Dita (44): Vdala jsem po měsíci známosti natruc mé snobské rodině. Rodiče dlouho zuřili, ale dnes jsou za mého manžela vděční

Bylo mi necelých devatenáct, měla jsem čerstvě po maturitě, svět mi ležel u nohou a báječné léto klepalo na dveře. Doma jsem tehdy oznámila, že odjíždím na víkend na rokový festival, jenže táta mi suše sdělil, ať na to zapomenu, protože gymnazistky z dobrých rodin rozhodně nepokřikují v davu zpocených, potetovaných floutků na rokových orgiích. Táta byl vyhlášený chirurg, máti gynekoložka a bratr studoval fyzioterapii. Jenže já byla plnoletá a tvrdohlavá. Odjela jsem potají s kamarádkou a vrátila se bezhlavě zamilovaná do potetovaného zvukaře – byla to láska na první pohled. Byl ze mě paf a já z něj.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (38): Manžel je úspěšný a nutí nás žít snobský život. Skrývám před ním velké tajemství

Táta mě doma zamkl

Po návratu domů jsem měla pochopitelně průšvih, ale bylo mi to jedno. Jediné, na čem záleželo byl Marek. Měla jsem hlavu v oblacích a rodiče byli zoufalí – nyní, když mám děti, je chápu o něco víc… „Vážně se chceš stýkat s někým, kdo vyrábí randál a spí v dodávce?“ ryl do mě táta. „On není někdo, jmenuje se Marek,“ odsekla jsem.

Následovala další kázání, slzy maminky, a dokonce i nabídka šeku na dvacet tisíc, když se s „tím klukem“ rozejdu. Jednou mě doma táta dokonce zamkl, abych nemohla na rande. Stejně jsem utekla a vrátila se za dva dny. Tehdy jsem příteli napůl z legrace navrhla: „Marku, vem si mě, těžko mě může někdo zakazovat chodit za manželem!“ Koukal na mě, jako kdybych mu nabídla koncert v Lucerně, pak vykřikl: „Husteeej nápad!“ Do týdne jsme se vzali.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (35): Mám doma pořádné dusno. V rodině bude svatba a partnerku štve, že spolu žijeme na psí knížku

Vzali jsme se tajně

Na radnici jsme šli hned druhý den, ale termín měli až za měsíc, a tak jsme zajeli do Markova rodného města, kde jsme si mohli říct „Ano!“ už za deset dní. Rodině jsem to oznámila večer po obřadu. Táta mě málem vyhodil. Dnes se mu nedivím. Ale vše jsme si už dávno vyříkali a máme se rádi.

„Včera jsem se vdala, jmenuji se Kadeřábková.“ Jen abyste věděli, až bude ve schránce obálka na mé jméno. Řekla jsem, jako by se nechumelilo. Kdyby nezasáhla máma, táta by mě snad zfackoval. Samozřejmě mě zkoušeli přemlouvat, ať svatbu anuluji, já byla ale šíleně zamilovaná, umanutá a neoblomná.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (29): Svatba mé sestry byla jako pohřeb. Je mi líto, že se vdala z donucení rodičů

Táta si Marka oblíbil

S Markem jsme pak tři roky bydleli v zahradní chatce. Studovala jsem vysokou školu, chodila na brigády a on pracoval. Naši se mnou nemluvili. Vše se urovnalo, až když jsem je pozvala na promoci. „Smekám, Dito! Nevěřil jsem, že tu školu dotáhneš. A smekám i tady před mladým pánem, zjevně má pozlacené ručičky …“ řekl, protože viděl fotky našeho staronového domu.

Marek rekonstruoval malý domek po své tetě. Dával ho dohromady s kamarády a velmi se jim dařilo. Až tehdy táta uznal, že jsem si vzala skutečného chlapa a ne „hipíka“, s rukama dozadu. Mimochodem, můj tatínek neumí přitlouct ani hřebík a nyní je nadšený, že mého muže v rodině má. Kdo by mu nyní pomáhal opravovat věčně rozbitou sekačku, čerpadlo u bazénu, kdo by mamce přivrtával poličky a obložil koupelnu?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (38): Chtěla jsem opravdu vážný vztah. Jenže svatba, manželství a výchova dětí mě ve skutečnosti děsí