Facebook
Instagram
Maminky chtějí pro své dcery vždy jen to nejlepší. A platí to i v oblasti vztahů. Eliška se proto nedokáže smířit s tím, že se její dcera zamilovala do chlapce, který se živí jako dělník na stavbě.
Když jsem se vdávala, byla jsem mladá a nezkušená. Brzy jsem ale zjistila, že moje manželství je omyl. Po prvních měsících vášně jsem s překvapením zjistila, že s manželem máme jen málo společného a že nás spousta věcí rozděluje. Pocházeli jsme z různých prostředí, měli jsme odlišné zájmy, názory a priority. Marek nebyl špatný člověk, jen jsme si nevyhovovali. Než jsem k tomu všemu dospěla, zjistila jsem, že jsem těhotná...
Snažila jsem se, aby jí nic nechybělo
Chtěla jsem, aby moje dítě mělo úplnou rodinu, takže jsem zůstala ve vztahu, který mě neuspokojoval. Nebyla jsem nešťastná, ale ke spokojenosti mi chybělo hodně. Abych to vykompenzovala, vložila jsem všechno do své dcery Jany (22). Vodila jsem ji na hodiny angličtiny, ježdění na koni, balet… na všechny aktivity, které jsme si mohli dovolit.
Když byla na střední škole, Marek nečekaně onemocněl a po několika týdnech zemřel. Samozřejmě mi to bylo líto, ale určitě jsem netruchlila přehnaně. Kvůli dceři a rodině jsem předstírala smutek. Jana to prožívala víc, než jsem očekávala, nikdy jsem si neuvědomila, jak moc měla tátu ráda.
Velmi jsem se snažila, aby náš život vypadal jako dřív. Jana odmaturovala s vyznamenáním a šla na vysokou. Nemusela dlouho přemýšlet o výběru oboru, už dávno ji lákala kariéra právničky. S jejím nástupem na univerzitu došlo k určitým změnám. Najednou se v našem bytě objevovali kluci, kteří se méně zajímali o římské právo a více o hluboké oči a dlouhé nohy mé dcery. Věděla jsem, že tato fáze jednou přijde, a byla jsem ráda, že Jana má úspěch u kluků. Zatím žádného neupřednostňovala, chovala se k nim jako ke kamarádům.
Málem jsem omdlela
Čas od času jsem se dcery snažila ptát na její city, ale odbyla mě. "Dej pokoj, mami! To jsou jen kluci. Mám je ráda, ale nic víc. Proč? Chceš mě provdat a zbavit se mě?" dodala škádlivě.
Tak jsem spala klidně, neobávala jsem se, že brzy přestanu být nejdůležitější osobou v jejím životě, že se objeví někdo, kdo přeruší pouto mezi námi. Možná proto jsem nebyla ostražitá a nevšimla si, že Jana trávila víc času mimo domov. Někdy se vůbec nevracela. Když jsem se ptala, kde byla, říkala, že se učila u kamarádky, že se zdržela, že šli s celou partou ven, že test byl těžký, tak potřebovala vypnout. A já jí věřila...
Blesk z čistého nebe udeřil, když poprvé přivedla domů Antonína (23). Ten kluk byl sice nesmírně pohledný, ale něco v jeho tváři se mi nelíbilo. Špatný dojem se jen prohloubil, když jsem se dozvěděla, že pochází z nějaké vesnice a údajně přišel do města studovat. Pak mi řekl, že musel studium přerušit kvůli nedostatku peněz a teď pracuje na stavbě. Málem jsem omdlela...
Dceřin přítel se mi nelíbí
Moje opečovávaná dcera chodí se stavebním dělníkem! To nemůže být pravda! Neustále jsem se štípala do stehna, v naději, že je to jen hrozný sen, ze kterého se brzy probudím. Noční můra bohužel pokračovala. Jana vycítila mé zklamání a chválila Antonína s vervou obchodnice, která se snaží prodat vadné zboží. Říkala, že je talentovaný, statečný a nejlepší na světě. Upřímně řečeno, moc jsem z toho neslyšela, protože moje mysl se už zaměřila na způsoby, jak jejich vztah ukončit.
"Proč jsi byla tak tvrdá a nezdvořilá, mami?" zaútočila na mě, jakmile zavřela dveře za svým klukem. "To jsem od tebe nečekala."
"Co jsi čekala?"
Napětí, které jsem cítila celé odpoledne, teď explodovalo. "Mám být šťastná, že se taháš s někým takovým? Co o něm víš? Jen to, co ti sám řekl! Jak víš, že nelže?"
"Mami, nevím, odkud se v tobě bere tolik podezíravosti. Je to dobrý kluk, život mu dává zabrat, ale nevzdává se. Ne každý měl v životě tolik štěstí jako já. Musíš respektovat a ocenit, že si poradí..."
"Mé dítě..." přerušila jsem její filozofické řeči, "mohu ho respektovat a ocenit, ale nemusím ho přijmout."
"Jsi tak ubohá!" vyhrkla. "Musíš se smířit s tím, že ho miluji a vezmu si ho!"
Dcera nechce ustoupit
Přesto jsem se jí snažila předložit své argumenty, přesvědčit ji, aby se na svého vyvoleného podívala kritičtěji. Vše, čeho jsem dosáhla, byla naše první velká hádka v životě. Nevěděla jsem, co dělat. Ano, viděla jsem, že moje dcera je zamilovaná, ale nezdálo se mi, že by na tom Antonín byl stejně. Podezírala jsem ho, že předstírá, protože má něco v plánu.
Vřelo to ve mně, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Jana mi dala jasně najevo, že pokud nepřijmu Antonína, odstěhuje se a bude s ním žít kdekoliv. Mohla to udělat, měla našetřené nějaké peníze a pracovala na částečný úvazek v advokátní kanceláři. Navíc byla dospělá a nezávislá, takže jsem neměla žádný vliv na její rozhodnutí.
Náš vztah teď není dobrý a já, znepokojená tím vším, špatně spím. Bez přestání analyzuji, jak bych měla postupovat. Nechci, aby opakovala mou chybu a vstoupila do vztahu s někým, s kým nemá nic společného. Z vlastní zkušenosti vím, jak prázdný takový život je. Jak rychle spadnou růžové brýle zamilovanosti a začnete vidět věci takové, jaké jsou, bez příkras...
Nechci ji ztratit
Na druhou stranu, pokud neustoupím, ztratím dceru. Nemám iluze o tom, koho si vybere, když postavím otázku takto: já, nebo on. Půjde za Antonínem, který ji dříve nebo později učiní nešťastnou. Pokud se nechce poučit z cizích chyb a chce udělat vlastní, musím stát při ní, až za ně zaplatí...
Někdy doufám, že se stane něco, co umožní Janě prozřít. Zvažuji, že si najmu detektiva, možná odhalí nějaká temná tajemství o Antonínovi. Jsem přesvědčená, že před námi něco skrývá. Vidím to v jeho očích. Jsou černé, plné temnoty, a nemyslím tím barvu. Musím však jednat diskrétně, dcera by mi nikdy neodpustila, kdyby zjistila, že jsem nechala Antonína špehovat.
Také jsem přemýšlela o tom, že bych jí představila nějakého jiného muže. Ale podívala by se zamilovaná dívka na jiného? Do budoucnosti nyní hledím s obavami...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
