Facebook
Instagram
Hedviku trápilo, že její ovdovělý tchán je hodně smutný a osamělý. Vnoučata ho těšila, ale většinu času stejně trávil sám. Nakonec se do toho vložila Hedvičina maminka...
Můj tchán Jozef (65) před lety ovdověl a stal se z něj osamělý pán. Dělali jsme, co jsme mohli, abychom ho co nejvíce zabavili. Nakonec měla největší úspěch moje máma, se kterou dokonce odjel na dovolenou.
Tchán byl hrozně osamělý
Josef byl bezvadný chlap. Dokázal naslouchat, se vším pomoci a měl svérázný smysl pro humor. Ačkoliv to byl spíš mlčenlivý člověk, když už promluvil, dalo by se to tesat. Svou tchyni jsem poznala v době, kdy už byla nemocná. Když pak zemřela, všechny nás to zarmoutilo, ale Jozefa pochopitelně nejvíc.
Podle starých fotek jsem poznala, že měli se ženou pěkné manželství. Moje matka je rovněž vdovou, ovšem mnohem delší čas. Tátu moc neoplakávala, protože se v té době musela pořádně otáčet, aby mohla vychovat tři děti.
Jozef byl v důchodu a času měl právě až moc. Snažili jsme se ho co nejvíce navštěvovat a dávat mu občas vnoučata na hlídání, aby přišel na jiné myšlenky. Poznala jsem, jak je mu samotnému v domě nepříjemně. Když jsem viděla na stole křížovky a na zahradě na půl posekanou trávu, dovedla jsem si představit ty dlouhé osamělé dny.
Zkusila jsem tchánovi najít zábavu, ale neuspěla jsem
Ve městě se pořádaly večery pro seniory, o těch Josef nechtěl ani slyšet. Dlouho jsem ho přemlouvala, než se přihlásil do šachového klubu seniorů. Jenže pak jsem zjistila, že tam nechodí a vymýšlí si historky o šachových partiích.
„Mami, poraď, co s ním. Je tak sám,“ zkusila jsem ještě poslední nápad. Věděla jsem, že máma už to s chlapama dávno vzdala. A ani by mě nenapadlo jí Jozefa dohazovat. Milostivě ho tedy pozvala na nějakou pěší túru do Jizerských hor s partou důchodců, aby se trochu rozveselil.
Zabralo to a tchán se v pěších túrách našel. Sváděla jsem to na přírodu a pohyb, ale ve skutečnosti za tím bylo něco víc. Víkend co víkend vyrážel na výlety a pak nám nadšeně vyprávěl, co objevili a kolik ušli kilometrů. Já i můj manžel jsme byli matce vděční, že vzala tchána tak trochu pod svá křídla. Do té doby se vídali snad jen na narozeninových oslavách a nikdy toho spolu moc nenamluvili.
Pohled z Toskánska jsem nejdřív vůbec nechápala
Uprostřed léta jsem našla ve schránce pohled. Neměla jsem tušení, že je máma mimo domov. A už vůbec ne, že je v Itálii s Jozefem. Poslali nám společně napsaný pozdrav z Toskánska. Manžel mi pak nasadil brouka do hlavy, že si určitě vyjeli jen sami dva a za romantikou...
Nemohla jsem tomu uvěřit, připadalo mi to trochu absurdní, ale zároveň to všechno dávalo smysl. Proč by měli naši rodiče vést osamocené životy? Opravdu jsou spolu a všichni se s tou novinkou sžíváme, protože je to trochu nezvyk. Oba ale vypadají moc šťastně a to je určitě to nejhlavnější.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
