Milena (63): Zažila jsem Vánoce, kdy jsem nedostala žádný dárek. A nikdo se za to nestyděl

Vánoce jsem vždycky měla ráda a dospělost, a dokonce ani to, že už jsem babička, to nezměnily. Dárečky dávám ráda, ale stejně tak je ráda dostávám. A umím být překvapená a rozjásaná, i když rozbalím třeba jen ponožky. Jenže minulé Vánoce to překvapení bylo jiné, než bych si přála.

Tomáš (44): Chtěl jsem rodině dopřát pohádkové Vánoce. Tajně jsem si vzal půjčku

Pro každého něco

Vánoce už jsou za rohem, a tak se mi v hlavě honí ty minulé. Žádná sláva to nebyla a nikdy na ně nezapomenu. Bohužel.

Sešli jsme se všichni. Syn Petr se ženou, dcera Klára s přítelem, tři vnoučata, která se mi během přípravy večeře pro všechny neustále motala pod nohama. „Kdy už budou dárečky?“ ozývalo se ze všech stran a já jsem se jen usmívala. „Brzy, nebojte, hned po večeři přijde Ježíšek.“ Nevěděla jsem, jestli na něj ještě vůbec věří, ale proč je nepoškádlit?

Ve vedlejším pokoji už jsem měla nachystané balíčky, nad každým dárkem jsem dlouze přemýšlela. Pro Petra chytré hodinky, Kláře jsem koupila šál, ručně tkaný, ani na jejich protějšky jsem nezapomněla. A na vnoučátka čekaly stavebnice, knížky, pastelky.

Ivan (31): Jsem v šoku. Přítelkyně udělala z mé zahrady vánoční cirkus plný kýče

Nemohla jsem tomu uvěřit

A pak přišla ta chvíle. Petr zazvonil na zvoneček, děti přiběhly z předsíně, výskaly a zvrhly se na tu hromadu. A že byla veliká! Rozdávaly se dárky, papír šustil, byla to radost veliká. Seděla jsem a pozorovala, jak si všichni něco podávají, společně si to prohlížejí a děkují si. Čekala jsem. Ne kvůli věcem, bylo mi jedno, co dostanu, ale spíš kvůli tomu okamžiku, kdy se někdo otočí ke mně.

„Mami, to je nádhera,“ zanotovala Klára, když se halila do šálu. Petr rozbalil hodinky a prohlásil: „Přesně tyhle jsem si přál.“ Děti začaly po koberci roztahovat lego… A u stromečku bylo už jen prázdno.

A tím to skončilo. Nebyl tam žádný balíček pro mě. Nic. Vůbec nic. Chvíli jsem si říkala, že to přijde později, že si dělají legraci, že se třeba vytasí s nějakým poukazem do lázní, že jde o něco většího… Většího? Vždyť tam nebylo ani nic malého.

Večer pokračoval a já jsem tam seděla jak zmoklá slepice. Je to neuvěřitelné, ale nikomu nedošlo, že jsem nedostala NIC.

Lada (35): Rodiče mě nepozvali ke štědrovečernímu stolu z absurdního důvodu. Prý se nevejdu

Útěk do koupelny

Zvedla jsem se z pohovky a povídám: „Jdu si odskočit.“ „Je všechno v pořádku?“ houkla Klára, ale ani se ke mně neotočila. V koupelně jsem zavřela dveře a opřela se o umyvadlo. Chtěla jsem brečet, vyřvat to ze sebe, ale nešlo to. Měla jsem sevřené hrdlo, tlak na hrudi… a bylo mi to tak líto…

Vzpomínala jsem na manžela, který někdy utíkal do obchodu ještě na Štědrý den, aby mi něco koupil. Třeba jen pro radost. Třeba jednou čepici, červenou, s bambulí, byla to spíš legrace, ale mně se to líbilo. Jindy jsem dostala otvírák na konzervy, takový vylepšený, ale byl krásně zabalený a s mašlí. Nebo legrační boty, říkalo se jim důchodky, a mně nebylo ještě ani padesát. „To až budeš jednou ta babi,“ smál se manžel.

Nikdy mi nešlo o hodnotu, ale o radost, překvapení a taky o to, že na mě někdo myslí. Jenže loni se to vůbec, ale vůbec nepovedlo. Bude to letos lepší?

Sára (45): Můj přítel mi roky lhal. Jeho druhý život mi odhalila kamarádčina rozlučka se svobodou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].