Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeDana se vdala za Petra, s nímž ji spojovala vášeň pro hory a horolezectví. Její tchán Mirek byl stejný nadšenec a velmi rychle si ke snaše vytvořil velmi blízký vztah. Během krizových chvil manželství stál vždy na její straně, Dana dlouho netušila, že ji miloval.
Od chvíle, kdy jsem tchána poznala, jsem cítila, že náš vztah bude výjimečný. Byl to prostě báječný chlap! Rozuměla jsem si s ním víc než s vlastním tátou, a tak trochu jako tátu jsem ho i vnímala. Byli jsme si blízcí, vážili si jeden druhého. Mirek mě podporoval, vždy stál na mé straně. Neexistovala věc, ve které bych se na něj nemohla obrátit. Poslední dny jeho života mi však ukázaly pravý důvod, proč tomu tak bylo.
S manželem jsme žili horami
S manželem Petrem nás spojila láska k horám. Lezli jsme spolu ferraty, chodili trénovat na stěnu, spali v horách, plánovali další a další výpravy. Často se k nám přidával i Petrův táta, hory byly jeho vášeň. Hodně jsem se od něj naučila, a navíc jsme si skvěle rozuměli.
„Kdybych byl mladší, tak tě Peťanovi přeberu. Usmálo se na něj sakra štěstí, že má takovou perfektní ženskou,“ říkával v legraci. Jenže ona to tak úplně legrace nebyla. Ale já, natož manžel či další kamarádi z party, jsme to pochopitelně nebrali vážně.
Zachránil nám manželství
Po narození dcery jsem nějakou dobu neměla na lezení tolik času. Petr mi tehdy příliš nepomáhal. Často se o víkendu sebral a zmizel do hor, které mi nesmírně chyběly. Na vše jsem byla sama. Naše manželství se začalo pomalu, ale jistě rozpadat. Mluvili jsme i o rozvodu, tedy spíš já. Byla jsem rozhodnutá odejít. Tehdy zasáhl Mirek. Stál při mně. Promluvil s Petrem a ten se začal snažit.
„Danuško, nenech ho jít. Malá povyroste, bude jezdit s vámi. Dobře vím, o čem mluvím. Zase to bude dobrý. I Petr s námi později jezdil, ale pak mi jeho mámu stejně vyfoukl kamarád. Byla to skvělá ženská a já se tehdy urazil a nebojoval o ni. Dodnes toho lituji,“ mluvil mi do duše. Myslím, že bez jeho pomoci a podpory bych už byla rozvedená.
Poslední slova změnila všechno
Když Mirek onemocněl, chodila jsem za ním častěji než Petr. Povídali jsme si o horách, o životě, o všem, co už nestihne. Jeho diagnóza byla fatální. Jednoho večera, to už byl v hospici, mě chytil za ruku a řekl: „Danuško, víš, že jsem tě od prvního dne miloval? Teď už ti to můžu říct. Jsi moje druhá životní láska. První byla Petrova máma.“
Zůstala jsem jako opařená. Mirek mi pak dlouho vyznával lásku. Kladl mi na srdce, abych nezapomněla ani jedinou větu, jediné slovo. Chtěl, abych věděla, abych si provždy pamatovala, že jsem jedinečná bytost a báječná ženská. Mirek už tu tři měsíce není a já pochopila, že ho určitým způsobem také miluji. Nikdy mi nepřestane chybět.
