Facebook
Instagram
Moniku zaujal nápad vyrazit na dovolenou do Chorvatska v karavanu. Byli by s manželem sami, užívali si přírodu, západy slunce a romantiku. Rychle ale zjistila, že karavan nenabízí moc pohodlí a v kempech není zrovna klid.
S Martinem (37) a Olgou (35) se znám ze studií. Byli jsme nerozlučná parta a platí to dodnes. Scházíme se zhruba každé dva týdny a naše děti jsou také kamarádi. Když jsme je nedávno pozvali na večeři, přišli se zajímavou zprávou.
„Půjčili jsme si na dva týdny karavan. Jedeme na poznávací dovolenou!“ nadšeně hlásil Martin.
Kamarádi jeli na zajímavou dovolenou
„Karavan? To je to auto, ve kterém se bydlí, že?“ zeptala jsem se. Auta totiž nikdy nebyla moje silná stránka.
„Ano, uvnitř jsou postele na spaní, vařič a v některých modelech dokonce toaleta a sprcha.“
„Jak se může vejít celé bydlení do tak malého auta?“ divila jsem se.
„Všechno je menší a speciálně navržené. Určitě to bude úžasná dovolená...“ zasnila se Olga.
Tehdy se mi to moc nezdálo. Ale když se Olga a Martin vrátili a ukázali nám fotky z výletu, změnila jsem názor. Karavan vypadal opravdu skvěle. Měl dokonce kuchyňské skříňky a malinké záclonky na oknech. Celé to působilo docela útulně. Během dvou týdnů procestovali jižní Francii, každý den spali na jiném místě. A, samozřejmě, kempování s karavanem je mnohem levnější než hotelový pokoj.
Můj manžel Petr (37) byl také nadšený, začal uvažovat o tom, že bychom si podobnou dovolenou zkusili také.
„Konečně bychom si užili klid jen my dva,“ přemlouval mě. „Děti dáme mámě a mohli bychom procestovat celé Chorvatsko nebo Itálii.“
Půjčili jsme si karavan
A tak jsem souhlasila. Zarezervovali jsme si karavan, docela mě překvapilo, že už měli jenom dva. Netušila jsem, že jsou tak populární. A naplánovali jsme cestu do Chorvatska. Chtěli jsme jet podél pobřeží a zastavit se na místech, která se nám budou líbit
V den odjezdu jsem byla nadšená. Představovala jsem si romantické večery... jen já a můj manžel, šumění vln a krásné západy slunce u moře. Děti jsme odvezli k babičce, nasedli jsme do karavanu a vyrazili.
Začátek byl skvělý, ale po několika dnech mě začaly rozčilovat... problémy s toaletou. Karavan, který jsme si půjčili, totiž neměl zabudovaný záchod. Když jsme nebyli zrovna v kempu nebo u benzínky, museli jsme prostě chodit do křoví.
Navíc byla sprcha umístěná v zadní části vozidla tak malá, že jsem se tam sotva vešla. Ale můj muž byl nadšený.
„Zlatíčko, tyto malé nepříjemnosti dodávají cestování s karavanem kouzlo. Takto se můžeš opravdu spojit s přírodou.“
„Myslím, že bych se raději spojovala s přírodou přes okno,“ zabručela jsem, zatímco jsem setřásala listy, které se na mě nalepily během další výpravy do křoví. „Víš, kolik klíšťat číhá v těch houštinách?“
„Nestěžuj si. Lidé to tak dělali vždycky a bylo to v pořádku.“
„Ale pak z nějakého důvodu vynalezli koupelnu...“
Ten hluk byl nesnesitelný
Chorvatsko mi pomohlo zapomenout na tyto problémy. Moře mělo nádhernou azurovou barvu, voda byla skvělá a pláže čisté. Zaparkovali jsme v kempu a šli se koupat.
První den v kempu byl klidný a tichý, byli jsme tam jenom my a starší pár z Německa. Ale další den přijela parta italských teenagerů. Večer pořádali diskotéku, v noci hulákali a smáli se. Domlouvání nepomohlo, předstírali, že vůbec nerozumí anglicky.
Ráno jsme tedy vyrazili dál. V jednom kempu jsme našli kouzelné místo ve stínu stromů. Ale ani tam nám nebylo souzeno si užívat klid a ticho. Odpoledne přijela rodina se dvěma neuvěřitelně hlasitými dětmi, které běhaly a křičely až do noci.
„Už na to nemám sílu, prosím, odjeďme odtud,“ žádala jsem manžela po další probdělé noci.
Rozhodli jsme se změnit plány a mírnou oklikou se vrátit domů přes rakouské Alpy. Nikdy předtím jsem neměla příležitost vidět naživo ty alpské domečky s jejich charakteristickými dřevěnými ozdobami na stěnách. V jedné restauraci jsme si dali vynikající oběd a v tu chvíli jsem měla pocit, že se mi vrací chuť do života.
Ale když jsme večer zaparkovali, ukázalo se, že teplota v horách je o poznání nižší než u moře. Bohužel jsme si nevzali teplé oblečení. V noci jsem se tulila k manželovi, protože v karavanu byla strašná zima. Ale stejně jsem ráno byla promrzlá...
Měla jsem dost karavanu
Pak jsme se konečně vrátili domů. Chtěla jsem políbit každý domácí spotřebič. Strašně mi chyběl komfort velké pohodlné postele, ale především vlastní koupelna.
Když jsme se setkali s Olgou a Martinem, ptali se na naše dojmy z karavanového výletu. Můj muž nemohl přestat mluvit. Vyprávěl vše do detailů, byl plný energie jako nikdy předtím. Ani mrazivé noci v Rakousku, ani hlučné večery s italskou mládeží ho neodradily. Nechápu to.
„A co ty, Moniko? Líbilo se ti kempování?“ zeptala se mě Olga.
„No, nebylo to tak špatné… Ale myslím, že kempování není ta pravá dovolená pro mě. Rozhodně dávám přednost hotelovému pokoji,“ odpověděla jsem s přesvědčením, že se už nikdy nenechám přemluvit k dovolené v karavanu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
