Facebook
Instagram
Radka zbožňuje romantické příběhy a ráda sní o tom, že s manželem prožije něco takového. Tomu jsou ale její romantické představy k smíchu. A tak si začala s kolegou, který tuhle hru rád hrál s ní.
I když jsem šťastně zamilovaná, v našem manželství mi chybělo vzrušení. Záviděla jsem hrdinkám z románů, ale můj manžel Karel se těm mým divokým představám jen smál. A tak jsem se rozhodla prožít svůj vlastní romantický příběh s Adamem z IT oddělení...
Manžel nemá smysl pro romantiku
„Políbíš mě v dešti?“ zeptala jsem se, když jsme s Karlem šli na procházku. Schválně jsem schovala jeho deštník, abychom se mohli projít pod jedním.
„Radko, život není film!“ zasmál se Karel. „Vypadal bych jako blázen. Kde mám deštník?“
Zarazila jsem se. Karla miluju a nezměnil to ani můj spontánní potrat, ani dlouhodobá únava z práce. Ale nevěděla jsem, jak bojovat o to, co opravdu chci. S mými fantaziemi jsem byla úplně sama. No, skoro. Byla jsem jen já a mé knihy...
„Proč se občas nemůžeme chovat jako blázniví puberťáci?“ zeptala jsem se nesměle.
„Protože už nejsme puberťáci. A ty čteš moc románů.“
A to byl konec rozhovoru. Pak následovala klasika: nákup v supermarketu, večeře, teplý čaj a odškrtávání úkolů v kalendáři. Mezi námi už dlouho nebyla žádná vášeň. Po ztrátě dítěte byly důležité jen plodné dny, ne láska. Byli jsme tak soustředěni na těhotenství, že vášeň úplně vyhasla...
Je to jako z románu
Večer jsem začala číst novou knihu. Chtěla jsem se uvolnit před dalším dlouhým pracovním dnem. Příběh mě vtáhl natolik, že jsem usnula až ve dvě ráno, přitulená k chrápajícímu Karlovi. Zdálo se mi o bouřlivém románku mezi sekretářkou a jejím kolegou. Tak moc jsem se chtěla cítit jako hrdinka knihy...
Ráno mě probudila bolest hlavy. Vypila jsem dvě kávy, oblékla si kabát a vydala se do práce. Přišla jsem s patnáctiminutovým zpožděním.
„Promiň, že jdu pozdě. Venku bylo tak krásně a já se procházela...“ řekla jsem Adamovi, IT specialistovi, který dohlížel na náš důležitý projekt. Rychle mi došlo, jak hloupě to znělo. Adam se smál, a vůbec ne posměšně.
„Radko, mám rád tvoji upřímnost. Žádné zácpy, žádné důležité telefonáty od lékaře... Prostě krásné město po ránu...“
„No jo. A teď krásný šéf a krásní klienti,“ vtipkovala jsem.
„Nejsem si jistý, jestli je Matěj tak krásný. Asi bych se s tebou kvůli tomu hádal,“ smál se.
„Víš, že růžová byla kdysi barva pro muže? Dej mu už s tou košilí pokoj, nevypadá v ní vůbec špatně. Jak by se tenhle odstín jmenoval v tvém kódu?“
Adam se stále smál. Jeho oči byly upřímné, bez přetvářky. Uvědomila jsem si, že se chováme jako postavy z nějakého příběhu. V tom románu, který jsem právě četla, byla zaměstnankyně korporace zdánlivě sladká hlupačka, ale ve skutečnosti byla chytrá. Kolega ocenil její osobnost velmi vášnivým způsobem. Začala jsem znovu snít...
Romantiku jsem zažila s kolegou
Jako sekretářka malé firmy jsem měla spoustu povinností. Nebyla jsem zapojená do marketingu ani do implementace, ale často se mě ptali na můj názor. Konečně jsem se mohla vžít do role klienta, který ničemu nerozumí. Vždy jsem dávala upřímnou zpětnou vazbu a tým mě za to oceňoval.
„Adame, tyhle barvy mě rozčilují. A ta vyskakovací okna doslova křičí ‚Kup si něco!‘“
„A to je špatně?“
„Jo, je to moc nátlakové. Cílíte na ženy, komunikace by měla být jemnější. Je to jako kdybys mě chtěl sbalit slovy: ‚Pojď se mnou do postele.‘“ pronesla jsem a okamžitě mi došlo, že jsem to přepískla. Sakra. Tohle jsem nechtěla říct. Proč jsem to řekla? Neexistují jiné příklady?
„No, měl bych spíš říct: ‚Líbí se mi tvoje oči,‘“ odpověděl Adam s úsměvem.
„Opravdu? Líbí se ti moje oči?“ culila jsem se. Teď nebo nikdy...
„Moc. Skrýval jsem to dlouho...“
A pak jsem ho políbila. Čas se zastavil, ta minuta v mojí hlavě trvala jako hodina.
„Jdu objevovat krásy města,“ řekla jsem pak, protože už bylo po pracovní době. Hrála jsem roli sladké hlupačky. Ale on ve mně viděl víc... Přesně to jsem potřebovala. Takhle jsem se chtěla cítit.
Romantika z knihy se střetla s realitou
V tu chvíli jsem necítila žádné výčitky. Myslela jsem jen na to, že jsem hlavní hrdinkou romantického příběhu. Nemilovala jsem Adama, ale bavilo mě hrát si s ním.
Další den v práci jsem po něm tajně pokukovala. Když jsme šli ven na cigaretu, schválně jsem do něj vrazila a nechala dokumenty spadnout na zem. Tolikrát jsem to viděla ve filmech... Pomohl mi, objal mě a zeptal se, jestli jsem ve svém manželství šťastná. Neodpověděla jsem.
Dny ubíhaly a náš románek vzkvétal. Po jednom vášnivém večeru jsme šli na procházku a začalo pršet. Vzpomněla jsem si na ten smutný moment s Karlem.
„Políbíš mě v dešti? Vždycky jsem o tom snila, protože v knihách...“
A on to udělal. Najednou jsem pocítila smutek a bodnutí u srdce.
„Chceš se ke mně nastěhovat a číst mi každou noc?“ zeptal se Adam nečekaně, čímž mě naprosto vykolejil. „Chápu to tak, že se chceš rozvést...“
„Já... Ne tak úplně...“
Začala jsem koktat. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Miluju Karla, tohle byl jenom románek.
„Jen si se mnou hraješ? Je to všechno jen těm hloupým romantickým scénám?“ rozzlobil se.
Neřekla jsem nic, ale v mých očích viděl jasnou odpověď. „Omlouvám se...“ pronesla jsem po chvíli tiše. Byla jsem tak hloupá. Bylo lepší ukončit to teď, než mu zlomit srdce. A také jsem nechtěla ublížit Karlovi.
Zabila jsem dvě mouchy jednou ranou
Domů jsem se vrátila s pláčem. Karel mě hned objal. „Co se stalo?“ zeptal se ustaraně.
„Nic...“ nemohla jsem mu přeci říct o své nevěře. „Už toho mám dost. Miluju tě, ale necítím se milovaná. Myslím, že mluvíme jinými jazyky lásky. Potřebuju ty věci, kterým se směješ.“
„Je to tak vážné? Omlouvám se, Radko, nevěděl jsem... Někdy jsem prostě idiot.“
Celý večer jsme mluvili o tom, jaké projevy lásky od něj očekávám. Přiznala jsem mu, že pokud nechce přehrávat scény z romantických knih, můžeme obohatit náš milostný život scénáři z erotických příběhů. Souhlasil bez váhání. Svíčky, kniha a láhev vína nám zajistily úžasnou noc. Vzbudila jsem se šťastná, ale zároveň s obavami.
„Zlato...“ řekl a políbil mě na čelo. „Možná by sis měla odpoledne vzít volno. Půjdeme do nějaké pěkné restaurace.“
„A budeme jíst z jednoho talíře? Víš, jako v té pohádce...“
„Dobře, ale mám jednu podmínku. Večer tě v posteli nakrmím jahodami.“
Usmála jsem se a z očí mi vytryskly slzy štěstí. Uvědomila jsem si, jak moc ho miluju. Bohužel tu stále byl Adam. Nechtěla jsem jít do práce, bála jsem se střetu s ním. Požádala jsem raději o volno na celý den a poté o pár dní práce z domova. Začala jsem panikařit.
A pak, jedenáct dní po oné osudové noci, se stal zázrak – těhotenský test ukázal dvě čárky. Bylo to díky té romantice? To nevím, ale teď mohu s klidem nastoupit na mateřskou, poté změnit práci a dál si plnit své fantazie se svým milovaným manželem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
