Ludmila (63): Chtěla jsem jen pomoct s venčením. Pes mě shodil a já teď za nové zuby utratím majlant

Už když syn uvažoval nad tím, že by si s manželkou pořídili psa, vymlouvala jsem jim to. Ale měli svou hlavu a názor. Pes patří k domu.

David (44): Náš pes je závislák. Když ho necháme pár hodin doma samotného, dokáže se nám pomstít

Neposlušný dobrák s neuvěřitelnou sílou

„Myslím, že byste si psa zatím neměli kupovat. Chodíte do práce, máte malé děti a jste věčně někde na výletě. Ten pes bude chudák a nepočítejte s tím, že já se o něj budu starat,“ zněla má závěrečná slova. Jenže Marek si mlel svou. Mají dům na okraji vesnice a je třeba, aby po zahradě běhal pes, který bude budit respekt.

Syn chtěl koupit dobrmana. Jenže syn i snacha měli náročné zaměstnání, děti na druhém stupni základní školy, neustále své děti vozili na zájmové kroužky a bylo mi záhadou, kde vyšetří čas na výchovu psa. Když si štěně domů přivezli, roztála jsem. Byl to mazel. Jeho zamilovaný pohled mě dostal.

Lenka (46): Myslela jsem, že pes pomůže mamince překonat smutek. Teď si stěžuje ještě víc

Pes je starost i radost zároveň

Kupodivu syn s dobrmanem Aronem docházel na cvičák a pes poslouchal. Kdykoliv jsem přišla na návštěvu, Aron věděl, že dostane dobrotu a nehnul se ode mě. Musím říct, že kdykoliv mladí jeli na výlet, brali Arona s sebou. Začali chodit na společné procházky a pes je tak nějak stmelil a uzemnil.

A pak to přišlo. „Mami, musíme jet s dětmi na závody, dojeď, prosím, vyvenčit Arona v poledne. Nechci ho nechávat celý den na zahradě. Bude zavřený doma v předsíni,“ požádal mě syn. Kývla jsem v přesvědčení, že mě bude Aron poslouchat stejně jako syna. Za pamlsky, které do něj cpu od narození. Chyba lávky.

Jitka (29): Můj pejsek mě po narození dítěte překvapil. Je to žárlivec a musí mít vše, co má dcera

Budu u zubaře víc jak doma

Nasadila jsem Aronovi obojek a vodítko. Jen co jsme vyšli z branky, tak netrvalo ani deset minut a Aron vystartoval po projíždějícím kole. Nečekala jsem to. Držela jsem se pevně vodítka a letěla jsem vzduchem, až jsem dopadla na chodník. Bohužel hlavou napřed. Ležela jsem na chodníku a cítila jsem, jak mi teče z pusy krev.

Při dopadu jsem si vyrazila tři přední zuby. Ležely vedle mě v kaluži krve. Aron stál vedle mě a čekal, kdy půjdeme na procházku. Já byla tak otřesená, že jsem nedokázala sama vstát na nohy. Naštěstí mi pomohl synův soused. Naložil mě do auta a odvezl na zubní pohotovost. Po první návštěvě svého zubaře mi bylo jasné, že budu v jeho ordinaci víc než doma a cena za nové zuby bude rovna ojetému automobilu. Přísahám, že už nikdy Arona venčit nebudu.

Zlata (49): Každý den řeším spory se sousedy. Vadí jim štěkot našeho psa, prý ho máme prodat

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].