Marie (41): Otec mě nikdy neobjal a neřekl mi, že mě má rád. Vše změnil jediný telefonát

Moji rodiče byli hodní. Učili se se mnou do školy a nikdy mi nevynadali za ošklivou známku. S bratrem nám každý víkend vymýšleli zábavný program - buď se jelo na výlet, nebo navštívit prarodiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (82): Rozhodla jsem se, že můj dům dostane vnuk. Způsobilo to v rodině nepokoje, ale neustoupila jsem

Krásné dětství bez projeveného citu

Hodně jsme jezdili na kole nebo chodili do lesa na houby. U nás doma byla neustále legrace. Jediné, co moji rodiče neuměli, bylo projevovat city. Nepamatuji se, že by mě matka nebo otec ve vyšším věku objali nebo mi dali pusu.

Slovně mě uměli pochválit, ale to bylo vše. Tento podivný jev jsem si uvědomila, až když jsem byla na víkend u kamarádky. Při příchodu si dávala s mamkou pusu a ta ji občas letmo pohladila po vlasech nebo objala. To jsem od své mamky neznala, ač jsem věděla, že mě má moc ráda. Stejně jako taťka. Ale zkrátka moji rodiče nebyli kontaktní. Vlastně ani vůči sobě, jak jsem vypozorovala v dospělosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (34): Nemohu překonat zlomené srdce. V den, kdy se mi narodil syn, přítel se se mnou rozešel

Narodil se mi syn

Pak jsem se vdala, opět bez emocí ze strany rodičů. Po obřadu mě objala manželova matka i otec, popřáli nám mnoho štěstí a dostala jsem od každého pusu na tvář. Moji rodiče mi podali ruku a formálně mi popřáli, ať se mi v životě daří. Pak jsme svatbu pořádně oslavili. Tančilo se do rána, s otcem jsem byla na parketu a smáli jsme se, pili a bavili se. Tam problém nebyl. Jen ten projev citu rodičům zkrátka nešel.

Pak se mi narodil syn. Porod jsem měla dlouhý, ale rychle jsem se oklepala. Za chvilku jsem držela mobil v ruce a telefonovala rodičům. „Ahoj mami, ahoj, tati, tak jste prarodiče! Před hodinou se mi narodil syn. Odpoledne přijďte a pochováte si ho,“ radostně jsem jim sdělila. Slyšela jsem, jak oba brečí. Dojalo mě to.

Mohlo by Vás zajímat:

Líza (29): Po dvou letech vztahu mezi námi chyběla vřelost. Když jsem přišla na návštěvu k jeho rodičům, všechno jsem pochopila

Telefonát, který mi změnil život

Za pár minut mi volal táta zpět: „Maruško, musel jsem ti ještě jednou zavolat. Vím, že to neumím dávat najevo, ale jsi pro mě důležitá a mám tě moc rád. Děkuju ti za vnuka. Těším se na odpoledne, až vás oba obejmu. Děkuju a buď na sebe opatrná.“

Tátova reakce mě rozplakala. V porodnici si mysleli, že se i něco stalo, ale moje slzy byly od štěstí. Když táta přišel, dlouze mě držel v náručí. Šeptal mi, jak mě má moc rád a jak jsem jeho statečná holka. Potom stál nad vnukem a brečel. Bylo to tak neskutečně dojemné, že se mi to vrylo do paměti. Už je to patnáct let a vidím to jako dnes. Byl to důležitý moment v mém životě. A jsem ráda, že se to tenkrát stalo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Standa (45): Rodiče mají miliony na kontě a nám nedají ani korunu. Štve to mě i mé sestry

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].