Facebook
Instagram
Dana se snažila sama sebe přesvědčit, že luxus na talíři, kterému holdoval její manžel, jí chutná. Opak byl pravdou. A co víc, manželova záliba v drahých jídlech, je přivedla na mizinu.
Ráda sedávám u kuchyňského stolu a dívám se na starý porcelánový šálek. Je elegantní, zlatozelený, a připomíná mi ten sofistikovaný svět francouzských specialit, které si můj manžel tak rád vychutnával. Kuchyní se line vůně nejlevnějšího jahodového džemu, který jsem právě natřela na plátek okoralého chleba. Naproti mně u stolu... nikdo.
Můj manžel má vkus
Kdysi jsem v kuchyni sedávala s mým manželem Ludvíkem (33), ale zatímco já jedla chleba s džemem, on si pochutnával na své každodenní porci camembertu. Měl vytříbený vkus, který pravděpodobně zdědil po svých rodičích, majitelích vyhlášeného antikvariátu. Já jsem naopak skromná učitelka z mateřské školy a pocházím z chudé rodiny.
Seznámili jsme se v restauraci, kde jsem si během studií přivydělávala jako servírka. Byl vždy milý, dobře oblečený, s šálou nebo šátkem kolem krku, vyzařovalo z něj kouzlo velkého světa. Zamilovala jsem se a poté už to šlo rychle.
Požádal mě o ruku a pak jsem si vzala... francouzské sýry, jak jsem později zjistila. Přestěhovali jsme se do jeho luxusního bytu. Jak to často bývá, na začátku bylo všechno jako v pohádce. Stravovali jsme se v nejlepších restauracích.
„Rizoto s lanýži? Zní to lákavě...“ chválil Ludvík jídelní lístek. „A co ty, Dano? Co by sis chtěla objednat?“
„Hmm, možná si dám kuřecí salát,“ podívala jsem se na nabídku.
„Ale no tak, co třeba krevety na másle s omáčkou a chřestem?“ zeptal se.
„Eee... dobře, zkusím to,“ řekla jsem a přemýšlela, jak vlastně krevety vypadají.
„Bravo, miláčku, jsme to, co jíme, takže je dobré jíst vybraně,“ řekl a dodal, že mi mořské plody určitě zachutnají.
Měl pravdu. Zatímco francouzské smradlavé sýry jsem nikdy neměla ráda, krevety a další mořské plody mi nakonec přirostly k srdci. Asi jsem nebyla tak zaostalá, jak jsem si myslela. Jediné, co jsem nesnášela, byly ústřice, těm jsem nikdy nepřišla na chuť.
Nedokázal se vzdát luxusu
Po nějaké době měl můj manžel finanční problémy. Stalo se to poté, co si usmyslel, že opustí dobře placenou práci, aby provozoval vinici. I když mohl mít dobrý vkus, na byznys talent neměl. Naše úspory rychle mizely, ale jeho luxusní potřeby nikoliv. Možná to byly právě jeho návštěvy drahých restaurací, které ho zruinovaly. Museli jsme šetřit. Ale nešetřili jsme, protože miloval vybrané jídlo.
„Musíme si promluvit,“ řekla jsem jednoho dne.
„Ano?“ odpověděl a vložil si do pusy další nakládanou olivu.
„Vím, že máš rád dobré jídlo, ale musíme si utáhnout opasky.“
„Co tím myslíš? Vadí ti, že jím olivy?“
„Včera jsi byl v drahé restauraci, viděla jsem účet!“
„Co? To byla jen jedna návštěva, dlouho jsme nikam nešli. Nechtěla jsi jít se mnou, tak jsem šel sám.“
„A co ty tvoje rokfóry? Brzy budeš bečet jako ovce.“
„Co? Jaká ovce? To si vyprošuji...“
„Sám jsi říkal, že jsme to, co jíme.“
„Přeháníš...“
„Já že přeháním? Denně jím obyčejný džem s chlebem, zatímco ty se cpeš delikatesami z francouzského krámku.“
„Zlato, to je jen kousek sýra a...“
„Jo, sýr k sýru, oliva k olivě a na účtu je nula.“ přerušila jsem ho.
„Můžu za to, že ty bys nakupovala jen mouku a mléko?“
„Obyčejné kravské mléko má oproti tvému kokosovému tu výhodu, že je minimálně o polovinu levnější.“
„Možná máš pravdu, Dano, možná bych neměl. Jenže... když si kupuju lepší jídlo, na chvíli zapomenu na naše finanční problémy.“
Tehdy jsem měla radost, že vnímal naši finanční realitu. Doufala jsem, že po tom rozhovoru se něco změnilo. Ale pak, škoda mluvit... Najednou zjistil, že má nový plán na rozvoj vinice.
„Vím, jak zařídit, aby naše vinice konečně začala vydělávat,“ řekl a popíjel u toho suché francouzské víno.
Kdy to všechno začalo?
Často jsem sedávala u našeho elegantního, ale jaksi bezduchého kuchyňského stolu a dívala se na skleničku džemu. Chtěla jsem si vzpomenout, kdy se náš domeček z karet začal hroutit...
Muselo to být tehdy, když jsem se snažila přizpůsobit Ludvíkovu životnímu stylu. Snažila jsem se jíst ty jeho vybrané pokrmy, olivy, plísňové sýry, ale cítila jsem, že ztrácím sama sebe, tu jednoduchou holku, která měla ráda obyčejný řízek. Namluvila jsem si, že mi krevety a další mořské plody chutnají, ale pravdou je, že jsem se jimi nikdy nedokázala nasytit.
Ztrácela jsem část sebe a pak, když jsme se dostali do finančních problémů, cítila jsem vinu, že nemám dostatečně dobrý vkus, abych si dál užívala francouzských sýrů. Navzdory problémům s penězi! Ten můj manžel mi pořádně zamotal hlavu.
Když mi to došlo, chtěla jsem uvařit něco obyčejného, co nestojí moc a můžeme to jíst i několik dní.
„Co to je?“ zeptal se s nechutí, když viděl hrnec plný masa.
„Guláš. Copak... nehodí se k tvému vznešenu vkusu?“
„Guláš máš možná tak v hlavě. A k tomu knedlík, má drahá!“ ohrnul nos.
„Možná ty, můj pane...“ pronesla jsem s úklonou.
Pak se naštval a odešel z kuchyně.
To byl konec našeho manželství
Druhý den pozval svého obchodního partnera Eliáše (35) na večeři. Samozřejmě očekával luxusní jídlo
„Ano, zlato, bude krém z bílého chřestu, vepřová panenka na bílém víně a další lahodné pokrmy,“ řekla jsem, ale v duchu jsem si přála udělat úplný opak.
Eliáš si pochvaloval vůni a barvu guláše a když ochutnal, na tváři se mu objevil blažený úsměv. Ludvík začal zuřit. Podíval se na mě zle. Nedala jsem na sobě nic znát, ale uvnitř jsem skákala radostí až do stropu.
Když Eliáš dojedl, můj manžel se guláše ani nedotkl, přinesla jsem další chod - chléb s jahodovým džemem.
„Jahodový džem je chuť mého dětství!“ zaradoval se Eliáš.
Přestože večeře skončila úspěšně, Ludvík měl jiný názor. Řekl, že jsem ho totálně ztrapnila a podal žádost o rozvod. Tak jsem zůstala sama s jahodovým džemem, ale osvobozená od všech těch jeho nadutých kulinářských zvyklostí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
