Ivana (48): Kvůli dětem jsme předstírali harmonické manželství. Syn a dcera ale naše divadlo prohlédli už dávno

Dlouho jsem byla pyšná na to, že se u nás doma nekřičí. Ticho jsem považovala za důkaz, že já a můj manžel Tomáš umíme ovládat emoce.

Dana (45): Manžel mě psychicky týrá. Přála bych si rozvod, ale kvůli dětem to raději vydržím

Jsme spolu jen kvůli dětem

Každé ráno jsem mu připravila kávu, on jen stroze poděkoval a odešel do práce. Žili jsme vedle sebe bez hádek, ale také bez špetky lidského tepla. Konflikty zmizely jen proto, že už nám nezbylo nic, za co by stálo bojovat.

Namlouvala jsem si, že naše děti Martina a Lukáš nic nevidí. Důležité pro mě bylo, aby domácnost fungovala, lednice byla plná a svátky probíhaly v klidu.

Jenže ten klid mě každým rokem víc tížil. Tomáš si na pohovce sedal stále dál ode mě a já se přestala ptát, jaký měl den. Své vlastní potřeby jsem odsouvala, protože děti jsou na prvním místě.

Anna (36): Jsme spolu jen kvůli dětem a hypotéce. Naše láska už dávno zmizela

Děti všechno věděly

Když k nám děti nedávno přijely na návštěvu, cítila jsem neklid. Seděli jsme u stolu jako kdysi a já podávala náš tradiční nedělní oběd. Doufala jsem, že nás tyhle rituály ochrání, ale ticho u stolu jen zvýraznilo propast mezi námi.

Martina se rýpala v jídle a Lukáš těkal očima po místnosti. Všimla jsem si, jak si nad talíři vyměňují spiklenecké pohledy. Přesně tak jsme na sebe s Tomášem kdysi koukali, než jsme se naučili mlčet a předstírat.

To odpoledne se s námi rozhodli promluvit. Lukáš nám klidným hlasem oznámil, že všechno vědí. „Víme, že to mezi vámi už dávno skončilo a že spolu zůstáváte jen ze zvyku. A kvůli nám,“ dodala Martina.

Byla jsem v šoku. Celé roky jsem věřila, že je chráním před chladem našeho vztahu. A oni mi teď vmetli do tváře, že to pro ně nebylo bezpečí, ale nesnesitelné napětí a přetvářka.

Alice (38): Po rozvodu žijeme s exmanželem v jednom bytě kvůli dětem a hypotéce

Mají víc odvahy než já

Když děti odešly, podívala jsem se na Tomáše. Neviděla jsem v něm manžela, ale unaveného člověka, který tu hru hrál se mnou. „Myslela jsem, že je tím chráním,“ zašeptala jsem. Rezignovaně odpověděl, že jsem tím chránila hlavně sebe a on dělal to samé.

Došlo mi, že to nebyla oběť, ale útěk před realitou. Naše děti byly dospělé a pravdu pojmenovaly mnohem dříve, než jsem k tomu našla odvahu já.

Dům po jejich odjezdu ztichl. Nebylo to to staré známé ticho, ve kterém se dalo schovat. S Tomášem jsme se míjeli beze slov, protože už nemělo smysl cokoli předstírat.

Nejtěžší pro mě bylo uvědomění, že můj strach ze změny byl pro mé děti celou dobu břemenem. Lukáš i Martina byli mnohem dospělejší než my. Oni jako první našli sílu říct, že naše celoživotní „kvůli dětem“ byla jen jedna velká lež.

Magda (38): Manžel mě přesvědčil, ať zůstanu doma kvůli dětem. Když odešel k mladší milence, zbyly mi jen děti, dům a deprese

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].