Ivana (44): Dcera mi představila svého nového přítele. Podlamují se mi z něj kolena a asi si toho všiml

Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy mi ze sebe bude vyloženě špatně. Navíc po čtyřicítce, jsem si myslela, že mě už nic nepřekvapí. Přesto jsem poslední měsíce začala prožívat něco, co by většina lidí považovala za skandál. Moje dcera má přítele a já se přistihla, že na něj myslím víc, než je zdrávo.

Tamara (50): Když jsem poznala nového přítele mé dcery, byl to šok. Hráli jsme si spolu jako děti

Dceřin přítel je sebevědomý fešák

Klára je čerstvě dospělá. Když mi řekla, že má nového přítele, byla jsem zvědavá. Čekala jsem, že to bude typický kluk z jejích vrstevníků – trochu neupravený, v mikině s kapucí, nejistý v projevu. Jenže první setkání u nás doma dopadlo úplně jinak. Mohla jsem na něm oči nechat!

Přišel v košili, v ruce kytici pro mě a čokoládu pro Kláru. Podal mi ruku, představil se. Když mluvil, díval se mi přímo do očí. Měl sebevědomí, ale nešlo o namyšlenost, spíš působil klidně a přirozeně. V kuchyni mi pomáhal prostřít stůl a během pár minut jsme se pustili do debaty o cestování, filmech a knížkách. Mluvilo se mi s ním dobře a strašně lehce. Chápala jsem okamžitě, co na něm Klárka vidí.

Nejdřív jsem si říkala, že se mi prostě líbí jeho slušnost. V dnešní době, kdy je každý ponořený do telefonu, působil jako někdo, kdo si váží přítomnosti lidí. Jenže pak jsem si uvědomila, že dělám něco, co bych neměla – těším se na páteční večery, kdy má přijít na návštěvu. Vždycky předtím, než s Klárou vyrazili ven, strávil hodinku u nás doma. Začala jsem být nervózní, ale příjemně.

Dagmar (52): Nový přítel dcery má divné zvyky. Všem tyká a je jedno, kdo to je

Bavím se představami, co by kdyby

Přemýšlím, co si vezmu na sebe, a jestli si všimne, že jsem byla u kadeřnice. Někdy, když jsme sami v kuchyni a Klára se převléká, se na mě dívá zvláštním pohledem. Nedokážu ho popsat, není to vyloženě flirt, spíš něco mezi zvědavostí a nevyřčeným porozuměním. A já cítím, jak mi srdce bije rychleji, než by mělo. Jsem přesvědčená, že jsem si ten pocit vyfantazírovala. Nebo ne?

Nikomu bych to nikdy neřekla. Ne proto, že bych se bála odsouzení, ale protože vím, že to není fér. Klára je zamilovaná a já bych jí nikdy neublížila. Jenže když její přítel odchází, loučí se a podává mi horkou ruku, v hlavě mi naskočí otázka: „Co kdyby?“ Baví mě si užívat alespoň ty představy. To přeci nikomu neublíží.

A pak se hned zarazím. Tohle je hranice, kterou nechci překročit. Možná je to jen krátká fascinace, možná se mi líbí pocit, že mě ještě někdo dokáže znejistit. Možná je to důkaz, že i ve čtyřiceti čtyřech můžu být pro někoho zajímavá – nebo si to aspoň namlouvat. Ale vím, že tahle kapitola musí zůstat jen v mojí hlavě. Protože někdy je lepší nechat si tajemství pro sebe než riskovat, že ztratím něco mnohem důležitějšího.

Ivana (56): Moje dcera mrhá drahocenným časem ve vztahu, co nemá budoucnost. Bolí mě, jak se trápí

Všiml si mého zálibného pohledu

Během posledního setkání se stalo něco zvláštního. Ucpal se nám zrovna odpad a Klářin kluk se na to hned podíval a dokonce se mu povedlo dát tu spoušť do pořádku. Musel si převléknout tričko, na moment jsem ho tak spatřila jen v džínách a šla jsem do kolen. A co udělal on? Usmál se na mě a přísahala bych, že mrknul.

Doteď doufám, že jsem se přehlédla. Ale málem jsem se skácela, musel si toho všimnout. Možná se tím dobře bavil. Slyšela jsem ho, jak říká: „Tvoje máma je ze mě paf!“ Jsem pevně rozhodnutá odteď každý pátek raději nebýt doma a omezit další setkání.

Další příběhy ze života →

Slávek (62): Nechápu, jaké nesmyslné požadavky má moje dcera na svého partnera. Tohle by mě za mého mládí nenapadlo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je pouze ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].