Kateřina (45): Letos jsme s manželem chtěli umělý vánoční stromek, ale děti byly proti. Museli jsme vyjednávat

Už nějakou dobu jsem měla v hlavě jeden malý předvánoční „projekt“, ke kterému jsem sbírala odvahu – letos bychom s manželem chtěli umělý stromek. A ne ledajaký. Ten, který jsem před dvěma lety hrdinně zachránila v práci před jistou likvidací. Bylo mi ho líto. Vysoký, štíhlý stromeček v pěkném tmavě zeleném odstínu ještě ke všemu vypadal jako přesně ušitý do našeho obýváku. Takový elegán bez jehličí na zemi, bez věčného zalévání a bez lítosti, která mě pokaždé bodala, když jsme po svátcích stromek vyhazovali.

Viola (37): Pod stromečkem jsem našla dárek, který tam neměl být. Odhalil šokující tajemství

Chci umělý vánoční stromeček

Jenže realita se mnou tehdy neměla slitování. Sotva jsem stromek dotáhla z práce domů, skončil ve sklepě. Já i děti jsme byli zvyklí na živý stromek, na tu vůni lesa, na ten slavnostní okamžik, kdy vybalíme stojan a celý obývák provoní pryskyřice. Umělý stromek, ač pěkný, byl zkrátka jen tichým pozorovatelem. Když jsme pak ten živý stromek zlikvidovali, ještě půl roku jsem z koberců vysávala zapomenuté jehličí.

Před časem jsem si uvědomila, že možná ten elegán ze sklepa čeká právě na svou šanci. Rozhodla jsem se. Jenže mé rozhodnutí a přesvědčit děti – to jsou dvě naprosto rozdílné věci. Ještě před první adventní nedělí jsme tedy s manželem začali takové to nenápadné připravování půdy, zlehka jsme nadhazovali téma, že by se letos možná dala zkusit změna. Věděla jsem, že přijde nesouhlas, možná i dramatický bojkot.

A taky že přišel. První reakce dětí byla přesně taková, jakou jsem čekala: „Umělý? To nebude vonět!“ „A nebude hezký!“ „A nebude to pravý!“

Ondřej (42): Pod stromeček jsem dostal ten nejkrásnější dárek, který nikdy nic nepřekoná

Vytáhli jsme eso z rukávu

S manželem jsme ale byli připraveni. Měli jsme argumenty nabroušené jako kapří šupiny. Vysvětlovali jsme, že umělý stromek můžeme postavit klidně už brzo, že mu neopadá ani jehličí, že bude vypadat jako z katalogu, hustý a pravidelný, a taky že mi pokaždé bývá líto vyhazovat ten živý. A že takhle bude loučení jednodušší. Ale děti jen kroutily hlavami, nechystaly se vzdát živé tradice jen tak.

A tak jsme museli použít poslední, nejmocnější strategii – vyjednávání. Jednoho večera jsem si je posadila na gauč jako při vážném rodinném oznámení a řekla: „Dobře. Když letos vezmete umělý stromek na milost, rozdělíme vám mezi sebe částku, kterou bychom dali za živý.“

Nastalo ticho. Pohledy dětí se na okamžik spojily a já viděla, jak se jim v hlavě odehrává rychlé přepočítávání. A pak, zcela nečekaně, kývly. V tu chvíli se mi ulevilo. Nejen kvůli stromku, ale hlavně proto, že to prošlo bez slz, bez vzdoru a bez patnácti dramatických monologů o vůni lesa.

Tereza (37): Čekala jsem, že dostanu zlatý náramek, který jsem objevila ve skříni. Jenže pod stromečkem jsem žádný nenašla

Spokojenost na všech frontách

A tak přišel den, kdy jsme stromeček slavnostně vynesli ze sklepa. Opatrně, jako bychom nesli něco živého. Rozložili jsme jeho větve, připevnili světýlka. Začali jsme ho zdobit a něco se stalo. Děti ještě ani nedokončily tu nejvyšší část a už jsem slyšela jejich jásot: „Mami, on je fakt krásný!“ „Jéé, to je jako z filmu!“ „A neškrábe!“

Koukala jsem na manžela, on na mě, a oba jsme se museli smát. Ta jejich radost byla tak upřímná, že mi v tu chvíli bylo jedno, jestli je strom živý, umělý, plastový, nebo z papíru. Důležité bylo, že se jim líbí. A mě taky. A vůni? Tu jsme vyřešili s elegancí – pár živých větví do velké vázy na stole. Celý byt se tak lehce provoněl a nikomu nic nechybělo.

Myslím, že když teď děti vidí tu krásu a hlavně výhody, příští rok to půjde i bez vyjednávání a úplatků. A kdyby ne, nevadí. Hlavní je, že jsme letos našli způsob, jak uspokojit každého. A že v našem sklepě už konečně není uvězněný žádný stromek s nevyužitým potenciálem.

Augustina (48): Tchyně omylem rozbalila pod stromečkem můj dárek. Zůstala na něj v šoku zírat a dodnes s námi nemluví

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].