Petra (42): Styděla jsem se manželovi říct, že mě propustili z práce. Ztratila jsem jeho důvěru

Osm let jsem byla zaměstnaná v bance, kde jsem se vypracovala na pozici specialistky. Měla jsem svůj stůl, služební notebook a pocit stability. Alespoň jsem si to myslela.

Jitka (34): Přišla jsem o práci i o kamarádku. Ale už to nešlo vydržet

Dostala jsem výpověď

Jednoho úterního dopoledne si mě zavolal ředitel. Začal mluvit o úsporách a redukci stavů. I přes mé dobré výsledky a oblibu v týmu padla volba na mě. Dostala jsem výpověď a jediné, co mi zbývalo, bylo vybrat si zbytek dovolené. Z budovy banky jsem odešla s krabicí osobních věcí a pocitem, že se mi hroutí svět. Domů jsem se vrátila v obvyklý čas, ale nikomu jsem nic neřekla. A tak začala moje lež.

Každé ráno jsem se oblékla do kostýmku, nalíčila a navoněla. Rozloučila jsem se s manželem Jarkem a dcerou Karolínou a odešla z domu. Místo do práce jsem však mířila do knihovny, do parku nebo do kavárny. Manželovy otázky, jak bylo v práci, jsem odbývala lhaním o spoustě papírování a přitom jsem se stále víc styděla. Předstírala jsem, že je vše v pořádku, ale ve skutečnosti jsem neměla žádný plán, jen rostoucí dluhy.

Lucie (41): Byla jsem bez práce a ještě jsem bydlela s tchyní. Život se mi změnil ve chvíli, kdy jsem poslechla její radu

Manžel přišel na mou lež

Moje lež se brzy začala hroutit. Jarek si všiml, že z našeho společného účtu mizí příliš mnoho peněz a já se už téměř nepodílím ani na běžných nákupech potravin. Atmosféra doma byla stále napjatější. Do toho mě jednoho dne moje sestra Anežka viděla sedět v kavárně v době, kdy jsem měla být v kanceláři. Snažila jsem se jí něco zalhat, ale zná mě příliš dobře. „Něco se děje. Cítím to,“ řekla mi tehdy. Pokusila jsem se usmát, jako že se nic neděje, ale nebylo to moc upřímné.

Všechno prasklo, když Jarek doma náhodou našel mou výpověď, založenou mezi starými dokumenty. Stál s tím papírem v ruce a nevěřícně na mě hleděl. „Ty jsi už tři měsíce bez práce?! A nic jsi mi neřekla?“ křičel. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem se bála a styděla, ale přerušil mě. Nezajímala ho ztráta zaměstnání, ale moje každodenní přetvářka. Podíval se na mě smutně a beze slova odešel.

Agáta (42): Po návratu z mateřské se ke mně šéfová chovala jako k odpadu. Ze stresu mám poškozené zdraví a jsem bez práce

Ztratila jsem jeho důvěru

Nastaly dva dny ticha, které prolomila až návštěva mé sestry. Zhroutila jsem se a konečně jsem se ke všemu přiznala. Řekla jsem, že když jsem dostala výpověď, styděla jsem se a měla jsem strach, který mi bránil říct pravdu. „Přestaň se litovat,“ pronesl Jarek tvrdě. „Nejde o to, že jsi bez práce. To se může stát každému. Jde o to, že jsi nám lhala.“ Anežka mě chytila za ruku a slíbila, že mi pomůže, ale já jsem po dlouhých měsících dokázala jen plakat.

„Nevím, jestli ti ještě dokážu věřit,“ řekl mi Jarek večer. Nežádala jsem o odpuštění, jen o šanci vše napravit. Shodli jsme se, že musíme říct pravdu i Karolíně, ale opatrně. V tu chvíli nás vyrušil její tichý hlas. „Mami, proč pláčeš?“ zeptala se. Vzala jsem ji do náruče. „Protože... protože lež ničí rodinu rychleji než chudoba,“ řekla jsem tiše. Když jsem to vyslovila, ulevilo se mi. Věděla jsem, že i když jsem toho hodně pokazila, ještě není všechno ztraceno.

Marta (36): Ztratila jsem práci, snoubence i přátele. A přesto prožívám nejlepší rok svého života

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].