Adéla (37): Toužila jsem po romantice, ale můj manžel jen ležel na gauči. Vyhodila jsem ho z bytu i ze svého života

Vždycky jsem snila o romantické lásce jako z filmu. Spousta něhy, květiny, večeře při svíčkách, dlouhé pohledy do očí. Každý vztah jsem posuzovala podle tohohle ideálu. Lidé mi často říkali, že mám přehnané nároky a měla bych z nich slevit. Nikdy jsem to neudělala a ani to neplánuju.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (30): Miluju svého manžela, ale chybí mi romantika jako z knihy. Tu mi zabezpečil kolega

Je ten pravý

Když jsem poznala Marka, byla jsem přesvědčená, že jsem konečně potkala toho pravého. Všechno mezi námi bylo přesně takové, jak jsem si vždycky představovala. Začala jsem věřit, že existují muži, kteří sdílejí stejné hodnoty jako já.

S Markem to bylo jako v pohádce. Choval se ke mně jako k princezně a já se vznášela na obláčku. Po dvou letech jsme se vzali. Svatba byla malá, jen s několika nejbližšími lidmi, a v zahradě jeho rodičů.

Když se ohlédnu zpět, nevím, jestli jsem byla naivní, bezhlavě zamilovaná, nebo obojí. Opravdu jsem věřila, že to tak krásné zůstane napořád. Jasně, čekala jsem, že život přinese překážky. Nikdy by mě ale nenapadlo, že se všechno změní tak dramaticky...

Mohlo by Vás zajímat:

Drahuška (21): Nový přítel mi šeptal, že jsem jeho krásná květinka. Z romantika se ale vyklubal prachobyčejný děvkař

Po svatbě začala mizet romantika

První rok byl fajn, ale pak to šlo z kopce. Marek začal trávit veškerý volný čas na gauči před televizí. Když jsem navrhla, abychom šli do kina nebo na procházku, řekl, že „zase něco vymýšlím“. To slovo „zase“ mě vytáčelo doběla. Ať jsem chtěla cokoli, vždycky to bylo „zase něco...“

K tomu všemu mi Marek přestal pomáhat. Dřív se zapojoval do domácích prací, ale teď měl pocit, že domácnost se ho netýká. Nákupy, praní, úklid, vaření – všechno zůstalo na mně. Péče o našeho syna také.

„V pátek zůstanu déle v práci. Budeš muset vyzvednout Míšu ze školky,“ požádala jsem ho jednou.

„Zase?“ zabručel Marek.

„Zase?“ zopakovala jsem a ve mně to začalo vřít.

„Vždyť jsi to po mně chtěla nedávno...“

„To si děláš legraci? Prostě ho vyzvedni. Já ho vyzvedávám ze školky každý den...“ povedlo se mi dodat klidně, ale jen s největším sebezapřením. Šla jsem do kuchyně, abych Míšovi udělala svačinu. Zhluboka jsem dýchala a zkusila napočítat do deseti.

„Můžeš mi podat pivo z lednice?“ ozvalo se z obýváku.

Otevřela jsem lednici, vzala plechovku... a v tu chvíli jsem si to rozmyslela. Místo abych mu ji donesla, šla jsem s ní na balkon. Sedla jsem si, napila se a naprosto ignorovala jeho žadonění...

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (54): Manželka si po letech vzpomněla, že jí chybí romantika. Nevím, co tím sleduje, já na kytky nikdy nebyl

Začala jsem o nás pochybovat

Byli jsme manželé sedm let. Nedokázala jsem si představit, že bychom takhle pokračovali dál. Proč bych měla promrhat svůj život s takovým chlapem? Vrátila jsem se do obýváku. „Miluješ mě vůbec ještě?“ zeptala jsem se přímo.

„Co je to za blbou otázku?“ koukal na mě jako na blázna. „Jsem přece pořád tady, tak co zase řešíš?“

Neodpověděla jsem. Vzala jsem si bundu a odešla. Potřebovala jsem vzduch. Měla jsem pocit, že se doma dusím. Když jsem se později s Markem snažila mluvit, bylo to jako mluvit do zdi. Ptala jsem se, jestli má problémy v práci, jestli mu můžu nějak pomoct. Tvrdil, že je všechno v pohodě a že „zase“ dělám z komára velblouda. Zase...

Když jsem navrhla párovou terapii, vybouchl. „Záleží mi na nás,“ snažila jsem se ho uklidnit.

„Nejsem blázen, abych chodil po psycholozích,“ utrousil.

„Takže říkáš ne?“ zeptala jsem se zklamaně.

„Jo. Už ti fakt hrabe...“

Nenáviděla jsem způsob, jakým se mnou mluvil. A nebylo to poprvé. Tahle hádka skončila mým pláčem a jeho odchodem. Vrátil se večer... beze slova.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (32): Svého muže miluji, ale chybí mi romantika, svádění a předehra

Moje manželství končí

Měla jsem toho dost. Marek se obtěžoval promluvit na mě až za pár dní – a to jen proto, že nedostal večeři. Proč bych měla vařit pro někoho, kdo si mě ani neváží?

Rozvod jsem považovala za poslední možnost. Jenže Marek se nemínil měnit a já už neviděla důvod zůstávat v našem manželství. Když jsem mu oznámila, že jsem podala žádost o rozvod, začal cirkus. Ale já zůstala neoblomná. Pak to zkusil obrátit – slíbil cokoli, jen aby všechno zůstalo jako předtím. Aby nepřišel o své pohodlí.

Řekla jsem mu, ať se odstěhuje. Byt byl můj, zdědila jsem ho po babičce. A rekonstrukci jsem zaplatila ze svého. Tak se sbalil a odešel.

Krok za krokem jsem začala znovu budovat svůj život. Teprve tehdy mi došlo, kolik jsem toho obětovala pro člověka, který jen bral. Přihlásila jsem se na různé kurzy, zlepšila jsem si kvalifikaci, oprášila angličtinu. Měla jsem prostor sama pro sebe. Byla jsem klidnější, spokojenější a také lepší máma.

A jestli jsem přestala věřit v romantickou lásku? Ani náhodou. Pořád věřím, že jednoho dne se moje srdce otevře někomu, kdo za to bude stát. Ale nespěchám. Důvěřuju životu. A hlavně sobě...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (28): Čekala jsem romantiku a zásnubní prsten. Místo toho mi přítel řekl, že si mě vezme, až zhubnu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].