Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lota si ještě před rokem myslela, že ji čeká nejhorší období. Hned po Novém roce ale získala novou práci, byt a zamilovala se. Někdy jsou začátky šťastnější, než si myslíme...
Když skončil minulý rok, byla jsem bez práce, po rozchodu a neměla jsem ani kde bydlet. Čekala jsem katastrofu. Jenže hned v lednu se začalo všechno obracet — našla jsem práci, nový byt a potkala muže, který o mě opravdu stojí. Jsem zářný případ toho, že zázraky se dějí.
Čekala jsem zoufalý začátek Nového roku
Kdyby mi někdo v prosinci řekl, že následující měsíc budu mít novou práci, nový byt a v životě se mi objeví chlap, který o mě skutečně stojí, asi bych se mu vysmála. Tehdy jsem byla zkroušená, vyčerpaná a přesvědčená, že mě čeká nejhorší rok v mém životě. Ale začnu od začátku. Konec roku byl peklo.
Pár dní před minulými Vánoci jsem přišla o práci. Firma se reorganizovala, moje pozice padla a já se ocitla bez příjmu. Do toho vztah, který už dlouho skřípal, definitivně praskl. Zůstala jsem v prázdném bytě, který nebyl můj, protože patřil jemu. Pamatuji si jeden večer, kdy jsem seděla na podlaze mezi krabicemi a napadlo mě, že takhle nějak vypadá restart, o který nikdo nestojí. Jen stres, panika a pocit selhání.
Na Silvestra jsem si raději nevymýšlela žádná předsevzetí. Jen jsem doufala, že nový rok nebude horší než ten uplynulý. První zlom přišel hned po Novém roce. Našla jsem práci — úplně jinou, než jsem měla předtím. Nečekaně mě vzali do firmy, kam jsem poslala životopis jen proto, že jsem si říkala, že nemám co ztratit. Volali mi hned první pracovní den a potřebovali okamžitý nástup. Byla jsem najednou plná elánu.
Naděje umírá poslední
Najednou jsem měla důvod ráno vstát. Kolegové byli milí, práce mě překvapivě bavila a začala jsem se cítit potřebná, užitečná a opět živá. A pak se stal další malý zázrak. Když jsem procházela inzercí, říkala jsem si, že na nic hezkého nebudu mít peníze. Ale nakonec jsem našla byt, který byl sice menší, ale světlý, útulný a hlavně — jen můj. Bez spolubydlících. Nějaká slečna jela na rok pryč a nechtěla o byt přijít, cena byla solidní.
Ten pocit, kdy poprvé zavřeš dveře, víš, že nečekáš na nikoho, kdo přijde domů, a všechno uvnitř je jen tvoje. To je osvobozující i děsivé zároveň. Postupně jsem si tam donesla květiny, polštáře, zatáhla vlastní závěsy a najednou to nebylo přechodné místo, ale domov. Místo, kde můžu začít zase dýchat a uvažovat, co dál v životě. A to byl teprve leden.
Vše nabralo jiné obrátky
Nechci tvrdit, že je všechno dokonalé. Učím se znovu věřit sobě, učím se, že změny nejsou nepřítel. Ale už necítím paniku. Cítím spíš obrovskou zvědavost. Možná poprvé vidím, že každý konec má svůj začátek. Věci se můžou dát do pohybu poměrně rychle, člověk ani neví, jak. Dost často se tak stane ale právě ve chvíli, kdy něco končí, a my si připadáme ztracení. Příště už budu vědět, že nemá cenu se děsit. V bytě zůstávám o rok déle, všechno klape, jak má, a jsem zamilovaná čím dál víc. Letos se na další rok těším, se všemi jeho výzvami.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
