichu. Chci náš vztah zachránit, ale cítím, že sama na to nestačím. Otázkou zůstává, jak dlouho to ještě vydržím. Jediné, co mě drží nad vodou, jsou naše děti, které jsou ještě malé. Nechci jim rozbít rodinu a domov.
Názor vztahové odbornice
Příběh Evy a Pavla ukazuje situaci, kde už nestačí dobrá vůle ani snaha nějak to zvládnout. Je zřejmé, že každý z nich vidí jejich vztah z jiné perspektivy, a právě to vytváří napětí, které se bez práce na obou stranách dál prohlubuje.
Eva udělala něco velmi důležitého - nenechala se ukolébat představou, že čas vyřeší to, co se v jejich vztahu stalo. Nevěra nebyla jen jednorázovým selháním, ale signálem, že dlouhodobé napětí už přesahuje to, co lze ustát ve dvou bez pomoci. Individuální terapie jí následně pomohla pochopit mimo jiné i fakt, že k opravdové změně je potřeba, aby se zapojil i partner.
Problém je v tuto chvíli v tom, že Pavel není připraven párovou terapii absolvovat. Jeho odpor pramení spíš z obavy, že by musel otevřít témata, kterým se dlouho vyhýbal, než z toho, že by mu na vztahu nezáleželo. Z Evina pohledu je to však pochopitelně bolestivé, protože zatímco ona už aktivně něco dělá, on se snaží vrátit věci do původního stavu, který pro ni nebyl dobrý ani před nevěrou.
Co Eva může ve své situaci udělat dál, se dá říct poměrně jednoduše: pokračovat v tom, co začala. Individuální terapie jí dává prostor, kde může mluvit otevřeně, ujasňovat si vlastní hranice a nenechávat vše být s tím, že se to spraví samo. Zároveň se učí mluvit s Pavlem věcněji a jasněji o svých vlastních potřebách.
Je také důležité, že už se netváří, že je v pořádku pro klid doma o vztahu nemluvit. Pavel možná doufá, že návrat k běžnému provozu stačí, ale Eva už ví, že tento způsob fungování je neudržitelný. A to, že to dokázala vyslovit, je samo o sobě posun.
Párová terapie zůstává ideální cestou, pokud se k ní Pavel časem odhodlá. A pokud ne, nebude to Evu držet v situaci, kdy neví, jak dál. Díky individuální práci bude totiž vědět, co je pro ni ještě přijatelné, a co už ne.
To nejdůležitější už udělala: nezůstala v pro ni neuspokojivé situaci, která ji vyčerpávala, a začala hledat cestu, která dává šanci jak vztahu, tak jí samotné.
Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online rozhovory se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhám jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
