
Slávek s manželkou Janou vychovali dceru Jitku stejně jako zbylé dvě děti. Jitka je ale náročná a přesně ví, co chce. Když si Slávek vzpomene na své mládí, uvědomuje si, že by dceřiny kritéria rozhodně nesplnil.
Jsem rád, že jsem se narodil a žil právě ve své době. Sice jsem mládí prožil za socialismu a leccos se nesmělo, ale lidi byli normální. Alespoň já takový dojem mám.
Krásná doba mého mládí je pryč
Když jsem chodil s Janou, neměli jsme peníze. A tak jsme chodili na výlety. Jezdili jsme vlakem a když jsem Janu pozval na jídlo, byla vděčná. A to se jednalo na teplý párek s chlebem. Jana neměla žádné nároky. Byla to skromná holka a zůstalo jí to dodnes. Pak jsme se vzali a začali pracovat. Oba jsme se uměli otáčet a najednou jsme si mohli dovolit postavit dům.
Ale zase. Oba jsme přiložili ruku k dílu. Neexistovalo, že bychom si dům nechali postavit. Hezky jsme po práci na sebe oblékli montérky a do večera jsme makali. A tím, že jsme si vše museli vlastníma rukama postavit, umíme si věcí vážit. Vychovali jsme spolu tři děti a každý rok jsme jezdili na dvě dovolené. Jednou pod stan na Slapy a podruhé na Vranovskou přehradu do hotelu.
Každé dítě je jiné a dcera se vyjímá
Nejmladší dceři Jitce je třicet let. Je stále svobodná a podle mého je to pěkně vybíravá a náročná slečna. Až mě to děsí, když poslouchám její historky. Jako včera, když nám rozhořčeně vyprávěla o svých nevydařených zásnubách. „Tati, normálně mi Jirka dal jen prsten a takovou hnusnou kytku. Doma. Chápeš to? Nevymyslel nic zajímavého. Jen se mě doma zeptal a dal mi takovou malou šerednou kytku,“ znechuceně pronesla Jitka s tím, že příteli nařídila, aby vymyslel něco lepšího.
Podíval jsem se na manželku a oba jsme věděli, na co myslím. Když jsem kdysi žádal o ruku Janu, dal jsem jí takovou kytici ze suchých kytek. Myslím, že se jim říká slaměnky. Ani prsten nedostala. A neřekla ani slovo. Objala mě a s žádostí souhlasila. Až později, když jsme měli peníze, tak jsem jí kupoval zlato ke každým narozeninám. Ale zásnuby u nás byly na dnešní poměry směšné.
Večerní záchvat smíchu museli slyšet i sousedi
Když dcera odjela, šel jsem za Janou a políbil ji na čelo se slovy: „Ty jsi stejně moje zlatíčko. Ještě, že jsi mě tenkrát ty suchý kytky neomlátila o hlavu. Byl jsem tele, no.“ Jana se začala smát a řekla mi, že ve své zamilovanosti nic neřešila, ale že si dodnes pamatuje, jak jí ty slaměnky překvapily. Smál jsem se taky a vzpomněl si na moment, kdy mi ty suché květiny přišly nesmírně praktické.
To poslední, co bych řešil byl vzhled kytice. Neskutečně jsme se s Janou nasmáli. Náš hlasitý smích při vzpomínce na naše zásnuby museli slyšet i sousedi. Stáli jsme naproti sobě, oběma nám tekly slzy od smíchu a lámali jsme se v pase. Shodli jsme se, že dnešní mladá generace není vůbec zocelená a nemá smysl pro humor. Všichni chtějí dokonalé zážitky a situace. Ochuzují se přitom o veselé historky. My tu svoji máme. Slaměnky nás pobavily už mnohokrát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].