Jejich společné bydlení rychle odhalilo šokující pravdu. Zatímco Martin je aktivní, Milada tráví veškerý volný čas na pohovce sledováním sociálních sítí. Začíná pochybovat, zda s mladou přítelkyní, která odmítá řešit nepořádek, vůbec vydrží.
S Miladou jsme chodili dva roky. Jenže jsme byli spolu třikrát týdně pár hodin. A to si dovolím tvrdit, že je naprosto nedostatečná doba na to, aby se lidi navzájem poznali.
Společný život se mi nelíbí
Někdy jsme šli do divadla, jindy do kina. O víkendu jsme jezdili pravidelně na výlety do hor. Většinou do Krkonoš s tím, že jsme se večer vrátili domů. Slávka bydlela ještě s rodiči. Přiznám se, že jsem sbalil slečnu o deset let mladší. Mně bylo třicet a Slávce dvacet. Rodiče si nepřáli, abychom spolu trávili více času. Chtěli pro svou dceru perspektivní vztah a já se musel osvědčit. Respektoval jsem to.
Se Slávkou jsem to myslel vážně. Byl jsem jí okouzlený. Byla éterická. Byla něžná a plachá. Věděl jsem, že na Slávku musím jít pomalu. Takže to vypadalo tak, že jsme se dlouho jen líbali. Kolikrát jsem měl co dělat, abych ubrzdil nával emocí a touhy. Ukočíroval jsem to a získal Slávčinu důvěru. A pak to šlo rychle. Vyznání lásky, vzájemná důvěra, první milování, které spustilo silný cit. Dva roky uplynuly a my chtěli společné bydlení.
Myslet si, neznamená vědět
Myslel jsem si, že Slávku znám. Měl jsem za to, že když je Slávka doma, tak pomáhá rodičům s domácími pracemi nebo na zahradě. Myslel jsem si, že Slávka je aktivní i mimo naše setkání. Ale postupem času mi došlo, že Slávka nejraději leží na pohovce a brouzdá po internetu. Vůbec Slávce nevadilo, že je doma nepořádek nebo že naše lednice zela prázdnotou. Slávka ležela na pohovce s mobilem v ruce.
„Ty to nechápeš. Jsem z práce psychicky unavená. Potřebuji nějaký čas, abych se přehodila do jiného módu. Takže koukám na vlogy. Prostě nenáročná zábava, co mi uklidní mozek,“ odpovídala mi stejně moje přítelkyně. Celé dva roky. A já to nechápal. Slávku jsem vnímal jako chytrou holku. O to víc jsem nechápal její zálibu ve sledování krátkých videí, kde osoba jde třeba nakupovat kosmetiku nebo oblečení.
Skřípu zuby a nevím, jak dlouho to vydržím
„Kdyby sis něco hledala, co potřebuješ koupit nebo se něco učila, neřeknu ani slovo. Ale ty tři hodiny denně koukáš na blbosti. Co ti dá video o tom, jak někdo dělá běžné činnosti a u toho má nezajímavý komentář?“ nechápal jsem. Slávka mi vysvětlila, že ji to uklidňuje a to stačí. Jsem nerozhodný, ale vím, že mi naše společné bydlení moc nevyhovuje.
Chodím nakupovat, často uklízím a dost času trávím sám. Slávka se odmítá hnout z pohovky. Neustále potřebuje klid na regeneraci. Slávka je mladá, o deset let mladší než já a jsem to já, kdo je aktivnější než moje přítelkyně. A to ještě ani nemáme děti. A navíc si myslím, že sledování sociálních sítí je závislost jako každá jiná. A to problém je. Ač to přítelkyně bagatelizuje.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




