Kamila (31): Měla jsem kamarádce pár týdnů hlídat psa. Nakonec mi zůstal na krku a já kvůli němu nemám kde bydlet

Když moje nejlepší kamarádka odjížděla na dobrodružnou cestu kolem světa, požádala mě, jestli bych se na dva měsíce nepostarala o jejího psa. Samozřejmě, že si ho nemohla vzít s sebou, a já bydlela v bytě v rodinném domě se zahradou a majitelům to nevadilo.

Eva (40): Sen o životě v cizině se stal mou noční můrou. Manžel v Německu vydělává, ale děti ho už skoro nezajímají

Mělo to být jen na chvíli

Vzala jsem si k sobě Astu s radostí, chodily jsme na procházky, celkem jsme se sžily. Až jsem si říkala, že až se kamarádka vrátí, bude se mi po ní stýskat. Začala jsem přemýšlet, že bych si pořídila vlastního psa, ale to bylo jen takové fantazírování. Neměla bych na to čas.

Po měsíci a půl mi kamarádka napsala, že si prodlužuje pobyt o 14 dní, jestli mi to nevadí, protože prý někde v Thajsku poznala naprosto skvělé lidi a chce tam zůstat o něco déle. Nebyla jsem nadšená, ale co jsem mohla dělat. O čtrnáct dní déle to vydržíme. Jenže Asta z toho stejně nadšená nebyla. Když se její panička nevrátila, kdy měla, začala neskutečně línat a na celém těle se jí objevovaly lysiny.

Musela jsme to řešit s veterinářem. Řekl mi, že je to ze stresu, že má nějakou vyrážku, na kterou mi doporučil drahé šampóny a prášky a poslal mě domů s tučným účtem. Psala jsem kamarádce, co se děje, ale vůbec se mi neozvala zpátky.

Irma (53): Dcera se po letech vrátila domů, ale já se děsím našeho společného soužití

Musím se jí vzdát

Po dalším měsíci ticha, kdy jsem Astu koupala skoro každý den a starala se o ni jako o mimino, aniž se dostavil jakýkoli výsledek, mi kamarádka zavolala. „Rozhodla jsem se, že tady zůstanu. Je to tady skvělé a zpátky do Čech se mi nechce.“ Snažila jsem se jí vysvětlit, že tady má psa, za kterého mi dluží slušné peníze, ale byla úplně mimo.

Nevrátila se. Postupně mi poslala nějaké peníze, které ale nestačily, a nakonec se odmlčela s tím, že na ni tlačím a že život v zahraničí není tak jednoduchý a ona musí ty peníze nejdřív vydělat. Asta se trochu zlepšila a zvykla si na mě, ale nastal další problém. Majitelé potřebují uvolnit jejich byt a já se musím přestěhovat, ale nemůžu najít bydlení, kde bych mohla být se psem.

Když jsem kamarádce volala, že se budu muset Asty vzdát, začala na mě hystericky křičet, že přece jejího psa nemůžu dát cizím lidem. Ale já přece nezůstanu kvůli cizímu psovi bez domova? Momentálně pro ni sháním nový domov a kamarádce na její výhrůžky už ani neodpovídám.

Cecílie (43): Vzala jsem děti na školní výlet, chtěla jsem jim ukázat život na farmě. Vraceli jsme se traumatizovaní

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].