Lea (23): Moje noční můry z dětství přítele nezajímaly. Lyžování pro něj bylo víc než naše společná budoucnost

Když jsem byla malá,rodiče mě se sourozenci každý rok brávali na hory. A vždy mi tvrdili, že mě lyžování velmi bavilo.

Janina (42): Léta jsem bilancovala a plánovala. Minulý rok jsem se na to vykašlala a všechno se změnilo

Jako dítě jsem se vážně zranila

Já si to ale pamatuji rozhodně jinak. Vzpomínám si na to věčné horko v kombinéze, na nepohodlné lyžařské boty, na helmu, co se mi zarývala do čela. Pamatuji si, jak na mě můj táta křičel, když jsem jela jinak, než jak se mu líbí, a na nekonečný pláč a strach. Vždycky jsem se modlila, aby již denní lekce na lyžích skončila a já se mohla na hotelu schoulit do postele do tepla.

Jeden rok jsme se mým starším bratrem, který vždy jezdil jako blázen, na sjezdovce srazili a oba jsme se ošklivě zranili. Můj bratr si zlomil klíční kost a přivodil si otřes mozku, já měla zlomené obě nohy. Byl to hrozný, traumatický zážitek, který mi utkvěl v hlavě a dodnes z něj mám noční můry. Poté, co s námi rodiče strávili bezmála rok ježděním po nemocnicích a rehabilitacích, jsem už na lyže nikdy nevstoupila.

Jana (30): Místo luxusní kabelky jsem pod stromečkem našla výbavu na úklid. Přítel ze mě chtěl udělat neplacenou služku

Můj nový přítel lyžování miluje

A ani jsem to nikdy neměla v plánu. Byl to pro mě opravdu traumatický zážitek. Pak jsem se ale seznámila se Sváťou. Nejenže je to obrovský sportovec, ale miluje lyžování. Vede lyžařskou školičku pro děti a v mládí dokonce závodně lyžoval. Mimo sezónu ale bydlel ve stejném městě jako já a navštěvovali jsme stejnou restauraci, kde jsme se náhodou seznámili.

Velmi jsme si rozuměli, a tak netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit. Byl květen, lásky čas, skvěle nám to fungovalo a já jsem se do něj naprosto zamilovala. Nedokázala jsem si představit, že by nás něco mohlo rozdělit. Byl tak hodný, všímavý, pohledný… strávili jsme spolu celé jaro, léto i podzim. Pak z nebe začal padat první sníh.

Milena (63): Zažila jsem Vánoce, kdy jsem nedostala žádný dárek. A nikdo se za to nestyděl

Snažil se mě přesvědčit, ať jedu s ním

„Už je to tady, to mám radost,“ mnul si spokojeně ruce Sváťa a koukal z okna, jak ulice pomalu bělá, „za pár týdnů začne sezóna a konečně budeme moct vyrazit lyžovat!“

Slyšela jsem množné číslo v jeho větě, ale prozatím se to obezřetně rozhodla ignorovat. Sváťa si toho ale všiml a tázavě se na mě otočil.

„Tak co, kam pojedeme? Líbila by se mi Itálie, možná Švýcarsko…“

„Víš, že nelyžuji… dávno jsem to zapomněla, už nic neumím,“ usmála jsem se na něj opatrně, „takže já s tebou lyžovat určitě nepojedu.“

„Ale to nevadí, že nelyžuješ, naučím tě to, nebo si to spolu spíš oprášíme,“ mrkl na mě a posadil se vedle mě, „tak pojedeme do Rakouska, tam znám jedno středisko, co je pro začátečníky.“

„Vyprávěla jsem ti přece, jak jsem se na lyžích zranila. Nemíním to opakovat,“ zavrtěla jsem hlavou, teď již rázněji.

„Neboj, se mnou se ti to nestane. Dělám přeci instruktora,“ nedal se Sváťa a z jeho hlasu se vytratila přívětivost.

Kateřina (45): Letos jsme s manželem chtěli umělý vánoční stromek, ale děti byly proti. Museli jsme vyjednávat

Prý nebude s někým, kdo nesdílí jeho vášeň

„Nevyjedeme. Lyží se bojím, jen o nich slyším. Přes to nejede vlak,“ zavrtěla jsem hlavou a byla připravená odejít a konverzaci nechat. Sváťa mě ale chytil za paži.

„Tak to ale nejde. Nemůžu být s někým, kdo nelyžuje… musíš to alespoň zkusit. Trávím na lyžích skoro polovinu roku, nechci být s někým, kdo nesdílí můj největší koníček,“ zahleděl se mi do očích vážně a já celá ztuhla.

„Co to říkáš? Že by ses se mnou rozešel, když s tebou nepojedu na lyže? Copak tebe vůbec nezajímá, jak jsem si naposledy ublížila?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Nevím, proč z toho děláš takovou vědu. Tak sis zlomila nohu, no. Teď zase riskuješ, že zlomíš a zničíš náš vztah,“ pokrčil ostře rameny. „Nechápu, proč je to pro tebe takový problém. Nemůžeš to pro mě prostě udělat?“

Radka (41): Na firemní večírek mě nikdo nedostane. Raději budu doma uklízet, než se opíjet s kolegy

Nakonec jsme se rozešli

Myslela jsem, že ho to přejde, že si uvědomí, jak ošklivě se ke mně zachoval, a vše, co řekl, odvolá. To se ale nestalo. Neustále mě přemlouval, ať s ním odjedu pryč, že mi koupí lyže, zaplatí instruktora. Neustále jsem opakovala, že ne, že mám strach a že nechci, mnohokrát jsme se kvůli tomu pohádali. Nakonec mi oznámil, že jsem moc neochotná a líná a že se mnou už nechce být. Že si radši najde nějakou sportovkyni, co s ním bude sdílet jeho zájmy.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se se mnou někdo rozejde, protože s ním nebudu chtít lyžovat,“ svěřila jsem se své kamarádce, když mi pomáhala odstěhovat si od Sváti věci. On mi samozřejmě nemohl pomoct, protože odjel na lyže. Ve chvíli, kdy jsem nebyla ochotná přijmout jeho zálibu, jsem pro něj skončila. Moje trauma vůbec nevzal v potaz.

Milan (42): Moje milosrdná lež se obrátila proti mně. Manželka neumí vařit, ale po mé pochvale mě k plotně už nepustí

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].