Markéta (26): Moje auto je pojízdná katastrofa, ale do šrotu zatím nepůjde. Je to kus mého života

Moje staré auto je připomínka toho, že jsem kdysi chodila na brigádu a za první vydělané peníze jsem si koupila něco hodnotného. Už v době koupě bylo moje auto staré. Bylo rezavé, poruchové a s děravými zadními sedačkami. Ale bylo moje.

Petra (32): Zasněžené auto mě pořádně vytočilo. Pak se objevil zachránce a díky němu mi do života vstoupila naděje a láska

Asi je čas, aby šla nostalgie stranou

Na to, že na první pohled moje auto spíše odpuzuje, tak bylo spolehlivé. Motor šlapal jako hodinky. Auto mě vždy dovezlo tam, kam jsem potřebovala. Je pravdou, že se pohybuji pouze po Libereckém kraji, ale i tak si toho cením. Mohla bych si koupit auto nové. Lepší. Ale zatím nejsem schopná dát svou lásku na kolech do šrotu.

Bohužel letošní zima ukázala, že už je asi čas, aby šla nostalgie stranou a abych začala být realistka. Každé ráno škrábu sklo nejen zvenčí, ale i zevnitř. V autě je vysoká vlhkost a evidentně čelní sklo špatně těsní. Sedím v autě a škrábu na sebe led. A to nemluvím o tom, že mám na palubní desce ručníky, aby se voda stékající z čelního skla vsákla do ručníků a nezatekla někam, kde by udělala neplechu.

Viktor (37): Všichni se na mě vždycky mohli spolehnout. Když jsem potřeboval pomoc já, najednou nikdo neměl čas

Drama u obchodního domu mě vyděsilo

Zajela jsem si nakoupit do obchodního domu. Zaparkovala jsem v zadní části parkoviště a vyrazila. V klidu jsem obešla několik obchodů s oblečením, zašla jsem si na kávu se zákuskem a těšila jsem se na večer. Koupila jsem si knihu a představa večera na pohovce s knihou v ruce se mi zamlouvala. Sedla jsem do auta a otočila klíčkem v zapalování. Nic.

Zvukový signál mě upozornil na to, že jsem nechala zapnutá varovná světla. Ta asi způsobila, že jsem po třech hodinách v obchodním domě auto nenastartovala. Přemýšlela jsem, jak se mi mohlo stát, že jsem varovná světla zapnula. Stála jsem vedle auta a přemýšlela, co budu dělat. Partnera nemám a rodiče bydlí dvacet kilometrů daleko. Poblíž mě zaparkovalo auto a v něm byli tři mladíci.

Marian (51): Manželka je zbytečně podrážděná a vše bere jako útok na svou osobu

Dobří lidé stále existují a jsem za to ráda

„Dobrý den, nemohu nastartovat auto. Pomůžete mi? Mám kabely, stačí, když se mezi sebou propojíme,“ usmála jsem se. Mladý řidič na mě koukal a bylo vidět, že neví, o čem mluvím. Zaparkoval auto vedle mého a povídá: „Rád vám pomůžu, ale nikdy jsem to nedělal.“ Ani já jsem netušila, jak nastartovat auto pomocí startovacích kabelů.

Jeho kamarádi přispěchali se skvělým nápadem. Stáli jsme v hloučku a sledovali video na internetu. Neustále jsme video zastavovali, vraceli ho zpět a snažili se zorientovat. Neskutečně jsme se nasmáli. Nakonec se nám podařilo sepnout svorky na kabelech na příslušné místo a za chvíli jsem zkusila své auto nastartovat. Povedlo se. Poděkovala jsem a odjela domů. Ještě dnes se směji tomu, jak komicky jsme museli vypadat. Díky za to, že na internetu taková videa jsou. Bez nich bychom to nedali dohromady.

Jindřich (39): Moje přítelkyně nemá chybu, až na jednu zásadní věc. Je to otřesná řidička a nenechá si poradit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].