Facebook
Instagram
Anastázie byla celý život ambiciózní, díky tomu udělala kariéru a vydělává slušné peníze. Myslela si, že její manžel Tom se také umí o sebe postarat. Jenže pak zjistila věc, která možná ukončí jejich vztah rozvodem.
Je zvykem, že muž je hlavou rodiny. Je to on, kdo by měl vydělávat peníze, aby uživil rodinu. Tento model samozřejmě zastarává. Ženy nechtějí být jen hospodyňkami a často plat jednoho člověka nestačí na uživení velké rodiny, navíc zatížené půjčkami či jinými finančními závazky. A přestože o dobře vydělávající ženy není nouze, manželé, kteří jsou závislí na svých polovičkách, jsou vzácní.
Vždy jsem byla ambiciózní
Od mládí jsem byla známá svou tvrdohlavostí. Pokud jsem se rozhodla něco udělat, vždy jsem svůj nápad dotáhla do zdárného konce. Když jsem se zúčastnila nějaké soutěže nebo olympiády, musela jsem být mezi nejlepšími. Byla jsem ambiciózní a měla jasné cíle. Buď jsem byla v něčem skvělá, nebo jsem tomu nevěnovala vůbec žádnou pozornost.
Ve škole jsem některé učitele přiváděla k šílenství. Byly předměty, které mě absolutně nezajímaly a měla jsem problém získat dobré známky. Vůbec jsem o to nestála a nijak jsem se nesnažila. Takže když učitel nebyl dost chytrý, aby mě motivoval k větším ambicím, musel se hodně snažit, aby mě z toho vytáhl. Ostatně, nechat propadnout vítězku několika školských olympiád a soutěží v dějepisu nebo tělesné výchově, by bylo nevhodné.
Někteří učitelé zřejmě vsadili na to, kým se v životě stanu. Někteří mi předpovídali kariéru právničky, jiní mě viděli jako šéfku velké korporace. Všichni se shodli na jednom - bez ohledu na to, jakou dráhu si v budoucnu zvolím, budu ve své profesi určitě bezkonkurenční. A musím uznat, že se nemýlili.
Šla jsem tvrdě za svým snem
Naučila jsem se, jak se vyhnout věcem, které byly mimo sféru mého zájmu. Soustředila jsem se na specifika a s učiteli jsem se vždy nějak dohodla. Díky tomu jsem během studia nemusela často bojovat s něčím, co mě nezajímalo.
Kromě toho jsem se začala zapojovat i do univerzitního života, vstoupila jsem do studentské samosprávy, která mi dala cenné zkušenosti v oblasti mezilidských kontaktů, skupinových aktivit a vedení týmu. Díky tomu jsem v sobě objevila schopnost sjednocovat lidi, přesvědčit je o svých vizích a nakazit je svou vášní. Očekávala jsem, že by to mohlo být užitečné v mém profesním životě.
Ještě než jsem dostudovala, získala jsem praxi ve velké firmě. Začínala jsem na nejnižší pozici, ale osud mi dal šanci ukázat, že mám na víc. Náhlá nemoc jednoho ze zaměstnanců ohrozila velký projekt. Nabídla jsem pomoc, a přestože moji nadřízení byli skeptičtí, ukázalo se, že se mi to podařilo zvládnout. Díky tomu jsem po skončení stáže dostala pracovní smlouvu s celkem dobrými finančními podmínkami. To rozhodně nebyl špatný začátek...
Moje matka si myslela, že budu stará panna
Přestože v mé rodině bylo se ženami zacházeno stejně jako s muži a na patriarchální rodinný model se pohlíželo s lítostí, bylo mi předpovězeno, že se stanu starou pannou. Bližší i vzdálenější příbuzní si mysleli, že si kvůli své povaze jen těžko najdu partnera.
"Jsem ráda, že se máš tak dobře..." začala matka tónem, který absolutně odporoval slovům, která řekla. "Ale?" nadhodila jsem. "Ale možná bys na sobě měla trochu zapracovat," řekla. "Pracovat na sobě, mami? V jakém smyslu?" nechápala jsem. "No, víš, zkus někdy udělat kompromis. Možná nemusíš mít vždy pravdu," snažila se mě přesvědčit, že jsem hrozná.
"Mami, nemusím vždy mít pravdu. Ale já ji prostě většinou mám," pokusila jsem se tenhle nepříjemný rozhovor obrátit v žert. "To je to, o čem mluvím! Muži nemají rádi silné ženy..." pronesla vážně. "Takže? Mám předstírat, že jsem nějaká blbka nebo co? A proč?" nedala jsem se. "Aby sis mohla najít manžela..." dodala máma.
Pak jsem jí řekla, že mám mnohem větší ambice, než je hledání manžela. A on se určitě nějaký časem najde. Samozřejmě, měla jsem pravdu...
Někoho jsem si našla
Je pravda, že moje vztahy se většinou rychle ukázaly jako nestabilní, nezávazné nebo prostě nevhodné. Ale nakonec se mi podařilo vytvořit vztah, který měl šanci obstát ve zkoušce času. S Tomem (36) jsme se znali z vysoké školy. Byl to jeden z mých přátel, se kterými jsem se pravidelně setkávala i po ukončení studia.
Postupem času jsme zjistili, že máme společného víc než jen podobnou kvalifikaci a profesní zájmy. Setkávali jsme se stále častěji. Zpočátku jsem si myslela, že Tom má příliš lehkovážný přístup k životu, ale čím víc jsem ho poznala, tím lepší dojem na mě udělal.
Například na mě zapůsobilo, když mi řekl, že chce změnit práci. "Myslela jsem, že pracuješ pro dobrou společnost," překvapilo mě jeho uvažování. "Firma se zdá být v pořádku, ale mám dojem, že je mají zastaralé přístupy. Nemám šanci se rozvíjet. Začínám se dusit," postěžoval si. "Chápu. Jestli chceš, můžu se zeptat u nás. Nevím o tom, že by někoho hledali, ale třeba to vyjde," nabídla jsem mu.
Promluvila jsem si s několika lidmi a našla Tomovi práci. Nebylo to sice u nás, ale u konkurence, jenže hledali člověka s jeho kvalifikací a s alespoň minimální praxí v profesi.
Měli jsme se dobře
Po nějaké době jsme se vzali. V práci jsem byla systematicky povyšována, což znamenalo vyšší výdělky. Tom tvrdil, že v nové firmě skutečně může roztáhnout křídla. Vzhledem k tomu, že byl šťastný a každé ráno chodil do práce s úsměvem na tváři, nepotřebovala jsem vědět nic víc. Ale jak jsem později zjistila, byla to chyba .
Vycházeli jsme spolu docela dobře. Dokonce jsme začali uvažovat o případném dítěti. Na rozdíl od toho, co si o mně možná někteří lidé mysleli, nebyla jsem to já, kdo se obával možného přerušení práce, pokud budu muset na mateřskou dovolenou. Tom byl k této myšlence skeptický a zdůrazňoval, že by nechtěl, aby moje kariéra utrpěla kvůli dětem.
Manžel mě okrádal
Po nějaké době jsem měla pocit, že mi z peněženky mizí peníze. Obvykle jsem si pamatovala, kolik jsem u sebe měla a kolik jsem utratila, ale tohle se mi nezdálo. Nebyla to velká suma, jenže mě to stejně štvalo. Dokonce jsem přemýšlela o tom, že si začnu zapisovat všechny své výdaje, protože peníze se nemůžou jen tak vypařit.
Pak došlo k podivné situaci. Zdálo se mi, že Tom něco hledá. "Chceš s něčím pomoct?“ zeptala jsem se. "Ne, nic... Já jen... Díval jsem se, jestli tady není nabíječka na telefon," zamumlal. Zjevně byl zmatený a odskočil od skříně, kde ležela moje kabelka. "Je támhle na polici," poradila jsem mu. Pak jsem se podívala do peněženky. Chybělo mi pár stovek do sumy, kterou jsem si dala bokem na kadeřníka. Bylo to divné. Nevzal mi ty peníze náhodou Tom?
O pár dní později mi do skládanky zapadl další díl. Jeden z mých nadřízených se mě zeptal, jak se Tom vyrovnává s tím, že je bez práce. Když viděl moje překvapení, vysvětlil mi, že můj manžel opustil svou společnost téměř před půl rokem. Zřejmě měl pocit, že ho vedení plánuje vyhodit, protože nebyl nijak zvlášť výkonný. Taky jsem zjistila, že ani předchozí firma s ním nebyla spokojená...
Byla jsem v šoku
Musela jsem si s Tomem vážně promluvit. Nejprve se snažil bagatelizovat vše, co jsem říkala. Když jsem se ho zeptala přímo na to, jak mi zmizely peníze z peněženky, mávl rukou. A pak řekl, že kdyby je nepotřeboval, tak by si je nevzal...
No to teda pěkně děkuji! Na dotaz ohledně hledání zaměstnání namítl, že v této zemi není práce pro lidi s jeho vzděláním. "Vždyť ty vyděláváš dobře, tak v čem je problém?" zeptal se.
Nehádala jsem se s ním. Stanovila jsem mu termín, do kterého si má najít jakoukoli práci. Pokud ne, bude mít problém, protože už ho nebudu podporovat. Nepotřebuji ve svém životě člověka, který je líný a neschopný. Termín mu vyprší za týden. Když mi Tom neukáže pracovní smlouvu, podám žádost o rozvod.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
