Facebook
Instagram
Paní Barbora měla radost, když ji dcera pozvala na dovolenou do Chorvatska. K moři vyrazily jen ony dvě a měly si pořádně odpočinout. Jenže nakonec to dopadlo trochu jinak.
„Mami, musíš mě kritizovat?“ řekla moje dcera Aneta (28), aniž by odlepila oči od obrazovky svého chytrého telefonu. Nelíbil se mi tón, jakým se mnou mluvila. A naše společná dovolená se mi nelíbila taky.
Těšila jsem se na dovolenou
„Co bys řekla na dovolenou v Chorvatsku? Víš, taková dámská jízda, jen ty a já...“ nadhodila před časem Aneta. Moc dobře věděla, že jsem vždycky chtěla jet do Chorvatska.
„Jde o nějakou speciální příležitost?“ zeptala jsem se.
„No, brzy máš narozeniny, takže to ber jako dárek ode mě.“
„Samozřejmě, zlato, moc ráda pojedu,“ neváhala jsem ani chvíli.
Byla jsem na Anetu tak pyšná. Vystudovala marketing a pracovala v úspěšné firmě, kde vydělávala hodně peněz. Měla báječného snoubence a plánovali svatbu.
Po smrti mého manžela mi byla velkou oporou, i když sama těžce nesla jeho odchod. Měl problém s alkoholem, a to vedlo k infarktu. Ale navzdory pití nikdy nebyl násilný ani nezanedbával své povinnosti. Obvykle se jen opil, byl samý úsměv a pak šel prostě spát.
Dlouho jsem si neuvědomovala, že je alkoholik. Přiznávám, že i teď to těžko přijímám. V každém případě Aneta zvládla situaci a postarala se o mě. Zajistila mi také finanční stabilitu, za což jsem jí nesmírně vděčná. Doufala jsem, že náš společný výlet do Chorvatska si užijeme a přijdeme na jiné myšlenky.
Čím víc se blížil termín odletu, tím více jsem byla nadšená. Můj velký sen se konečně měl splnit. Na vlastní oči uvidím Dubrovník, který jsem dosud obdivovala jen ve filmech a na fotkách. A byla jsem nadšená, že to mohu sdílet se svou milovanou dcerou...
Dcera jen remcala
Byla jsem přesvědčená, že Anetu znám dobře, ale ukázalo se, že to není tak úplně pravda. Brzy se osamostatnila a odstěhovala. Většinou jsme si jen volaly. Nescházely jsme se tak často, jak bych si přála, ale chápala jsem, že má spoustu práce a nabitý program.
Teď se ukázalo, jak málo ji znám. Začala si stěžovat už cestou na letiště. Doprava byla příliš hustá, sedačky v taxíku nebyly dost pohodlné, a když si rozlila trochu kávy na tmavé kalhoty, bylo z toho drama. Snažila jsem se nevěnovat tomu moc pozornosti. Myslela jsem, že má prostě špatný den, to se může stát každému.
Let proběhl hladce. Krátce po startu jsme obě usnuly a probudily se až ve chvíli, kdy letadlo začalo klesat a připravovalo se na přistání. Z letiště jsme se do hotelu dostaly taxíkem. Cesta byla drahá, ale Aneta trvala na tom, že všechno zaplatí sama. Také ubytování proběhlo rychle a bez problémů.
Měly jsme jeden pokoj se dvěma postelemi a, co bylo nejdůležitější, fantastický výhled z prostorného balkonu. Byla jsem nadšená, ale Aneta si opět stěžovala.
„Ta klimatizace je moc hlučná,“ zamumlala. „Bude mě z toho bolet hlava.“
„Snad neplánujeme strávit celou dovolenou v hotelu...“ zkusila jsem zažertovat.
„Jasně, že ne,“ odpověděla, „ale stejně by to mohlo být tišší.“
Rozhodla jsem se to dál nerozvádět. Aneta stále nacházela důvody ke stížnostem. Než jsme konečně opustily pokoj, byla pořádně nabručená.
Nic jí nebylo dost dobré
Nejprve jsme šly něco sníst. Vše mi moc chutnalo. Ale ona se jen nimrala v talíři.
„Kuchař se moc nevytáhl,“ povzdechla si těžce, když odložila příbor.
„Nepřeháněj, bylo to výborné...“ bránila jsem kuchaře, ale Aneta se na mě jen ošklivě podívala.
Po dvou dnech – a měly jsme jich tam strávit deset – mi její neustálé stěžování na všechno začalo vážně vadit. Nečekala jsem, že moje vlastní dítě se může chovat takhle! Ano, byla dospělá a měla úspěšnou kariéru, ale připomínala mi rozmazlenou princeznu, které vadí i to, že slunce svítí moc jasně.
„Miláčku, trochu víc optimismu, prosím. Jsme na tak krásném místě, a tobě se nic nelíbí...“
„Ale no tak, pořád mě jen kritizuješ,“ bránila se.
Zkusila jsem to ještě několikrát, ale její reakce byla vždycky stejná. Tak jsem to vzdala a smířila se s tím, že se si dovolenou moc neužiju.
Po návratu domů jsem o Anetě neslyšela téměř měsíc. Samozřejmě jsem jí poděkovala za společnou dovolenou, ale byla jsem ráda, že jsem zase ve svém vlastním bytě. S ní jsem si ani trochu neodpočinula, naopak, cítila jsem se ještě vyčerpanější než před odjezdem. Potřebovala jsem pár dní, abych se vzpamatovala. Bylo mi trapné přiznat si, že nemám moc chuť mluvit s ní. A navíc se ani ona neozvala...
Nečekala jsem, že má potíže
Pak mi jednoho dne zavolala. Jen z toho, jak mě pozdravila, jsem poznala, že něco není v pořádku.
„Miláčku, co se stalo?“ vyjekla jsem.
Začala mluvit tak rychle, že jsem jí ne vždy rozuměla. Byla rozrušená a plakala, ale pochopila jsem podstatu. Byla nešťastná ve vztahu se snoubencem, který ji emocionálně týral. Měla plné zuby své práce, zvlášť když ji šéf neustále obtěžoval a zneužíval svou moc. V dnešní době je to údajně nepřijatelné, ale lidé jsou ochotni snášet hodně kvůli vysokým platům.
Byla úplně vyčerpaná, na pokraji nervového zhroucení. Srdce mi krvácelo, když jsem to poslouchala. Bez váhání jsem jí nabídla, aby přijela ke mně a společně budeme hledat řešení. Souhlasila. Byla na tom opravdu špatně. Nejdříve hodně spala, snad dva dny nevylezla z ložnice.
Přiznala, že nenávidí svůj život a že pokud něco nezmění, zblázní se. Snoubence vyhodila, ale nechtěla se vrátit do svého krásného bytu. Bála se, že by ji tam našel. Jemně jsem naznačila, že by možná bylo nejlepší, kdyby nějakou dobu bydlela u mě a dala se do pořádku. Také jsem jí navrhla, aby navštívila odborníka. Řekla mi, že o tom už uvažovala, ale neměla ani čas, ani odvahu domluvit si schůzku.
Cítila jsem se hrozně provinile, že jsem ji nesprávně posoudila a nevšimla si, že se s ní děje něco vážného. Je to moje jediná dcera a miluji ji nejvíc na světě. Teď udělám všechno pro to, aby získala zpátky svůj život a na obličeji se jí opět objevil úsměv...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
