Agáta (34): Kamarádky mi závidí krásného manžela. Nevidí, že žijeme jako dva cizinci

Všichni v něm vidí ideál. Aleš je vysoký a skvěle stavěný. Jeho šibalský úsměv způsobuje, že když někam vejde, ženy si pokaždé nenápadně upravují vlasy. Pro naše okolí jsem ta šťastná, která vyhrála v loterii. Prý žiju po boku Adonise, který mě nosí na rukou. „Máš takové štěstí,“ slýchám skoro na každém kroku. Nikdo však nevidí, co se mezi námi děje, když jsme doma.

Ivana (48): Kvůli dětem jsme předstírali harmonické manželství. Syn a dcera ale naše divadlo prohlédli už dávno

Manžel o mě nejeví zájem

Seděla jsem v kavárně se svými nejlepšími kamarádkami – Janou, Luckou a Petrou. Holky nadšeně probíraly Aleše na fotkách na sociálních sítích. Záviděly mi, že se každý den vracím k takovému „exempláři“.

Jen jsem se nuceně usmála a potvrdila, že můj manžel o sebe zkrátka dbá. Cítila jsem se jako podvodnice. Kdyby jen věděly, že mě tenhle idol už měsíce bere spíš jako spolubydlící než jako manželku. Celé roky nás lidé vnímají jako ideální pár, ale pravda je taková, že Aleš projevoval jen naprostý nezájem a chlad.

Po setkání s kamarádkami jsem se vrátila domů. Aleš seděl u notebooku v tričku, které dokonale zvýrazňovalo jeho široká ramena. Ta ramena, o kterých snily moje kamarádky. Pokusila jsem se ho obejmout, ale on se okamžitě odtáhl. „Musím dodělat tu zprávu pro vedení, jsem fakt vyřízený,“ řekl mi tou svou ledovou zdvořilostí.

Ve sprše se pak horká voda mísila s mými slzami. Marně jsem přemýšlela, co dělám špatně a proč mě ignoruje. Když později přišel do ložnice, lehl si na úplný kraj postele, zády ke mně. Do tmy jen stroze zamumlal: „Dobrou noc.“

Sára (38): Kamarádka předstírá dokonalé manželství. Já ale vím, co se děje za zavřenými dveřmi

Naše manželství je jen divadlo

Tenhle stav trvá dlouho. Zkoušela jsem všechno – kupovala jsem si erotické prádlo, připravovala romantické večeře u svíček, ale pokaždé jsem slyšela tu samou větu o únavě.

Když jsem se ho jednou zoufale zeptala, proč se tak chová, jen si povzdechl. Dodal, ať zase nedramatizuji a nevyvíjím na něj tlak.

Chvíli jsem hledala chybu všude jinde. Podezírala jsem ho z nevěry, kontrolovala mu tajně telefon i e-maily, ale nenašla jsem vůbec nic. Aleš nikoho neměl. Pak mi došlo něco děsivého. Raději bych našla důkaz zrady. Místo toho jsem musela čelit něčemu mnohem horšímu: totální lhostejnosti.

Simona (35): Jsme jako manželé po dvaceti letech. Nejsem šťastná, ale kvůli dceři nechci odejít

Jsme jako dva cizinci

Vše vyvrcholilo po svatbě mé sestřenice. Vypadali jsme úžasně, Aleš v obleku šitém na míru a já v červených šatech. Celý večer jsme hráli divadlo pro okolí a tetičky mi do ucha šeptaly, že to mezi námi pořád jiskří. Měla jsem chuť křičet.

Cestou domů v taxíku Aleš mlčel. Jakmile jsme vešli do bytu, začal si povolovat kravatu, jako by právě skončila šichta. Vyjela jsem na něj, že už mě nebaví ta samota a věčné předstírání šťastného vztahu. Jen na mě chladně vyštěkl, že nic nenadělá s tím, jak to mezi námi je. A pak odešel do koupelny.

Od té noci uplynuly dva týdny a my žijeme jako dva cizinci. Aleš se tváří, že se nic nestalo. Já už to ale dál nesnesla. Když jsem znovu potkala kamarádky a Jana se mě s úsměvem zeptala, jak se mi žije v té mé pohádce, tentokrát jsem nemlčela. „Ne, Jano, naše manželství je jen divadlo,“ řekla jsem klidně.

Nastalo hrobové ticho. Pocítila jsem obrovskou, očisťující úlevu. Možná jsem v jejich očích ztratila status té, která má všechno, ale získala jsem zpět kus své důstojnosti.

Nikol (34): Manžel si hraje na skvělého tátu jen mezi lidmi. Sotva se za námi doma zavřou dveře, je to hrůza

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].