
Markéta ráda vzpomíná na dětství. Hlavně Velikonoce, kdy s partou kamarádů celé dopoledne koledovala. Svým dětem by ráda dopřála stejné zážitky, jenže je jiná doba. Kdyby nebylo příbuzných, děti by neměly možnost poznat, jak pravé Velikonoce vypadají.
Vyrůstala jsem na okraji města, kde se Velikonoce hodně prožívaly. Všichni měli domy ozdobené truhlíky se zapíchanými okrasnými vejci, různými postavičkami zajíců a slepiček nebo vysázené jarní květiny na záhoně.
Celý dům voněl po mazanci
Maminka upekla mazance, které krásně provoněly celý dům. Doslova si hrála, když zdobila bílkovou směsí upečené perníčky. Ráda jsem se na ni dívala. Maminka byla moc šikovná a její perníčky vyhlášené. Všechny děti k nám chodily na koledu a libovaly si. Pokaždé si z nabízených dobrot vybraly právě perníčky ve tvaru zajíčka, koníka nebo housátka. Dva dny před Velikonocemi maminka uvařila vejce a den předem je obarvila v cibulových slupkách.
Na každé přimáčkla trojlístek a omotala ho gázou. Potom vejce vložila do horkého cibulového nálevu a nechala je tam několik hodin louhovat. Po sejmutí gázy měla krásně hnědou barvu a světlé obtisky trojlístku. Maminka je pak ještě naleštila špekem a vyskládala do misky. Já poprosila tatínka, aby mi upletl pomlázku, a na Velikonoční pondělí jsem vyrazila s kamarády koledovat.
Velikonoční koledování je bezvadná dětská zábava
S kamarády jsme oběhli každý dům v ulici a čím jsme byli starší, tím jsme se vydávali dál a dál. Vydrželi jsme koledovat klidně od osmi do dvanácti. Já měla velký proutěný koš a dokázala jsem ho během dopoledne komplet naplnit dobrotami.
Někdo mi za koledu dal vejce, někdo malou čokoládu, jiný žvýkačku a nepohrdla jsem ani jablkem. Zkrátka jsem jako dítě byla nadšená, když jsem se domů vrátila s plným košem. „Maminko, podívej, co jsem vše dostala. A někde jsem byla i třikrát!“ hrdě jsem hlásila. Potom maminka udělala pomazánku z vařených vajec a jedli jsme ji k snídani tak dlouho, dokud se nespotřebovala. To někdy trvalo i několik dní.
Na ta léta vzpomínám moc ráda. Když se mi narodily děti, přísahala jsem si, že zažijí stejně hezké dětství, jako jsem měla já. Snažím se o to a dodržuji veškeré tradice. Doma s dcerou pečeme perníčky a společně je zdobíme. Syn na ruční práce moc není, a tak se na nás jen dívá. Oba umí celou koledu a minulý rok jsme poprvé vyrazili koledovat. Jenže jsme zažili velké zklamání.
V současné době lidé moc tradice nedodržují
Minulý rok jsme obešli nejbližší sousedy, a nikdo nám neotevřel. Viděla jsem, jak se hýbala v okně záclona, ale nic dalšího se nestalo. Moc mě to mrzelo a ještě víc mě bolely dětské pohledy plné zklamání. Syn s dcerou se těšili, jak si vykoledují nějakou dobrotu. Proto jsem je naložila do auta a jeli jsme k mým rodičům. Tam dostali čokolády a zdobené perníčky. Zkusila jsem s nimi obejít i sousedy v rodné čtvrti, ale výsledek byl stejný.
Nikdo neotevřel. Všichni dělali, že nejsou doma. Neskutečně mě ta sobeckost vytáčí. Jsou to lidé, co zcela jistě chodili jako děti koledovat. Zažili pravé Velikonoce, ale další generaci ten zážitek nedopřejí. S dětmi jsme jeli ještě ke tchyni a ta jim naplnila košíčky až po okraj.
Děti byly spokojené a já se snažila vyrovnat s pocitem, že nebýt prarodičů, děti ani neměly komu říct koledu, kterou se poctivě učily. Letos opět peču perníčky a opět půjdeme koledovat. Nevěřím, že by se něco od loňska změnilo, ale nechci tuto hezkou tradici úplně zrušit. Vždyť je to mimo jiné i oslava jara.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




