Boris (45): Zkažená dovolená na horách nám paradoxně zachránil rodinu

Nesnáším zimu, je to moje nejméně oblíbené roční období. Myslím, že není nic horšího než ledový, kluzký sníh, teploty pod nulou a brzká tma.

Helena (37): Syn odmítá vysněný kroužek, protože ho tam nenechám jet samotného

Nesnáším lyžování a moje děti taky

Stejně tak jsem nesnáším i zimní sporty. Hlavně mě nebaví lyžovat, nevidím kouzlo v tom, se nabalit do desítek vrstev oblečení, narazit si na hlavu helmu a po desítkách minut čekání na předražený vlek si za pár sekund sjet kopec. Tuto nenávist po mně zdědily i obě moje děti, Honza a Klárka. Nelibují si ani v zimě, ani v lyžování, daleko radši mají teplo, hřejivé sluníčko a lyžování je pro ně utrpením stejně, jako pro mě.

Na druhou stranu moje manželka a jejich maminka Mirka lyžování vyloženě miluje. Celý rok se těší na zimu, až bude moct vyrazit do hor a užít si sjezdovky. Na lyžařskou dovolenou jsme s ní poslušně jezdili odjakživa, snad od momentu, co děti byly schopné na lyžích stát. Protože nás to ale nikoho nebavilo, rozhodl jsem se s dětmi, že navrhneme změnu.

Renata (42): Můj manžel si myslí, že žena má jen stát u plotny. Musela jsem jemu i synům ukázat, že se plete

Chtěli jsme vyrazit k moři

Seděli jsme právě u stolu a čekali, až Mirka dovaří večeři, když jsem lehce nadnesl: „Blíží se nám jarní prázdniny a s nimi týden volna. Tak jsem si říkal, že by bylo hezké někam vyrazit.“

„Do Rakouska jako vždy, ne?“ zeptala se Mirka od plotny a já si vyměnil pohled s Honzou.

„Mysleli jsme spíš někam do tepla,“ pokračoval jsem pomalu, „že bychom si udělali týden někde u moře. Vyměnili tady teploty pod nulou za tropy, hezky se vykoupali v moři…“

„Ale prosím tě, co to je za nápady? Odjakživa jezdíme lyžovat,“ zavrhla náš nápad hned moje žena, „beztak tam chceš jen ty a děti chtějí na lyže.“

„My chceme k moři taky,“ vložil se do konverzace Honza, „nic ve zlém, mami, ale na lyže jezdíme každý rok a nikdo tam moc nechce. Nemáme rádi zimu.“

„Přesně tak,“ podpořil jsem svého syna, „chtěli bychom to letos vystřídat za něco jiného.“

Mirka odložila nůž, kterým právě krájela, a s rukama v bok se na nás otočila.

Sabina (57): Moje dcera narazila na vypočítavého sobce. Pokud chce dítě, tak si na něj musí našetřit peníze

Prý na ni vůbec nemyslíme

„To nemyslíte vážně, že jste se na mě takhle spikli. K moři přeci jezdíme v létě, tak nechápu, proč bychom tam měli i teď.“

„Protože na lyže nikdo nechce,“ špitl Honza a tím nalil olej do ohně.

„Ale já tam chci,“ vyjela na něj ostře jeho matka, „bere někdo v téhle rodině v potaz, co si přeji já? Celý rok kolem vás běhám, vařím vám, vozím vás, kam je potřeba, starám se… a jak mi to vrátíte? Že mi ani nechcete dopřát týden toho, co mám ráda? Tak to teda ne!“

Tak se u nás demokracie neprosadila a o tři týdny později jsme místo na letišti seděli v autě a mířili do Rakouska. Děti byly otrávené a naštvané, já taky, jediná Mirka spokojeně sledovala zasněžené hory.

Daniel (52): Místo nostalgie přišel strach. Peřiny po rodičích nám přinesly děsivé noční můry

Pokazilo se vše, co mohlo

„Užijeme si to tak jako každý rok, uvidíte,“ snažila se nás rozveselit, ale marně. A bylo tomu právě naopak, hrozně se spletla. Hned první den Kláře ujely lyže a museli jsme jí koupit velmi drahé nové. Já jsem pak ztratil skipass a musel si také pořídit nový. Pak Mirku srazil nějaký začátečník na sjezdovce a od toho momentu si stěžovala na bolavá záda.

Náš hotel byl přímo tragický, v noci byla zima a protože pod námi bydlela skupina teenagerů, rušil nás neustálý hluk. Děti se pořád hádaly a byly celé otrávené, každý den byla mlha a zataženo, naše oblíbená restaurace byla zavřená. V polovině výletu si Honza nešťastným pádem zlomil ruku a já jsem s ním další dva dny strávil v nemocnici. Klára se bála lyžovat na černých sjezdovkách, kde obvykle jezdila moje manželka, a ta s ní tak musela jezdit pouze po modré, což ji neskutečně obtěžovalo.

Pavla (49): Toužila jsem po lásce, místo toho jsem jen kamarádka s výhodami

Od té doby radši jezdí na lyže sama

Ten rok se zkrátka pokazilo všechno, co mohlo. Počasí, vybavení a hlavně nálada, ta byla totiž celou dobu na bodu mrazu. Přineslo to ale jednu velkou výhodu – Mirka po nás už nikdy nechtěla, abychom jeli jako rodina na lyže. Zjistila totiž, že když bude lidi nutit dělat něco, co nechtějí, neužije si to ani ona, ani ostatní a že rozvod a rozpad rodiny je kolikrát na spadnutí. A tak teď jezdí lyžovat s kamarádkou a my se s dětmi válíme na vyhřáté pláži.

Lota (33): Nová práce, nový byt i nový muž. Rok, kterého jsem se bála, dopadl nakonec skvěle

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].