Katka (37): Myslela jsem si, že jsem konečně našla štěstí. Po svatbě jsem se ale probrala v prázdné posteli a s vybraným účtem

Byla jsem v euforii. Vdaná. Opravdu vdaná. Po letech randění s nevyzrálými chlapy, co se báli závazků, jsem konečně potkala někoho, kdo to myslel vážně. Mluvili jsme o životě, o budoucnosti, o domě, dětech, o tom, že život je moc krátký na otálení. On to řekl jako první. A já mu věřila.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (30): Moje kulatiny mi otevřely oči. Oslavila jsem je útěkem před svatbou

Vzali jsme se rychle

Znali jsme se dva měsíce. Ano, zní to šíleně. Ale všechno dávalo smysl. Byl starší, sebejistý, pečlivý, pozorný. Věděl, co chce, a já jsem si v jeho přítomnosti připadala konečně klidná, uzemněná. Přesně ten pocit, co člověk hledá roky, ale nikdy se nedostaví. Až teď.

Na svatbě byli jen nejbližší. On nikoho neměl. S rodinou se nestýkal, pár přátel prý pozvat nechtěl. Neřešila jsem to. Důležité bylo, že jsem tam já. Že jsme spolu. Večer po svatbě jsme neměli žádnou velkou oslavu ani hostinu. Říkal, že chce být jen se mnou. Šli jsme se jen projít. Držel mě za ruku, zastavili jsme se u řeky, dívali se na světla města a on mě obejmul. Byl to ten druh chvíle, kdy si říkáte: „Jo, takhle má vypadat štěstí.“

Šli jsme spát pozdě. Smála jsem se, jak moc mě bolí nohy z podpatků. On mi přinesl vodu, sundal si sako a já usnula dřív, než zhasl lampu. Ráno jsem se probudila v prázdné ustlané posteli. Otočila jsem se. Dala jsem si pár minut – třeba je v koupelně. Nebyl. Ani ve vedlejším pokoji, ani na recepci hotelu. Telefon měl vypnutý. Nezanechal vzkaz. Snažila jsem se nemyslet na nejhorší. Možná něco zařizuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (29): Před svatbou jsem se necítila dobře a rozhodla jsem se ji zrušit. Teď čelím ještě zásadnějšímu rozhodnutí

Nenechal mi nic

Pak jsem ze zvyku otevřela aplikaci internetového bankovnictví. Nejdřív jednu. Pak druhou. Oba účty byly prázdné. Každá koruna, co jsem měla našetřenou. Společný účet, který jsme si založili kvůli plánované hypotéce, byl kompletně vybraný. Zavolala jsem do banky. Nešlo nic. Peníze byly převedené na zahraniční účet. Prý jsem s tím souhlasila. Měl přístup k mému účtu.

Seděla jsem na hotelové posteli v bílém županu a nechápala, jak se mi to mohlo stát. Volala jsem rodině, pokoušela jsem se najít nějaký důvod, který by neznamenal, že jsem se ve svém věku nechala napálit a nechala cizího člověka zdrhnout se svými penězi a celým svým životem. Ale nikdo mi nedokázal pomoct.

Snažila jsem se ho najít, ale zmizel. Nikdy jsem ho už neviděla. Neodpovídal na zprávy, nezvedal telefon, smazal si profily. Neexistoval. A já zůstala s novým příjmením, prázdným účtem a ostudou, kterou jsem nikomu nedokázala popsat. Po nějaké době jsem se dozvěděla, že jsem nebyla první a nejspíš ani poslední. Ale dopadnout ho se policii nedaří.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (31): Sestřenice se mi vecpala na svatbu. Neunesla, že není středem pozornosti a celou ji zničila