Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Katka se dostala do sporu se svou tchyní Evou. Té se nelíbilo, že na štědrovečerní tabuli nebyl tradiční kapr. Nedokázala se přes to přenést.
Celá situace mi přišla tak neuvěřitelná, že jsem chvíli nevěděla, jak mám své tchyni Evě odpovědět. Posuďte sami, je opravdu druh ryby podávané ke štědrovečerní večeři tak zásadní problém?
Vánoce mého dětství se neobešly bez kapra
Vyrůstala jsem v rodině, kde byl kapr vánoční nutností. Otec s matkou vždy u obrovských kádí vybírali dva kousky a já chodila s nimi. Fascinovaně jsem pozorovala, jak se ryby tísní a lapají po dechu. Tehdy mi nedocházelo, že to není moc humánní a že zvířata trpí.
Poté kapři plavali u nás ve vaně a já je považovala za domácí mazlíčky. Nesnášela jsem, když je otec usmrcoval a porcoval, zatímco se ještě hýbali. Maminka smažila jednotlivé porce a já oplakávala své rybí kamarády. Aby toho nebylo málo, samotný kapr mi vůbec nechutnal. Vždycky jsem se v něm nimrala, vybírala nekonečné množství kostí a u stolu seděla snad hodinu, než jsem dojedla studenou porci. Bylo to pro mě utrpení.
Když jsem se odstěhovala a začala žít po svém, na své první Vánoce jsem si připravila hromadu řízků. Mé spolubydlící se tomu divily, ale já byla šťastná, že konečně nemusím jíst to, co mi nechutná. Tento zvyk mi zůstal. Později jsem se vdala a na našem vánočním stole ryba nikdy nebyla.
Kapra nejíme, dáváme přednost jiným rybám
Martin proti tomu nic nenamítal. Sám vyrůstal v domácnosti, kde se kapr jedl, a byl vlastně rád, že se mu může vyhnout. Z taktických důvodů jsme k rodičům na svátky chodili až v době, kdy už bylo po večeři. Ne že bychom ryby nejedli vůbec. Často si připravujeme lososa, Martin miluje tuňáka a oba si dáme i sushi. Kapr je ale pro nás tabu.
Před půl rokem Martinovi zemřel otec. S blížícími se Vánocemi ho napadlo, že bychom mohli jeho maminku pozvat k nám, aby nebyla na Štědrý den sama. Souhlasila jsem, byl to skvělý nápad. Jen jsem měla trochu obavy, jak se bude tvářit na naši večeři. „Co připravíme?“ zeptala jsem se Martina. „Co třeba kapra?“ navrhl. Zavrtěla jsem hlavou. Vím, že tchyně má ryby ráda, a tak jsem zvolila kompromis. V místní rybárně jsem objednala velký filet z lososa.
Štědrovečerní večeře skončila hádkou
Možná jsem přece jen měla zůstat u těch řízků. Tchyně se už pár dní předem vyptávala, jestli máme kapra, a radila Martinovi, kde seženou nejlepšího. Vždy to nějak zahrál do autu, nechtěl jí předem říkat, že bude losos. Na Štědrý den dorazila Eva kolem třetí hodiny. Byla zjevně smutná, přece jen to byly její první svátky bez manžela. Martin jí hned nalil sklenku vína, aby se trochu uvolnila.
Seděli jsme v obývacím pokoji a povídali si. Jen jsem na okamžik odběhla dát do trouby marinovaného lososa s bylinkami. Zbývala už jen finální úprava. Pak jsem začala chystat stůl a tchyně mi přišla pomoci. Bavily jsme se a já přitom sledovala čas. „Copak, už vyhlížíš Ježíška?“ usmála se na mě. „Ne, to ne, jen mám v troubě lososa a nechci ho připálit,“ řekla jsem bezstarostně.
Eva v půli pohybu ztuhla a podívala se na mě, jako by nerozuměla. „Lososa? Na Štědrý den?“ zeptala se nevěřícně. Přikývla jsem. Následovala scéna, na kterou asi nezapomenu. Křičela, že to je neúcta k tradicím. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to také ryba, ale marně. Hádaly jsme se. Když zmínila něco o provokaci, vložil se do toho Martin. Podařilo se mu matku uklidnit jen natolik, že ho požádala, aby ji okamžitě odvezl domů. Zbytek svátků tak nakonec stráví sama. U nás ale nálada nebyla o nic lepší. Na lososa mě přešla chuť a u stolu jsme s manželem seděli mlčky. Byl to nejhorší Štědrý večer mého života.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
