Facebook
Instagram
Lenčini rodiče měli jeden bankovní účet, na který jim chodila výplata. Rodina hospodařila společně a její rodiče se na všem dohodli. Tento model vnímala od dětství jako jediný možný. Jenže před týdnem se vdala za přítele Kamila a při debatě o penězích zjistila, že Kamil vnímá otázku financí diametrálně odlišně.
S Kamilem jsme do svatby nežili. Každý jsme měli svou garsonku, na kterou jsme každý platil svou hypotéku. Každý máme svůj bankovní účet a s penězi, které jsme si vydělali, jsme si oba hospodařili podle svého uvážení.
Po roční známosti jsme se vzali
Náš příběh je od začátku jako z pohádky. Seznámili jsme se v restauraci, kde jsem byla s partou kamarádek. Kamil mě pozval na rande a byl originální. Zašli jsme do japonské restaurace, kde byla i kuchařská show. Každé další setkání mělo nápad. Navíc byl galantní a uměl být štědrý. Takže jsem často dostávala květiny a dárky. Dokonce mě pozval i na dovolenou k moři, kde mě při západu slunce požádal o ruku.
Prostě absolutní romantika od prvního dne. Svatbu jsme naplánovali celkem rychle a bez komplikací, a tak jsme se vzali po roční známosti. Celou dobu našeho vztahu jsme si užívali radovánek a bezstarostného života. Nikdy jsem s nikým nebydlela a znala jsem jediný model společného života, a to byl ten, který vedli moji rodiče.
Z domova jsem znala společné hospodaření s penězi
Ti měli společný bankovní účet, na který jim chodila výplata. Když se chtělo něco většího koupit, rodiče se bavili o finančních možnostech. Oba měli platební kartu k účtu a asi i nějaký finanční limit, do kterého si mohli kupovat věci pro sebe bez toho, aby to spolu řešili. Mamka hospodařila s penězi v tom smyslu, že nakupovala dárky a jiné nutné výdaje. Nikdy jsem neslyšela rodiče řešit, kdo jak velkou výplatu má. Tento model hospodaření se mi zdál průhledný, jasný a jednoduchý.
Před týdnem jsem se stala vdanou paní. S Kamilem jsme se dohodli, že si pořídíme společné bydlení. Ani jeden z nás netouží po domě, a tak naše volba byla jasná. Dostatečně velký byt, ve kterém bychom vychovali dvě děti a spokojeně si žili. Navrhla jsem Kamilovi, že si zřídíme společný účet, na který budeme posílat své výplaty. To, co jsme si každý vydělali do data svatby, zůstane každému z nás, a to platí i o nemovitostech.
Manžel trvá na tom, že si každý necháme svůj účet
Až budeme znát cenu našeho budoucího společného bydlení, každý akontaci zainvestuje dle svých možností. Buď prodá svou garsonku nebo použije na akontaci vlastní peníze. A hypotéka se bude platit ze společného účtu. Až budeme mít děti, budeme mít společné peníze na chod rodiny a nikdo nebude ve finanční tísni z toho, že je dočasně nevýdělečný.
Stejný model, jako u svých rodičů, jsem chtěla použít i v naší mladé rodině. Peníze na jednom účtu, hospodařit společně a na všem se domluvit. Přišlo mi to férové. Kdyby někdo z nás měl z minulosti větší obnos peněz nebo si mohl dovolit garsonku ponechat a pronajímat ji, bylo by na něm, zda by si peníze nechal, nebo je investoval do společného života.
Jenže jsem narazila. Kamil chce jednoznačně oddělené bankovní účty a rovnocenný finanční podíl na chodu rodiny. Usmál se na mě a řekl mi: "Neboj se toho, budu tě rozmazlovat, i naši budoucí rodinu, ale chci o svých penězích rozhodovat sám." Mám z jeho postoje rozpolcené pocity. Možná zbytečně, ale nechci se svého manžela na mateřské doprošovat, aby mi koupil boty. Tak to cítím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
